V hokejbalovém prostředí se pohybuje také Lukáš Zdrha! V hokeji rozvíjí i dovednosti hráčů NHL

V Blovicích se začal hokejbal budovat před pěti lety. V současné době tam působí čtyři mládežnické kategorie a v letošní sezóně také poprvé přihlásili mužský tým do 2. Ligy. Na tom má podíl i Lukáš Zdrha, který je jednou z velkých osobností nejen tohoto celku, ale především hokejového prostředí.

Hlavní motiv je především vychovávat mladé hráče

V roce 2008 založil Lukáš Zdrha LZ Hockey, kde se se svým bratrem Ondřejem věnuje individuálnímu rozvoji hokejistů od nejmenších až po hráče z NHL. Několik sezón působí také u hokejbalu a v létě pořádá letní hokejbalové kempy. Kromě této činnosti je rovněž aktivním hokejbalistou. Do soutěžních zápasů se po delší době vrátil letos a ve druhé lize v Blovicích předává zkušenosti mladším hráčům. V tomto menším městě v Plzeňském kraji se s hokejbalem začalo před pěti lety od nuly. První nábor tam byl pořádaný 1. září u školy a od té doby se tam hráčská základna rozrůstá.

Ze své trenérské kariéry má Lukáš Zdrha několik zkušeností. V obsáhlejším rozhovoru se rozpovídal nejen o své práci a pomocí s hokejbalovým rozvojem. Zmínil se také o tom, jak se hokejbal v Blovicích postupně vyvíjí, a inspirativní cestě, jak vychovávat mladé hráče. Řeč přišla i na to, jak vnímá posunutí hokejbalu z pohledu dovedností hráčů, v čem je amatérský sport stejný jako profesionální, jak být rozdílovým hráčem nebo jak je hokejbal přínosný pro hokejisty.

Lukáši, v Blovicích se s hokejbalem začínalo v roce 2018 a nyní už mají mládežnické kategorie od minipřípravky až ke starším žákům a také působíte ve 2. regionální lize. Jak vnímáte rozvoj hokejbalu ve Vašem městě?

Myslím, že hokejbal zažívá v Blovicích obrovský boom. Spousta klubů z různého sportovního prostředí, nejen hokejbalu, si stěžuje na nedostatek dětí, ale když to dělají správní lidé s nadšením, je vidět, že to funguje a promítne se to pozitivně i do chodu celé klubové organizace, proto dnes Blovice po pěti letech mají tolik hráčů v mládežnických kategoriích.

Druhá věc je potom nastavení výchovy mládeže, kde mladí hráči nejsou pod enormním tlakem z chyby, ale mají volnost zkusit si různá řešení při zápase, aniž by na ně někdo nesmyslně řval a díky tomu roste jejich sebevědomí a zábava ze hry. Někdo vnímá chybu jako tragédii, jiní zase jako skvělou zkušenost a prostředek k tomu jak se zlepšovat. Blovice jdou druhou cestou a to zcela jistě přitáhne i další mladé hokejbalové naděje do budoucna.

V mužské soutěži hrají Blovice letos poprvé. V jednom rozhovoru bylo zmíněno, že jedním z faktorů pro přihlášení týmu do soutěže jste byl Vy. Jaká od toho máte očekávání?

Tak to se přiznám, slyším poprvé, že by se dospělý hokejbal hrál v Blovicích také kvůli mně. Hlavní motiv je hlavně vychovávat mladé hráče, kteří již vycházejí z mládežnických kategorií. Pro nás, pár starších hráčů, je především úkolem ukázat ostatním, že se nemusí bát hrát i za cenu nějaké chyby. První sezóna není úplně o týmovém výsledku, ale především o progresu, který už po pár zápasech je znatelný. Jsem přesvědčený, že se promítne i do výsledků v druhé polovině sezóny. Máme v týmu dva obrovské talenty Martina a Dana Krále (mladšího), kteří zcela jistě míří v budoucnu do české Extraligy a hodně o nich ještě uslyšíme a další se začínají přidávat, musíme být proto na začátku chvíli trpěliví, o budoucnost se strachovat nemusíme.

Lukáš Zdrha dlouhodobě připravuje profesionální hokejisty, jako je například brankář z NHL Pavel Francouz. Zdroj fotky: osobní archiv Lukáše Zdrhy.

Vidím, že i v naší soutěži je v každém týmu více rozdílových hráčů

Od sezóny 2019/20, kdy jste nastoupil do jednoho extraligového utkání, oblékáte hokejbalový dres až v letošním ročníku, a to právě v Blovicích. Překvapilo Vás něco v prostředí tohoto sportu po návratu k herní kariéře?

