Reprezentace
První mistrovství světa bylo velkou výzvou, říká trenér stříbrné šestnáctky z roku 2008 Milan Jelen
Reprezentace U16 se v roce 2008 zúčastnila vůbec prvního Mistrovství světa v této kategorii, konkrétně ve slovenském Zvolenu. Na šampionát, kde šestnáctka získala skvělé stříbrné medaile, vzpomínal v rozhovoru hlavní trenér tehdejšího výběru a současný asistent trenéra Kert Parku Milan Jelen.
Důvěra po úspěšném Mistrovství Evropy 2007
Pane Jelene, začněme úplně od píky. Jak dlouho před mistrovstvím jste se tehdy dozvěděl, že U16 povedete na šampionátu jako hlavní trenér právě Vy?Informaci jsem obdržel, tuším, měsíc po skončení evropského šampionátu ve švýcarském Huttwilu, kde jsem byl členem realizačního týmu U18, a to od tehdejšího předsedy svazu pana Josefa Kadaněho. Bylo to tedy přibližně rok před mistrovstvím.
Jaké byly před dvanácti lety podmínky co se přípravných kempů týče? Byl dostatečný prostor k dlouhé, náročné přípravě, jak to známe z reprezentační scény dnes?
Na přípravu byl necelý rok. Pracovali jsme s hráči tehdejší U16, s mladšími ročníky se tehdy začalo pracovat na úrovni U14. Prostor na přípravu byl daný a museli jsme to zvládnout za několik měsíců dát dohromady. Co se týká zázemí, financí a servisu, to vše bylo v začátcích.
Jak tehdy fungoval systém nominování hráčů na přípravné kempy? Byli to hráči s předešlými zkušenostmi s reprezentací, případně se kladl důraz na statistiky či doporučení?
Část týmu měla reprezentační zkušenosti z evropského šampionátu U16 z Huttwilu, někteří neměli zkušenosti na reprezentační scéně žádné. Mistrovství ve Zvolenu byla vůbec první zkušenost celého týmu této věkové kategorie na akci tohoto typu. Výběr hráčů probíhal dost podobně jako dnes. Před prvními kempy byly osloveny kluby, trenéři. Dali jsme na jejich doporučení a hodnocení, zároveň jsme s realizačním týmem tu kategorii poměrně znali, jelikož jsem v té době působil v dorostu Mostu a můj kolega byl tehdy Martin Komárek (současný předseda ČMSHb, pozn. red.), který rozjížděl projekt U14. Co se týká zmíněných statistik hráčů – je to jeden z ukazatelů, ale ne zcela stěžejním pro určení vhodných hráčů, alespoň já to tak vnímám. Dnes jsou trenérům k dispozici další detailnější rozbory a čísla, která naopak rozhodující být mohou.
Utkání o postup do semifinále na MS U16 ve Zvolenu vyhráli naši hokejbalisté 6:4 nad Slovenskem. Na fotce je gól dnes už trenéra Letohradu a šéfredaktora webu hokejbal.cz Filipa Červinky, který zvyšoval na 4:3! Tehdy mu nahrával Radim Štěpáník z Kladna.
Zázemí bylo dobré, chyběla dostatečná propagace
Jak jste zpočátku vnímal samotnou atmosféru mistrovství? Byla podle Vás dobře zvládnuta organizace, nebo se potýkala s nějakými porodními bolestmi?
Je to tedy už mnoho let, takže tyto detaily ohledně organizace si úplně přesně nevybavuji. Bylo to první mistrovství, avšak stadion, ubytování a zázemí našeho týmu bylo opravdu dobré. Propagace tehdy nebyla na takové úrovni jako dnes, takže diváků moc nechodilo, snad jen na utkání o postup do finále s domácím Slovenskem to bylo bouřlivé.
Přiblížíte hokejbalovým příznivcům, jak první mistrovství vypadalo co do počtu účastníků?
Vybavím si to možná i s konečným umístěním – 1. Kanada, 2. Česká republika, 3. Slovensko, 4. Švýcarsko, 5. Finsko, 6. Rakousko
V té době fungovaly základní skupiny, poté semifinálové, z nichž vzešli finalisté. V základní skupině jste své soupeře poměrně výrazně přehrávali. Bylo to tedy vaší dobrou připraveností, nebo v té době ještě konkurence nedosahovala takových kvalit?
