Na BEKO Pohár jsme jeli s jasným cílem - vyhrát a porazit Elbu, říká s úsměvem Filip Faltus

BEKO pohár juniorů ovládl Letohrad, který navíc v semifinále porazil svého velmi neoblíbeného soupeře z Ústí nad Labem. Cenu pro nejlepšího útočníka získal letohradský plejer a reprezentant Filip Faltus, kterého jsme se v rozhovoru kromě poháru ptali také právě na reprezentaci.

Od hokejbalu jsem si potřeboval odpočinout

Filipe, jak vypadal Váš režim v posledních dnech a týdnech, kdy docházelo k postupnému rozvolňování opatření?
Trénovali jsme od chvíle, kdy vláda povolila shlukování ve více lidech, před rozvolněním jsme navíc všichni měli individuální plán. Já osobně musím říci, že jsem tréninkový cyklus s týmem začal týden před vypuknutím BEKO Poháru juniorů. Potřeboval jsem si od hokejbalu odpočinout, ale každý den jsem se snažil něco dělat. Buď běhat, jezdit na kole nebo hrát tenis, případně nohejbal s přáteli.

Co bylo hlavní náplní týmových tréninků po tak dlouhé době?
Jak jsem již zmínil výše. Zapojil jsem se do tréninkového procesu později než ostatní, takže poté pro nás měl trenér připraveny spíš taktické věci a nacvičování různých zápasových situací a přesilových her.

Na účast na BEKO poháru, resp. zápasovou konfrontaci, jste se jistě velmi těšil.
Ano, je to tak. Pro každého hráče je lepší hrát než pořád jen trénovat.

Jasný cíl - vyhrát a porazit Elbu
S čím jste na turnaj jeli? Chtěli jste si jej užít nebo jste šli tvrdě za úspěchem?
Na turnaj jsme jeli s jasným cílem – porazit Elbu (úsměv) a turnaj vyhrát! Naštěstí se nám oboje splnilo a ukázalo se, jak silný tým jsme letos měli.

Který zápas v základní skupině se vám nejvíce vydařil?
Klíčové byly všechny duely, ale jelikož jsme první zápas s Pardubicemi absolutně nezvládli, tak duely s Hostivaří a Hradcem byly naprosto klíčové, protože už jsme si nemohli dovolit zaváhat.

V semifinále jste s Ústím rychle vedli, pak vedení navýšili, nicméně Ústí dokázalo ke konci 2. třetiny vstřelit nakonec jen kontaktní branku. Jak těžké bylo náskok udržet?
Celý zápas byl velmi těžký. Ústí nepatří mezi naše oblíbené soupeře a po dvou letech jsme je chtěli konečně porazit. Mají ve svém týmu několik výborných individualit, ale myslím si, že minimálně dvě třetiny patřila hra pouze nám. Kdyby byl po první třetině stav 3:0, tak by se nikdo nemohl divit. Elba bohužel gólem po naší hrubce snížila a ve třetí třetině nás v některých pasážích pěkně mačkala, ale naštěstí jsme těsný výsledek uhájili.

Finále bylo naprosto ve vaší režii. Plzeň sice v první třetině kousala, poté jste však byli na koni.
Musím přiznat, že nás Plzeň velice překvapila jejím nástupem do utkání. Deset minut jsme byli horším týmem, ale díky brankáři Lukáši Novotnému svítil na tabuli stav 0:0 a poté už jsme převzali otěže zápasu a dokráčeli si pro vítězství. Plzni postupně odešly síly a my jsme toho využili ke vstřelení branek.

Vy jste navíc získal individuální ocenění pro nejlepšího útočníka turnaje. Jak moc si toho ceníte?
Cením si toho velice. Jsem za to rád, ale myslím si, že na turnaji bylo několik dalších adeptů pro tuto cenu. Já za sebe musím přiznat, že mi vyšel pouze zápas s Plzní, proti Ústí jsem se necítil ve své kůži a několikrát jsem zbytečně chyboval. Nebýt mých spoluhráčů, toto ocenění bych určitě nezískal.

Plánujete za úspěch na poháru zorganizování nějaké oslavy, kterou třeba spojíte se zakončením sezóny?
Již v neděli po návratu nás většina zůstala v letohradské klubovně a zlehka jsme to oslavili. Hlavní rozlučka ale teprve přijde.

Rok tvrdé práce navíc
Když se ještě v krátkosti ohlédnu k reprezentaci. Jak jste Vy osobně rád za fakt, že se nakonec spolu s akcí posunuly také věkové kategorie?
Do Švýcarska jsem se neskutečně těšil, je to krásná destinace. Mám před sebou ještě rok práce a budu doufat, že reprezentační trenéry zaujmu a probojuju se do konečné nominace.

Může být tato nepříznivá situace jakousi motivací k práci navíc? Ten pocit, když víte, že musíte další rok prokázat vrcholnou formu.
Bude to rok tvrdé práce. Jak se říká, bez práce nejsou koláče a už na sobě taky pociťuju, že se mi neběhá jako v 15 letech. Ale budu se snažit stále něco dělat, abych si formu udržel.