Leoš Gerlich byl českou jedničkou v brankovišti! Na tuto příležitost jsem čekal celou dobu, co hraju hokejbal, řekl

Česká hokejbalová reprezentace mužů přivezla z kanadského Montrealu stříbrné medaile! Velkou zásluhu na tom měl mostecký gólman Leoš Gerlich, který vychytal důležité momenty! Na vrchol Češi však nedošli! Jak důležitá je tato stříbrná medaile pro český hokejbal? A jak si užil finále?

Respekt jsem měl, ale hrozně jsem se těšil

Leoši, na MS v Montrealu jste byl českou jedničkou v brankovišti. Neměl jste před velkým turnajem z této role obavy?

Vůbec, bylo to spíše naopak. Na tuto příležitost jsem čekal celou dobu, co hraju hokejbal, což je přes 25 let. Respekt jsem měl, ale hrozně jsem se těšil. Rád bych využil této příležitosti a poděkoval lidem z mého okolí, bez kterých bych to nikdy nedokázal. V první řadě je to moje manželka a naše tři děti. Bez nich si to ani nedokážu představit. Před turnajem měl vážné zranění náš nejstarší syn a do toho onemocněla naše dcera. Byl jsem rozhodnutý, že nepojedu, ale manželka byla proti. Jinak oba naši kluci sportují, takže jim chci jít příkladem. Dále bych chtěl zmínit spoluhráče z Mostu, protože bez nich by to nešlo. Dále děkuji Mášovi (Jiří Mašík) a Slávovi (Slavomír Švancar) za projevenou důvěru. Vzhledem k mému věku musím také poděkovat všem, co mě udržovali “provozuschopného”, od doktorů přes fyzioterapeuty, akupunktury a další různé metody. Jmenovitě Kendy, Marcela, MUDr. Picek, Pavel Porkert a Alena. V neposlední řadě bych chtěl poděkovat celému realizačnímu týmu, jak o nás pečovali. Takže díky Radku (Radek Mašík), Evžo (Evžen Buščík), Vális (Michal Válek) a Turči (Jan Turčáni), jste borci!

Této pozice jste se ale zhostil na výbornou. Vychytal jste českému mužstvu 1. místo ve skupině! Pomohlo to k lepšímu rozpoložení pro vyřazovací část turnaje?

Upřímně, kdybych se té pozice zhostil na výbornou, tak máme zlato. První místo ve skupině bylo dobré, ale bohužel nevedlo k našemu cíli. Pro sebevědomí týmu byla výhra nad Slovenskem důležitá, navíc po ne ideálním začátku s Itálií, ale jak říkám, počítá se konečný výsledek.

Jaký zápas ve skupině byl pro Vás nejtěžší? Čekal jste, že byste mohli vyzrát na Slováky, kteří byli favoritem turnaje?

Paradoxně si myslím, že nejtěžší byl zápas s Itálií. Zaprvé vzhledem k událostem před zápasem, o kterých bylo napsáno dost. Zadruhé Itálie nepodala vůbec špatný výkon, jelikož má kvalitní tým složený především z hráčů žijících v Kanadě, a na nás možná lehce dolehla tíha prvního zápasu. Každopádně všechno špatné je k něčemu dobré, takže to byla ideální “facka” na začátek, která nám pomohla do dalších zápasů. Jinak Slovensko vyhrálo MS čtyřikrát za sebou, ale já osobně jsem považoval za největšího favorita domácí Kanadu. Podle mě Slovensko letos nepůsobilo tak silně.

Vy jste do čtvrtfinále šli proti Finům. Jaký to byl zápas? Nakonec jste jim ale vyřazení z předešlého MS vrátili.

Jelikož jsem na minulém MS nebyl, tak jsem to tak nevnímal. Ale pocitově to v kabině bylo podle mě trochu znát, protože ten neúspěch jsme jeli do Kanady odčinit, což se nám částečně povedlo. Na tomto zápasu bylo podle mě důležité, že jsme se drželi našeho plánu, přestože jsme jako první inkasovali. Stejně jako na každý zápas nás trenéři skvěle připravili, takže jsme věděli, co máme čekat. Jakmile jsme začali hrát naši hru, tak se zápas začal otáčet. Samostatnou kapitolou bylo první přesilovkové komando a výkon Zvonyho (Dalimil Zvonek) s Kručou (Martin Kruček), kteří byli v ten den jednoduše nezastavitelní.

