Bilanční rozhovory roku 2023 s předsedou ČMSHb Martinem Komárkem – 4. část

V úvodu roku 2024 máme nachystanou ještě poslední část bilančních rozhovorů s předsedou Českomoravského svazu hokejbalu panem Martinem Komárkem. V závěru série těchto rozhovorů jsou zmíněné především reprezentační výběry a plánované vrcholné akce pro následující tři roky.

Rok od roku hraje hokejbal víc děvčat

Pane předsedo, může být metodická práce s mládeží tím, proč se podařilo nabourat roky zakořeněnou nadvládu Slovenska, potažmo Kanady v mládežnických kategoriích? Když se podíváme do historie, především na stupně vítězů, tak tam by se dal dlouhodobě vysledovat trend v podobě dominance Kanady, potažmo Slovenska, možná určitý středník, kdy dvacítka dokázala vyhrát v Kanadě. To byl takový symbolický předěl a nyní české výběry dominovaly po koronavirové pandemii na domácím šampionátu. Kde se to zlomilo?

Myslím si, že když něco děláte opakovaně a systematicky, věříte si ve své práci a lidem, kteří s těmi hráči pracují, ať už na klubové nebo reprezentační úrovni, tak se úspěch musí dostavit. Není to úspěch, který přijde náhodou, že zachytá gólman nebo soupeř neměl štěstí. Pokud se opravdu něco dělá opakovaně koncepčně správně, tak je to jenom otázka času, kdy je efekt vidět i na výsledku. V individuálních sportech je to vždy o nějakém velkém talentu a naději. V kolektivních sportech se vždy krok, který je systémový, projeví po pěti, šesti, sedmi letech. To znamená, že jestli naše týmy byly teď úspěšné, za tím hledejme i věci, které se odehrály v minulosti, a nejen které se staly v letošní sezóně.

Pojďme to ale vztáhnout také k dívčím reprezentacím. Přeci jen historicky dívčí juniorské mezinárodní výběry, to bylo v podstatě pole neorané a až v posledních letech se s tím začalo pracovat na více systematičtější bázi. Liberec byl opět slibnou vlaštovkou v práci s mladými děvčaty. O co složitější nebo o co jiná je práce v tomto ohledu? Přeci jen členek je daleko méně, než je chlapců a tím pádem s tím logicky souvisí i počet hráček v případě pro reprezentaci. V čem je to specifikum dívčího hokejbalu?

Rok od roku hraje hokejbal více mladších děvčat, za což jsme moc rádi a snažíme se proto pracovat i s mladšími dívčími výběry. Snažíme se lákat dívky do klubů, snažíme se jim říkat, že to není jen sport pro kluky, ale že hokejbal hrají i dívky. A je to vidět i na základně děvčat, je jich víc a víc už od těch menších a to je moc dobře. Naše základna, ač není tak silná jako u kluků, je rozhodně větší, než byla u děvčat daleko v minulosti. Opět je to dobrá zásluha i oddílů, které si uvědomily, že z děvčat mohou vyrůst super hráčky a mohou oddílům pomoct i výkonnostně, to je velmi dobrá zpráva.

Z pohledu mezinárodního je to velmi podobné, protože ano, v Americe, v Kanadě se na všechny sporty nahlíží, že je může dělat kdokoli, genderová vyváženost je tam prostě daná. Ale v jiných zemích už je to jinak, nahlíží se tam na to tak, že je to o něco více sport pro kluky. Proto zemí, které se věnují holčičím národním týmům a ženským reprezentacím, je výrazně méně. Víme, že silný program práce s děvčaty je v Maďarsku. Řeší se, jestli by se právě tam udělal turnaj děvčat kategorie U16. Uvidíme, jak silné startovní pole se pro tento turnaj získá. Na naší české úrovni připravujeme pro kluby zatím jednodenní turnaj v kategorii děvčat s velkou pravděpodobností do 14 nebo 15 let, který se bude hrát formou minihokejbalu a který má za cíl přilákat co největší množství děvčat v této věkové kategorii ke vzájemné konfrontaci.

