Všechny
Reprezentace

Z debaty o hráčích jsem byli ve vteřině na hřišti, vzpomíná Mašík na zlatý úspěch z Plzně

23.03.2020 Ondřej Novotný
Autor fotografie:Zdeněk Vaiz - před úvodním zápasem proti Švýcarsku
Mistrovství světa v hokejbale v Plzni už před více jak deseti lety ovládli domácí hráči - tedy ti čeští pod vedením hlavního kouče Leoše Raka a také jeho asistenta, nynějšího hlavního kouče reprezentace mužů, Jiřího Mašíka. Právě s ním jsme na tehdejší úspěch zavzpomínali.

6 tisíc fanoušků na finále? To byl sen!


Od druhého historického zlata českých hokejbalistů už je to letos 11 let. Co Vás první napadne, když si vzpomenete, že je to už skutečně dlouhá doba? 

No, že je to už opravdu dlouho (směje se). Ale ten moment, těsně po Novasově (Petr Novák, pozn. aut.) vítězném gólu, je nezapomenutelný. Bylo to hektické, v prodloužení jsme řešili další nasazování hráčů a najednou výbuch radosti. Popravdě jsem ten gól viděl až při opakování, ale na hřiště jsme naskákali ve vteřině. Celé mistrovství bylo pro mě nezapomenutelné, na pár dní se z nás stali profesionálové. A následné oslavy, tak ty byly hodné titulu (usměje se).


Jak vzpomínáte konkrétně na těch zhruba deset dní průběhu šampionátu? Jak o Vás bylo postaráno a jak se kluci vyrovnávali třeba i s mediální pozorností, které se jim dostalo mnohdy i prvně?

Na šampionát vzpomínám hezky, nejen kvůli zlatu. Organizační tým nám připravil skvělé podmínky. Kabinu jsme měli po áčku hokejové Plzně, takže super. Kluci využili i regeneraci v kabině. Měli jsme super hotel s možností rozcviček a další vychytávky, které nám to zpříjemnily a pomohly k úspěchům. Opravdu nám vyšli organizátoři maximálně vstříc a celý tým se mohl soustředit jen na výkon. A samozřejmě také i ta zmiňovaná mediální pozornost byla velká. Na zápasy jezdili lidi z celé republiky, takže byly skvělé návštěvy a hodně také fanoušci čekali na kluky i po zápasech u haly. Museli jsme tak nastavit nějaká pravidla, aby se to moc nezvrhlo a kluci se soustředili na zápasy. Tenkrát ještě nebyly sociální sítě, tak to bylo trošku jednodušší (usmívá se).

Samostatná kapitola byla neskutečná divácká kulisa ve všech zápasech: o tom ale může vyprávět jen člověk, který to zažil přímo ze hřiště nebo konkrétně Vy z lavičky. Zavzpomínejte prosím i na tyto nezapomenutelné pocity, jaké to bylo?
Už jsem to říkal, diváci jezdili ze všech koutů, podporovali nás i vzkazy. Cítili jsme, že hokejbalová veřejnost a nejen ona, žije šampionátem s námi. A pak co předváděli v hledišti, to byla bomba! Postupně to gradovalo až do finále a ta neskutečná návštěva přes 6 tisíc, to byl prostě sen... Pro nás trenéry to bylo složitější, protože na lavičce nebylo v té vřavě slyšet slovo. Ale husí kůži jsme měli my i hráči. Pomohli nám hodně i před třetí třetinou se Slovenskem v semifinále, kdy vycítili, že hráči dají do obratu maximum a dohnali nás do finále. Měli na titulu kus svého podílu.