Co si tak pamatuji, náš tým jsme precizně skládali už během přípravy, kdy jsme měli nějaká přátelská utkání s vyššími kategoriemi, tam se projevoval talent a nadšení vybraných hráčů. Měli jsme opravdu skvělý tým, na svůj věk jak fyzicky, tak herně celkem slušně vyspělý. Někteří kluci hrají dnes Extraligu, mnozí reprezentovali ČR ve více kategoriích. Tyto ročníky navíc pak následně dvakrát suverénně vyhrály Mistrovství Evropy a měly hokejbalové úspěchy jak na mezinárodní scéně, tak na té klubové. Základní skupinou jsme skutečně prošli opravdu suverénně. Porazili jsme Finsko 8:0, Rakousko 12:2, Švýcarsko 8:0. Velmi těžký zápas byl o postup do finále s domácím Slovenskem, kde jsme několikrát prohrávali a také vedli a nakonec vyhráli 6:4.
Dokážete si ještě vybavit finálové utkání proti Kanadě, které jste bohužel vůbec nezvládli a prohráli jste 1:8?
Jelikož Kanada startovala v této kategorii poprvé, měli jsme my i hráči velkou motivaci, abychom se s ní potkali. Díky rozlosování a následným výsledkům to pak mohlo být už jen ve finále. Během šampionátu jsme snad nevynechali možnost se podívat na utkání, kde hrála Kanada, a to i u kategorie U18. Vím, že tehdy na nás zanechaly oba výběry Kanady obrovský dojem. Před finále, kdy jsme měli za sebou těžké a emočně vypjaté utkání se Slovenskem, přišla série několika chyb a detailů, které rozhodly o finálové prohře. Rozbor by asi byl dlouhý, ale to zásadní, co zmíním, je, že jsme byli přemotivovaní. V úvodu utkání jsme byli opakovaně několikrát vyloučeni a soupeř nás nemilosrdně trestal. To nám vzalo vítr z plachet, a i když kluci bojovali, tak si to Kanada pohlídala. Je dost věcí, které bych s odstupem času udělal jinak.
Finále šestnáctce nevyšlo, prohrála 1:8 s Kanadou, ale do poloviny utkání svítil na tabuli stav 1:1!
Cenné stříbrné medaile
Druhé místo bylo přesto jistě velkým úspěchem. Jaké ale byly cíle před samotným mistrovstvím, kdy jste šli do velké neznámé?
Pro všechny kluky to byla první medaile z MS v kariéře a věřím, že spousta z nich si ji cení a s tímto šampionátem se jim pojí skvělé zážitky. Tato kategorie tehdy byla nejmladší a moc mezinárodních utkání jako dnes se nehrálo. S Kanadou to byla vůbec první zkušenost. Také pro nás v realizačním týmu a pro mne speciálně to byla obrovská neznámá a velká výzva. Byl jsem poprvé na střídačce národního týmu jako hlavní trenér, a to poměrně dost mladý s jedinou zkušeností v roli asistenta na Mistrovství Evropy U18 ve Švýcarsku z roku 2007.
Nesluší se jmenovat jednotlivce, kteří v týmu nějakým způsobem vynikali. Nicméně byl v tehdejším kádru nějaký hokejbalista, který v současné chvíli aktivně působí na vyšší úrovni?
V Kert Parku mám momentálně jihlavského odchovance Honzu Blaška, na Kladně to je Radim Štěpáník. Dalšího můžu jmenovat Michala Uhlíře, donedávna hrál také Filip Červinka (asistent trenéra mužů Letohradu a hlavní trenér juniorů Letohradu, pozn. red.). Omlouvám se, je možné, že jsem na někoho zapomněl.
Měli jste třeba od té doby s hráči nějaký sraz, případně máte možnost se s některými ať už pravidelně či méně setkávat?
Sraz jsme od té doby neměli, ten by se asi konal, kdybychom tehdy udělali zlato. S většinou kluků se potkáváme na hokejbalových kolbištích. Nedávno jsem zkoušel oprášit hokejbalovou kariéru tehdejšího lídra týmu Danka Deveriho, ale rodinné a pracovní záležitosti se nedaly s nynějšími nároky spojenými s Extraligou vzájemně propojit.
Česko - Ženy
Camp U14 - Modrý...