Už teď můžeme prozradit, že dalším vrcholem juniorského výběru bude další domácí šampionát v roce 2025, jehož dějištěm bude Hradec Králové. Co je zajímavé, zůstává zachovaný formát reprezentace do 23 let. Na tuto kategorii se původně pohlíželo jako na jakýsi prostředek, jak umožnit vrchol hráčům, kteří se na něj nedostali ve dvacítce kvůli covidu, ale reprezentační výběr nakonec zůstává zachovaný i pro další cyklus. Proč tomu tak je a jaké jsou vyhlídky pro další mistrovství? Nebo obecně je to něco, co se stane novým trendem ve světě hokejbalu?

Pokud se zastavíme u místa konání, tak ano, v roce 2025 budeme organizovat šampionát v kategorii U16 a U23 chlapců společně s rozvojovým programem do kategorie U14. Největším favoritem pro konání tohoto šampionátu je právě Hradec Králové, konkrétně velká a malá hala zimního stadionu. Jsme velmi blízko dohodě, jak s Magistrátem města Hradce Králové, tak s hejtmanstvím Královéhradeckého kraje. Tato lokalita je poměrně velmi perspektivní a měli jsme ji v širším hledáčku pro konání mistrovství světa seniorů v roce 2026. Co se týká kategorie do 23 let, brali jsme ji opravdu jako postcovid kategorii, která tady je jednou dočasně a nebude se dále opakovat.

Nicméně jak průběh šampionátu, tak ohlasy federací byly takové, že mají velký problém se zabudováním hráčů z U20 do seniorské kategorie. Že o řadu hráčů přijdou a výkonností rozdíl je tady velmi vysoký, potřebují nějaký předěl a že jsou stále ročníky hráčů, které za dva roky covidu nemají žádnou mezinárodní akci. Zúčastnili se mezinárodních turnajů v menší míře, nebo dokonce vůbec a že by bylo velmi vhodné se vážně bavit o tom, aby se tato kategorie opakovala ještě jednou za dva roky. Ze začátku jsme té myšlence nebyli nakloněni, nicméně země, které tuto variantu preferovaly, měly většinu a tento názor naprosto demokraticky prosadily. Nechtěli jsme ho nějak bojkotovat a na dva roky jsme tento koncept přijali. Nicméně již nyní se vede na úrovni bilaterálních a skupinových hovorů s jednotlivými federacemi diskuse o tom, jestli tato kategorie má po roce 2025 opravdu pokračovat dál. Většinově to směřuje k tomu, že by to měl opravdu šampionát v roce 2025 uzavřít.

Předseda ČMSHb Martin Komárek se měrou vrchovatou zasadil o úspěšnou organizaci domácího MS v Liberci. Autor fotky: Jana Nekolová.

Myslím si, že letos bude play off mnohem víc nevyzpytatelné

Přesuňme se tedy teď do mužské kategorie. Ještě než se dostaneme k reprezentačním výběrům, pojďme se jenom krátce zamyslet nad nejvyšší soutěží CROSSDOCK Extraligy hokejbalu. U ní sledujeme zajímavý fenomén, kdy například Pardubice, dlouhodobě jeden z nejsilnějších klubů mají v letošní sezóně poměrně výkonností problémy. To samé zaznamenalo loni Kladno. Poukazuje to třeba na fakt, že se Extraliga po herní stránce začíná vyrovnávat a že se v ní nějakým způsobem rozmělňuje konkurenceschopnost a nemusela by to být už dlouhodobě soutěž „jednoho či dvou týmů“?