Já už se vracet k hokejbalu původně ani nechtěl. Ale vidina zahrát si „doma“, protože pocházím z Hradišťské Lhotky nedaleko Blovic, mě přesvědčila to přehodnotit. Navíc přidaná hodnota v podobě role pomoci mladším a obnovené možnosti zahrát si s vynikajícím hráčem Petrem Vlčkem, se kterým se hledáme po těch letech i „poslepu“ a který ovládal společně s mým tátou všemožné statistiky v této soutěži na začátku třetího tisíciletí, se nedala odmítnout.

Co se týče prostředí… No, je to o dost rychlejší než před lety (úsměv), ale to bude asi mým rostoucím věkem, takže je třeba více zapojit chytrost a zkušenosti, protože některé běžecké souboje s 20letými hráči jsou opravdu hodně náročné.

Během té doby jste ale byl s hokejbalem pořád v kontaktu, pravidelně s LZ Hokejovou školou a HBC Plzeň pořádáte letní Hokejbalový kemp pro mládež. Je pro Vás práce s hokejbalisty zpestřením?

Primárně se věnujeme rozvoji v ledním hokeji, kde jsme společně s bráchou Ondrou založili organizaci LZ Hockey i s vlastním zimním stadionem v Holoubkově, kde se věnujeme individuálnímu rozvoji hráčů od nejmenších až po profíky, jako je třeba Petr Kodýtek z Ilves Tampere, David Jiříček z Columbusu nebo Pavel Francouz z Colorada.

Díky tomu, že Ondra hrál Extraligu za HBC Plzeň a známe se s šéfem hokejbalového klubu HBC panem Kadaňem, který se velmi kvalitně a intenzivně věnuje rozvoji hokejbalu nejen v Plzni, jsme se rozhodli utvořit tento společný projekt, kde předáváme naše zkušenosti nejen hráčům, ale i hokejbalovým trenérům. Hokejbalový kemp navíc není určený pouze pro hráče Plzně, ale navštěvují ho třeba i naši hokejbalisté z Blovic, což umožňuje pomáhat hokejbalovému rozvoji v celém kraji. Za takovou šanci jsme moc vděční.

Jednoznačně je to pro nás obrovským zpestřením a každý rok se těšíme na spolupráci s hráči i trenéry z hokejbalového prostředí.

U hokejbalu se pohybujete už delší dobu. Jak se tento sport vyvíjí z Vašeho pohledu? Zdokonalují se dovednosti hráčů?

Tak dneska jsou možnosti úplně jiné než dříve. Je cítit, že trenéři jsou více vzdělaní a využívají snadnějšího přístupu k informacím, například pomocí internetu. To se samozřejmě projevuje i na kvalitě hráčů. Vidím, že i v naší soutěži je v každém týmu více rozdílových hráčů, než bývalo dříve.

Momentka z přípravy talentovaných sportovců v podání LZ hokejová škola. Zdroj: osobní archiv Lukáše Zdrhy.

Když jdeme na střídání, nevnímáme, jestli jsme amatéři nebo hvězdy NHL

Hokejbal je amatérský sport, přesto pro hráče na nejvyšší úrovni vyžaduje profesionální přístup. Na co by se měl v současné době v rámci svého vývoje zaměřit hokejbalista, pokud se chce řadit mezi rozdílové hráče?

Jedna věc je samotný trénink, ale hlavním principem zůstává se do rozdílových situací dostávat a řešit je a to už od nejmladšího věku. Je třeba počítat s tím, že občas díky tomu zápas vyhrajete, ale občas taky prohrajete. Jde o to, že čím více situací a různých řešení pod tlakem zažijete, tím je vyšší pravděpodobnost, že je v budoucnu budete řešit správně a chyb bude minimálně. Zkrátka nastavit si hlavu na to, že když z 10 situací 7x vytvořím šanci a 3x zkazím, jsem pořád +4, pokud budu hrát na jistotu – vytvořím nula/zkazím nula, nikdy rozdílovým hráčem nebudu.

V poslední době se hodně mluví o vyrovnanosti naší nejvyšší hokejbalové soutěže. Hraje také v tomto sportu čím dál větší roli psychika, která rozhoduje o úspěchu týmu?

Samozřejmě. Zmínila jste, že hokejbal je amatérský sport, ale věřte, že když jdeme my ve 2. Lize nebo hráči v nejvyšší soutěži na střídání, v té chvíli nevnímáme, jestli jsme amatéři a nebo hvězdy NHL beroucí miliony, prostě chcete udělat to nejlepší pro výsledek a tam psychika hraje svoji roli. Mezi zápasy je to pak něco jiného, my už tlak necítíme, hráči NHL pořád (úsměv). Ale jak s ní pracovat by bylo na hodně dlouhou přednášku, ale roli má jednoznačně velkou.

Na hokejbalových hřištích se také objevují hokejisté. Někteří říkají, že hokejbal je skvělý atletický doplněk k hokeji a pomáhá jim i v hokejové kariéře. Máte na to podobný názor?

Určitě s tím souhlasím, je to skvělé i pro koordinaci rukou a nohou v jeden čas, protože na bruslích se občas můžete svézt, tady musí nohy pracovat neustále.