S tímto týmem to fungovalo nejen na hřišti, ale i mimo něj, těší Janu Baloušovou-Fričovou

Česká reprezentace žen na Mistrovství světa Masters bojovala o medaile, nakonec ale skončila čtvrtá. Jana Baloušová Fričová je ráda za výkon, kterým se hráčky prezentovaly. Všechny si turnaj užily a nejvíce se těšily na to, až po vyhraném zápase uslyší českou hymnu.

Já jsem spokojená byla, holky dřely na 120 %

Jano, s českým týmem jste bojovala na Mistrovství světa Masters, které se konalo v České republice. Jak jste si ho užila?

Určitě budu mluvit za celý náš tým, že jsme si to užily na maximum. Byla to jedna velká jízda. Nový tým, nové cíle, upřímně samy jsme nevěděly, co od sebe můžeme čekat a myslím si, že jsme dost překvapily. S tímto týmem to fungovalo nejen na hřišti, ale i mimo něj. Pro mě to bylo nádherných 5 dnů, na které dlouho nezapomenu.

V základní skupině jste skončily na třetím místě. Byla jste spokojená s výkony vašeho týmu?

Já jsem spokojená byla, holky dřely na 120 procent. Škoda jen, že ty zápasy nebyly rozvrženy lépe a ne 5 zápasů za 3 dny, to už se na nás začínala podepisovat trochu únava, ale je pravda, že jsme na tom byly všechny stejně. Jsem ráda, že trenéři lajny skvěle poskládali, aby mohly hrát všechny.

V semifinále jste se pak utkaly s USA. Soupeřkám jste ale nevsítily žádnou branku a prohrály 0:3. V čem byly americké hráčky lepší?

Ty holky jsou v naší kategorii trošku někde jinde, bylo tam pár holek, které byly v červnu na MS v Kanadě a šlo to znát, měly pěkné nahrávky, střely, byly celkově o něco rychlejší. Občas jsme měly šanci vystřelit i dát gól, ale bohužel to tam nepadlo. Určitě nás často zachránily i naše skvělé gólmanky, myslím si, že se v bráně obě dvě vůbec nenudily.

Ženy se ani v jednom utkání na mistrovství světa Masters neztratily a berou 4. místo. Autor fotky: Kristýna Butašová.

Po chvíli zjistíte, kam jste to vůbec s tím novým týmem dotáhli

V zápase o třetí místo jste se utkaly se Slovenskem, které jste ve skupině porazily 2:1 po samostatných stříleních, kde jste si vítězný gól zapsala Vy. Ve druhém souboji jste ale slovenským hráčkám podlehly 1:3. Jak duel hodnotíte?

Upřímně jsem čekala, že Slovenky porazíme. Připravené jsme na ně byly. Bohužel jsme dostaly po naší chybě gól a na hřišti jsme se pak hledaly. Byla to opravdu škoda, přála jsem to nám všem, holky by si medaili zasloužily. Myslím si, že nám dost chyběly i síly Péti Herzigové, která se bohužel nemohla účastnit utkání z důvodu zranění z předpředchozího zápasu.

Kromě rozhodujícího gólu jste na mistrovství zaznamenala také tři asistence. Jste ráda, že jste takto pomohla týmu?

Ano, určitě, spíše mě mrzí, že jsem nemohla pomoci více, jelikož jsem dlouho nemohla plně trénovat kvůli zdravotním důvodům, ale i tak jsem se ze sebe snažila dát nejvíc, co to šlo. Ohledně toho nájezdu jsem ráda, že jsem dostala důvěru, vlastně ona Péťa Herzigová řekla, ať jedu (úsměv). Je pravda, že nájezdy trénuji s holkami na repre kempech, kde jsem ale v real týmu. Ono se tam hlavně nedalo moc vymyslet, jelikož nám počasí už nepřálo a dost to začalo klouzat.

Na turnaji jste nakonec byly čtvrté. Mrzí vás, že jste si neodvezly žádnou medaili?

V té první chvíli vás to jistě zamrzí, ale po chvíli zjistíte, kam jste to vůbec s tím novým týmem dotáhly. Ten náš tým šel zápas od zápasu nahoru. Líbilo se mi, jak ty holky do toho dávaly vše, ať už na ploše, na střídačce, při rozcvičce. A víte, na co se nejvíc těšily, když jsme vyhrály? Že budeme stát na modré čáře a uslyšíme naši hymnu.

Ještě jednou bych tak chtěla moc poděkovat celému našemu týmu včetně vedení za skvělé zážitky a doufám, že do budoucna už tu placku vybojujeme. Určitě poděkování patří i všem těm, kteří se podíleli na fungování celého šampionátu, jak ostatním týmům, rozhodčím, celému ISBHF a ČMSHb, médiím, brigádníkům, dobrovolníkům, sponzorům, divákům a dalším.

Ženy obdržely po prohraném utkání o bronz památní medaile. Autor fotky: Kristýna Butašová.