Je to velmi těžká otázka, protože si myslím, že na ní není jednoznačná odpověď. Pokud jde o Kladno a Pardubice, můj osobní názor je ten, že v obou týmech došlo k nějaké generační obměně a měly prostě velmi nešťastný vstup do sezóny, který ovlivnil, jak sezóna potom v důsledku vypadá. Pokud budeme mluvit o letošním soutěžním ročníku, myslím si, že letos je určitě víc aspirantů na titul než jenom jeden. Myslím si, že letos bude play off mnohem víc nevyzpytatelné než kdy v minulosti, protože právě některé velmi silné týmy budou do play off zařazené z nižších míst a v play off se tak můžeme dočkat poměrně velkého množství překvapení. Souhlasím s tím, že se Extraliga vyrovnává a myslím si, že je to opět spojená nádoba s tím, že se tato soutěž za posledních 3-5 let hodně omladila a je tam velké množství mladých hráčů.

Přispívá to ke konkurenčnímu prostředí, a to v zásadě může těšit trenéry reprezentace, které už v roce 2024 čeká vrchol jejich reprezentačního cyklu, a to Mistrovství světa ve Švýcarsku. Jaké jsou nyní výhledy svazu na mistrovství? Co to znamená pro svaz po finanční stránce, protože poslední mistrovství v Kanadě bylo nákladnou záležitostí. Předpokládám, že ve Švýcarsku tomu nebude jinak.

Pokud začneme nákladovou stránkou, tak mistrovství bude minimálně stejně tak drahé, jako bylo to v Kanadě. Náklady na stravování a ubytování jsou ve Švýcarsku velmi vysoké, navíc v tomto kantonu a v této části jsou náklady, dá se říct, až astronomické. Je to věc, kterou teď řešíme s našimi partnery, některými našimi sponzory. Určitě nás to nenechává chladnými, tak abychom pro hráče a hráčky zajistili co nejdokonalejší servis, ale samozřejmě i za odpovídající a rozumnou finanční částku. Pokud se jedná o soutěžní cíle, myslím si, že nemůžeme mít v mužské kategorii jiný cíl než hrát ve finále. Tým si prošel generační obměnou už na předcházejících šampionátech. Hra, kterou jsme se prezentovali na Mistrovství světa v Kanadě, byla na extrémně vysoké úrovni. Máme enormní množství odchovanců z kategorie U20 a U23, kteří pravidelně hrají Extraligu a v ní dominují. To znamená, že nemůžeme mít jiný cíl než se prezentovat nejenom skvělou hrou v ofenzivě, ale zejména účastí ve finále tohoto turnaje.

V ženské kategorii je generační obměna částečně za námi, zabudovali jsme velké množství juniorek už na mistrovství v Kanadě. Myslím si, že naše družstvo v Kanadě bylo velmi blízko tomu, aby získalo zlatou medaili a pokud by se nehrálo na domácí půdě v Kanadě, myslím si, že bychom kanadský výběr porazili, ale na kdyby se nehraje. Věřím, že kvalitní práce zejména realizačního týmu pod vedením Michala Broulíka je zárukou, že výkony našeho ženského týmu půjdou, tak jak je ostatně vidět, jen nahoru.

Jako v mužské, tak i ženské části by shodou okolností mohla forma a generační dominance vygradovat v roce 2026. Nedávno vyšlo ve známost, že právě v tomto roce se uskuteční Mistrovství světa v seniorské kategorii v Ostravě-Vítkovicích. Proč oznámení přišlo už takto nezvykle brzy, v podstatě dva a půl roku před vlastním šampionátem? A co všechno budou obnášet přípravy seniorského mistrovství, které bude prvním od toho posledního, které se uskutečnilo v roce 2017 v Pardubicích?

Zareaguji na tu část, která se týká jednotlivých týmů. Začnu dívčími týmy, s kolegy trenéry všech dívčích kategorií od U16 přes U20 po seniorský národní tým jsme měli hovory a budeme mít i společný mítink, abychom si nastavili nějakou dlouhodobější systematickou koncepční práci právě do mistrovství světa 2026 v Ostravě. To samé nás čeká u chlapců, tam je ta situace trochu jiná, protože přeci jen provázanost toho nejstaršího juniorského týmu holek a seniorského týmu žen je velice vysoká, u chlapců je to o trochu jinak. Nás samozřejmě nezajímá jen to, co bude teď ve Švýcarsku a jak tam dopadneme, ale nás samozřejmě zajímá to, jak bude tým konkurenceschopný a s jakými ambicemi bude pracovat pro rok 2026 v Ostravě. Není asi tajemstvím, že vyjma Mistrovství světa v Pardubicích jsme vždy na domácí půdě měli zlatou medaili a bylo by hezké se k této tradici vrátit.