Leoš Gerlich předváděl skvělé výkony v extraligovém Mostu, z Kanady si pak přivezl stříbrnou medaili! Autor fotky: František Bílek.

Ten zápas jsem viděl už tolikrát, že bych o něm mohl napsat knihu

Teď trochu odbočím. Ve čtvrtfinále turnaje vypadli silní Slováci, čekal jste to? Co jste si o tomto počinu říkali se spoluhráči?

Pro mě to nebyl až takový šok, jelikož, jak už jsem psal, Slovensko nepůsobilo tak suverénně. A když k tomu přidám fakt, že podobně jako Italové hráli Řekové (teda spíš “Kanaďané”) výborně, tak se vlastně není čemu divit. Jinak si myslím, že v kabině jsme to se spoluhráči vnímali dost podobně. Hokejbalová špička se rozšiřuje, což je jedině dobře, protože všichni chceme hrát vyrovnané a napínavé zápasy. A to ještě chybělo Švýcarsko, Portugalsko a Indie. K takovýmto “překvapením” bude podle mě docházet častěji.

Semifinále jste přešli přes USA, jak psychicky náročný zápas to byl?

Záleží, z jakého úhlu pohledu se na to podívám. Jak jsem psal v první otázce, měl jsem z každého zápasu respekt, ale zároveň jsem se na každý moc těšil, protože jsem na ně čekal celý život. Amerika měla individuálně velice silný tým, ale trochu jim chyběl systém. Hráli hodně nahoru dolů, spoléhali na několik skvělých hráčů a výbornou fyzickou kondici. My jsme šli do zápasu s tím, že jsme na tom v těchto ohledech podobně, ale budeme lepší v systému, což se potvrdilo naší výhrou. Postupně jsme získávali půdu pod nohama a troufám si tvrdit, že zaslouženě vyhráli.

Nakonec jste nastoupili ve finále proti Kanadě a na kanadské půdě. Jaký to byl zážitek? Kde se podle Vás zápas zlomil?

Ten zápas jsem viděl už tolikrát, že bych o něm mohl napsat knihu. Nejradši bych vrátil čas a ten zápas odehrál znovu. Na jednu stranu to byl hezký zážitek zahrát si proti Kanadě na jejich půdě. Je velká škoda, že tomu neodpovídala divácká kulisa, protože podle mě se hrál skvělý hokejbal. Zároveň mě hrozně mrzí výsledek, který si budu ještě dlouho vyčítat, protože jsem měl kluky víc podržet. Stačily alespoň dva zákroky navíc a možná bychom se teď bavili o zlatu. Při třetím a pátém gólu chyběly milimetry, aby to dopadlo naopak. Jinak zápas se podle mě zlomil v prvních dvou třetinách. Musím sportovně uznat, že Kanada byla v první třetině lepší, i když to nebylo vidět na skóre. A to se změnilo ve druhé třetině. Poté jsme se ještě párkrát nadechli, ale bohužel to nestačilo.

Jak si ceníte stříbrné medaile? Budete se o reprezentační dres rvát i nadále?

Na rovinu říkám, že jsem si jel pro zlatou, takže stříbrná je pěkná, ale není to ta kýžená medaile. Hodně lidí říká, že ji postupem času oceníme, ale za mě je to prostě zklamání, které jde z velké části za mnou. Protože, jak jsem psal, měl jsem kluky více podržet. Co se týče mého pokračování v reprezentaci, tak to záleží na tolika okolnostech (zdraví, rodina, chuť trénovat, tým, výkonnost, zájem trenérů), že to raději nechám na osudu a ono to dopadne tak, jak má. Každopádně musím říct, že jsme měli skvělý tým a partu, která táhla za jeden provaz, což je určitě věc, kterou bych chtěl zažít znovu a ideálně se zlatou tečkou. Jelikož teď to cítím tak, že máme nedodělanou práci.

Leoš Gerlich pro příští sezónu změní působiště, do jakého klubu se přesune? A uvidíme ho ještě v reprezentaci mužů? Autor fotky: František Bílek.