Kapitán Indie byl jejich hlavním strůjcem úspěchu


Když se podíváme detailně na to, jak turnaj proběhl, tak velkými favority byla Kanada, která vyhrála v té době poslední čtyři mistrovství světa! V Plzni byla také suverénní, až do čtvrtfinále, kde ji nečekaně vyřadila Amerika. Tu však v semifinále vyřadil Váš pozdější protivník ve finále, tedy Indie. Co jste v tu chvíli v realizačním týmu řešili, protože bylo jasné, že Váš poslední soupeř na šampionátu bude nesmírně složitým oříškem…?
Ano, Kanada je favorit na každém mistrovství. Ale Amerika se na ni dobře připravila a v prodloužení dokonala senzaci. Naopak postup Indie už pro nás tolik překvapivý nebyl, sledovali jsme jejich výkony už déle. Věděli jsme, že to bude hodně obtížné. Na Indii jsme se ale připravovali jako na každého soupeře. Hráčům jsme ukázali na videoporadě nějaké ukázky z jejich hry a rozebrali jsme, co by na ně mohlo platit.

Co podle Vás dostalo Indii na pár měsíců v roce 2009 na hokejbalové výsluní? Byli tam i hráči, kteří jsou z jiných zemí, ale měli povoleno startovat za Indii? Její největší úspěch od plzeňského mistrovství bylo totiž až deváté místo ze Švýcarska v roce 2015…

Všichni hráči Indie žili v Kanadě nebo USA a hráli tamní ligy. Ale byli to Indové. Navíc, co jsem viděl videa, hráli i přes zimu v tělocvičnách 3 na 3. I proto byly jejich výkony na vysoké úrovni. Potom se řešilo, že by na mistrovství v A poolu měly být jen týmy, co mají tuzemskou soutěž, a to Indie nesplňovala, proto přišel útlum.

Byl hlavním dílem úspěchu i indický kapitán Smiter Kaila? Legendární obránce, který v zadních řadách budil respekt nejen svým plnovousem, ale i tvrdou hrou?

Určitě. Byl to komplexní hokejbalista a výrazná osobnost jejich týmu, takže i celý tým potom hrál velmi dobře. Ve hře byl především rychlý i šikovný na míčku. Jeho hra tak potom vypadala hrozně jednoduše, uměl skvěle číst situace a byl vždy tam, kde potřeboval. Dokázal svůj tým řídit a oni za ním šli. Navíc vynikal skvělou kondicí, na konci zápasů byl na hřišti skoro pořád a neustále běhal jako Forest (směje se).


Nezapomenutelné oslavy na konec


A pojďme ještě jednou detailně k tomu, čím pro Vás vlastně celý šampionát skončil. Petr Novák zachytává v prodloužení na modré útočné čáře špatnou rozehrávku Indie a prudkou ranou odšpuntuje nepopsatelnou radost celé naplněné haly a především Vaší lavičky. Vzpomínáte si ještě detailně na těch pár vteřin, kdy se vše rozhodlo?

Jak jsem říkal, v prodloužení jsme už řešili stále nasazování hráčů, takže jsme zrovna byli v debatě a v tu chvíli přišel výbuch radosti. A pak už jsme skákali přes mantinel a hnali se na Petra. Bylo to symbolické, Novas byl celé mistrovství velký tahoun týmu a udělal pro úspěch absolutní maximum. Dokázal tým vybláznit a všichni makali i za něj.


A z následných oslav je více publikovatelných nebo nepublikovatelných věcí? (úsměv) 

Musím přiznat, že jsem větší oslavy nezažil. Po všech oslavách a ceremoniálech na stadiónu jsme jeli na náměstí, tam jsme chvilku slavili. Pak převléknout a na večeři na hotel. A potom už do víru města. Organizovali to kluci z Plzně a šlo se od baru k baru. Nakonec jsme dorazili na diskotéku, a když nám o půlnoci hrál diskžokej hymnu a lidi ji s námi zpívali, tak to bylo úžasný. Něco se popilo, ale tam to bylo hlavně o tom, že jsme byli celý tým pohromadě a společně si to užili. 



Fotogalerie:

Partneři českého hokejbalu