Zaměřím-li se na dotaz směřující, proč bylo oznámeno konání šampionátu tak dopředu. Já to moc dopředu neberu, protože přípravy takto velkého šampionátu opravdu tři roky trvají. Čekali jsme na vhodnou situaci k dořešení volby místa, dlouho jsme se rozhodovali, kde šampionát bude. Nakonec volba padla oprávněně na Ostravu, myslím si, že správně. Mistrovství jsme tady schopní zorganizovat tak, aby měl velký přesah zejména pro danou oblast a aby měl přesah i pro náš sport. Velmi velkým partnerem je pro nás v tomto případě Moravskoslezský kraj a Magistrát města Ostravy, jejichž zapálení pro sport jsem na jiném místě v republice ještě nezažil. Věřím, že spolupráci budeme konstruktivně rozvíjet co nejdéle. Tři roky utečou jako voda a chceme šampionát připravit velmi dobře, aby to byl pro náš sport velký svátek.

Profesionalizace nebo poloprofesionalizace hokejbalu má dva náhledy

Lze hovořit o ambicích z hlediska návštěvnosti? Zatím každý šampionát v České republice vám dal divácké rekordy. Ostrava je pověstná proto, že Ostravar aréna se dokázala vyprodat také například na mistrovství světa v para hokeji. Jaké jsou ambice ČMSHb pro tento šampionát z hlediska divácké účasti?

Lhal bych, kdybych řekl, že se o rekordu návštěvnosti nebavíme. Jak z pohledu celkové návštěvnosti šampionátu, tak z pohledu rekordu na jednotlivé utkání. Pokud bych říkal, že nás to nezajímá, tak bych divákům a fanouškům českého hokejbalu lhal, a to nechci. To znamená, je to určitě jeden z cílů, který bychom rádi překonali. Nicméně hlavním cílem pro nás je to, aby šampionát v Ostravě nebyl hezký jen pro naše týmy, účastníky od začátku do konce a koncem šampionátu se na něj zapomnělo, ale aby zanechal v Moravskoslezském kraji a na Moravě obecně silnou stopu a aby pomohl hokejbal zviditelnit nejen v této oblasti, ale celorepublikově mnohem více. Není to cíl jednoduchý, je velmi náročný a uděláme s kolegy v organizačním týmu maximum pro to, aby se nám jej podařilo co nejvíce zrealizovat.

Může se to zdát jako utopie, ale zeptám se určitě nejen za sebe, ale i za mnohé. Téma budoucí případně profesionalizace, případně alespoň poloprofesionalizace hokejbalu. Co by to obnášelo?

Myslím si, že profesionalizace nebo poloprofesionalizace má dva náhledy. Jeden náhled je samozřejmě pohled hráčů, ale druhý náhled je pohled fungování klubů. A teď si musíme položit otázku, kde to má začít. Když se necháme inspirovat u jiných sportů, můžeme říci příklad florbalu, tak pokud chceme mít profesionální hráče, musíme jim vybudovat profesionální zázemí a zajistit dostatečnou základnu, aby těch hráčů bylo hodně. Musíme získat dostatečné množství peněz pro činnost klubů a nějakým způsobem mít lidi, kteří se o chod klubu budou starat. To znamená, že pokud chceme „profesionalizovat nebo poloprofesionalizovat“ náš sport, musíme se nejdříve zaměřit na úroveň funkcionářů v klubech, kteří pak dokážou vytvořit takové podmínky pro to, aby se zlepšovaly podmínky a atmosféra pro hráče. Pokud bychom na to šli obráceně, tak to nikdy nemůže fungovat. To znamená, že musíme začít v tom, aby kluby byly organizovanější a abychom jim v tom mohli co nejvíce pomoct.