Pavel Kormunda, legenda sokolovského hokeje a letohradského hokejbalu! Co ho bavilo víc?

Velmi dravý útočník, Pavel Kormunda, zažil skvělou hokejovou i hokejbalovou kariéru. Jak vzpomíná na hokejbalové tituly z Mladé Boleslavi, Mistrovství světa z Litoměřic, letohradskou štaci a svoji hokejovou kariéru? Sleduje ještě vůbec hokejbal? A jak se mu líbila práce komentátora na MS v Plzni?

Vždyť se mi splnil dětský sen, živit se sportem

Pavle, jak často vzpomínáte na svoji aktivní hokejovou či hokejbalovou kariéru? Předpokládám, že jste dříve začínal s hokejem, jak jste se tedy dostal k hokejbalu?

Vzpomínám často, vždy, když vidím hokej v televizi nebo naživo, tak jako naživo hokejbal. Vždyť se mi splnil dětský sen, živit se sportem. To se mi povedlo v hokeji a pokračovalo to ve sportu, který jsem od dětství mydlil s klukama za barákem. Registrovaně jsem začal s hokejem, ale jak jsem uvedl výše, měl jsem blízko i k tenisáku, se kterým se tenkrát hrálo. Takže jsem ihned po příchodu z vojny začal hrát za PPM Plzeň, kam mě přivedl kamarád z vojny.

Jaká byla Vaše profesionální hokejová dráha? Mnoho sezón jste hájil dres Baníku Sokolov, jaká to pro Vás byla léta?

Profesionálně jsem hokej začal hrát v Baníku Sokolov, kam si mě vybral pan Eismann, otec dnešního reprezentačního trenéra hokejových U17, z VTJ Klatovy. V Sokolově jsem odehrál 6 sezón a poté jsem přestoupil k papírovým Drakům Šumperk, kam si mě vzal trenér Jindřich Setikovský, který tou dobou v Sokolově končil. Jak jsem již uvedl v Baníku jsem odehrál 6 sezón a byla to krásná léta. Poznal jsem spousty kamarádů, mnoho výborných hráčů, užil si s nimi legraci, výhry i prohry. Bohužel i smutný sestup.

Litoměřice 1998? Bylo o nás postaráno jako o profíky

Hokej jste hrál zároveň s hokejbalem? Jak jste dokázal stíhat extraligová hokejbalová utkání?

Moc jsem hokejbalovou sezónu nestíhal, jelikož hrací dny byly sobota a neděle. V sobotu se hrála i hokejová soutěž, takže jsem se hokejbalu naplno věnoval až v jarní části soutěže. Párkrát se stalo, že jsem v sobotu dopoledne hrál hokejbalový zápas a odpoledne hokejový mistrák, ale to bylo tajné. Nikomu jsem to raději na hokeji neříkal, měl jsem ve smlouvě veden hokejbal jako rizikový sport.

Největší hokejbalový zážitek jste asi zažil v Litoměřicích, je tomu tak? Jaké MS v roce 1998 bylo? Jak fungovala organizace a tak dále? A co odlišnost pravidel od dnešního hokejbalu?

Litoměřice byly opravdu vrchol mého působení u hokejbalové reprezentace. Byl to můj druhý světový turnaj, a navíc v mém rodném městě. Byl organizačně skvěle uspořádán. Součástí byla přítomnost České televize, velký zájem sportovní veřejnosti, výborná parta jak profesionálních hokejových hráčů, tak striktně hokejbalistů a vše vyvrcholilo zlatem před největší diváckou kulisou, kterou jsem v hokejbale jako hráč zažil. Bylo o nás postaráno jako o profíky, což bylo velmi příjemné. Co se týče pravidel, mám dojem, pokud si dobře vzpomínám, že se nelišily v ničem. Ale mohu se mýlit.

Pavel Kormunda byl u historického premiérového titulu na MS v Litoměřicích v roce 1998! 

V několika semifinále jsme narazili na uličníky ze Sudoměřic

Získal jste několik titulů v Mladé Boleslavi a potom jste přestoupil do Letohradu, jak jste se ze středních Čech dostal na východ?

Abych tuto otázku upřesnil, povedlo se mi s Bolkou za dvě sezóny získat titul pouze jednou. Kluci to v Bolce dokázali třikrát za sebou. V té době tu hráli téměř ti nejlepší, co v Extralize běhali a spousta z nich byla reprezentanty. Po mé druhé sezóně se Honza Plachý rozhodl vstoupit do boleslavského hokeje, dnes je předsedou představenstva Bruslařů a soutěž prodal do Letohradu. Jelikož jsem v té době hrál za Draky Šumperk a měl to do Letohradu 50 km, rozhodl jsem se hrát za Jeleny. Se mnou k nim přestoupili i Roman Ondráček, Sváťa Kvaizar a Venca Hodovník, s těmi jsem hrál dokonce v jedné lajně i v Bolce, Michal Ženíšek a časem přišli i bratři Poláčkové, Martin Kosina a srandista Michal Kejmar. Byli tam mladí šikovní kluci, takže jsme měli výborný mančaft. Bohužel, jak jsem již říkal v jiném článku, jsme v několika semifinále narazili na uličníky ze Sudoměřic, kteří nás nikdy nepustili do finále, takže titul se nám nikdy nepodařilo vyhrát, což mě nepřestane mrzet, protože i tady byla skvělá parta. Mé propojení s Jeleny je srdeční záležitostí. Nikdy si je nenechám ujít, když hrají v Plzni. Sleduji jejich výkony dodnes, a i mimo to jsem v kontaktu s Tomášem Frimlem, Petrem Fialou, Martinem Motyčkou a Sašou Chládkem. Občas se mi povede do Letohradu zajet, a to je vždy veselo.

Jak jste se hodně propojil s Letohradem? Třikrát Vám uteklo finále, ale na druhou stranu jste také získal dvakrát ocenění Hokejbalista roku, tuším v letech 2003 a 2006, máte doma ještě trofeje?

Díky spoluhráčům se mi povedlo vyhrát 2x Hokejbalistu roku. Tyto trofeje mám vystavené. Vždycky mi připomenou, že jsem měl štěstí hrát tuhle skvělou hru a poznat spoustu úžasných lidí, které bych jinak nikdy nepoznal.

Poslední otázka na MS v Plzni. Nevešel jste se do závěrečné nominace, přitom jste chtěl právě na tomto šampionátu ukončit kariéru. Ale naskytla se Vám jiná příležitost, a to být komentátorem ČT, jaké to bylo? Určitě byste byl ale raději na hřišti.

Zkušenost s ČT byla úžasná. Poznal jsem, jak vše funguje, poznal jsem štáb, zašli jsme společně i na pivko (smích). Zjistil jsem, jak je to těžké být před kamerou a poznal jsem Tomáše Jílka, který je opravdový profesionál s neuvěřitelnou pamětí na jména, to jsem koukal. Ale hlavně je to výborný člověk. Bohužel jsem to sledoval seshora plzeňského stadionu. Abych řekl pravdu, těšil jsem se, že budu na ploše, ale trenéři chtěli jinak. Kluci vyhráli titul, takže se to ukázalo jako dobrá volba a moc jsem jim to přál.

Pavel Kormunda nakonec uzavřel svoji sportovní kariéru v Letohradě. Autor fotky: Iva Janoušková ml.