Stát se rozhodčí? Když jsem o tom začala uvažovat, shoda náhod rozhodla za mě, říká Nikolina Blažeković

Na novou sezónu se připravují také rozhodčí. Kromě individuální přípravy absolvovali během léta seminář, jehož součástí bylo rovněž přezkoušení. Zamířila na něj také Nikolina Blažeković, která se letos v pruhovaném dresu představila na mistrovství hráček do 16 let i šampionátu Legends.

Jako rozhodčí se připravuji spíš psychicky a samozřejmě po teoretické stránce

Nikolino, jste jednou z hokejbalových rozhodčích nejen v českém prostředí, ale i na mezinárodním poli. Jak jste se k této roli dostala?

Vlastně úplně náhodou. Moje kamarádka mi řekla, že na západě chybí rozhodčí a že jestli chci někdy začít, tak rozhodně teď. A tak jsem šla. Chtěla jsem se totiž stát rozhodčí už někdy v 16 letech, ale musela jsem trochu dospět. (smích) Když jsem o tom tedy začala uvažovat, shoda náhod rozhodla za mě. A já se k tomu postavila čelem.

Před startem nové sezóny se rozhodčí připravují nejen fyzicky, ale také po teoretické stránce. Jak vypadá vaše příprava na blížící se ročník?

Moje příprava není nijak speciální, připravuji se hlavně jako hráč. Fyzicky se připravuji hlavně během tréninků na Ligu žen. Jako rozhodčí se připravuji spíš psychicky a pak samozřejmě po teoretické stránce. Zápasy jsou psychicky náročné, zvlášť pro ženu v převážně mužském prostředí. Hlava musí být připravená i na to, že ne vždy to půjde jako po másle. (smích)

V srpnu jste absolvovala také seminář rozhodčích. Co všechno bylo jeho součástí, čemu jste se během něj věnovali?

Ano, seminář jsem absolvovala tento rok poprvé a bylo to super. Obsahoval fyzické testy, které prověřily naši celkovou kondici, a samozřejmě teoretické testy. Dále jsme se věnovali různým herním situacím, změnám v sezóně, novým pravidlům a podobně. Celý seminář byl skvělý start na novou sezónu, abychom byli připraveni na veškeré výzvy, které nás čekají.

Když se zaměříme konkrétně na přezkoušení, co musí rozhodčí před novou sezonou absolvovat a jaké nároky jsou na ně kladeny?

Rozhodčí musí absolvovat fyzické testy, které obsahují sprint, vytrvalost, intervalový běh a skok do dálky. Každý rozhodčí musí splnit určitý počet bodů podle toho, do jaké věkové kategorie patří. Dále musí absolvovat teoretické testy z pravidel, řádů a zapisovatele. Na konci semináře se sečtou body ze všech testů, a pokud rozhodčí „posbírá“ dostatečný počet bodů, uspěl.

Nedělám to pro kariérní růst, ale proto, že mě to baví

V pruhovaném dresu se objevujete ve více českých soutěžích. Do jakých kategorií jste nasazována a v čem jsou z pohledu rozhodčí jednotlivé soutěže rozdílné?

Tuto sezónu jsem byla nasazovaná na mladší a starší žáky a na druhou ligu. Rozdíly jsou obrovské. Mladší žáci se ještě hodně učí, starší žáci už umí kombinovat hru a je to o něco zajímavější. Obě kategorie jsou super na pískání, protože se stále učí a člověk s nimi může pracovat trochu jinak než s dospělými. U mužů je to jiné, ti už mají svoje návyky. Druhá liga je vždy skvělá zkušenost a vždy mě potká něco výjimečného, u čeho si můžu říct, že jsem to nikdy nezažila. Je mnohem rychlejší a drsnější a samozřejmě o to zajímavější. Nicméně ať pískám cokoliv, snažím se do toho dát všechno a udržet si klidnou hlavu.

Letos jste se představila také na mistrovství světa hráček do 16 let ve Velké Británii i mistrovství světa v kategorii Legends. Liší se v něčem výrazně rozhodování na mezinárodní úrovni?

Nemyslím si, že v rozhodování se to něčím liší. Faul je faul, ať je to v Česku nebo v Anglii. Rozdíly tam ale určitě jsou. Mezinárodní akce jsou většinou vypjatější, ale zároveň je tam velmi dobrá podpora. Rozdíl je samozřejmě i v důležitosti zápasů, udělat chybu v mezinárodním zápase je mnohem horší než v průběhu sezóny v lize. Oboje má něco svého, byť rozdílného, a obojí mě posunulo v jiných dovednostech.

Současně aktivně hrajete Ligu žen za Litice. Jak se vám daří skloubit obě role a pomáhá vám hráčská zkušenost také při pohledu na situace přímo ze hřiště?

Zatím se mi to daří skloubit poměrně dobře. Zápasy v Lize žen se nehrají každý víkend, takže se můžu věnovat roli rozhodčí. Nicméně kdykoliv máme zápasy, hraní má přednost. Co se týče hráčské zkušenosti, je to podle mého názoru velké plus. Hráč zná spoustu pravidel z hraní zápasů a není tak náročné se to naučit. Obecně si myslím, že někdo, kdo to hraje, má větší předpoklady k tomu mít cit pro hru a rozhodování. Vše je ale o zkušenostech. Je spousta rozhodčích, kteří nikdy hokejbal nehráli a jsou výborní v roli rozhodčího.

Když spojíte všechny dosavadní zkušenosti z domácích soutěží i mezinárodních akcí, kam byste se chtěla jako rozhodčí ještě posunout a co by pro vás představovalo další významný krok v kariéře?

Myslím si, že těch zkušeností ještě nemám tolik, takže se mám pořád kam posouvat – minimálně v to doufám. (smích) Můj cíl je hlavně, aby mě to bavilo co nejdéle. Nedělám to pro nějaký kariérní růst, ale proto, že mě to baví a máme u nás na západě super partu. Nemám cíl pískat určitý zápas nebo určitou kategorii, můj cíl je být dobrá rozhodčí, potkávat se s novými lidmi a bavit se tím. A pokud se mi to bude dařit, nezáleží mi na tom, jestli to bude při mistrovství světa, nebo při turnaji přípravek.

Nikolina Blažeković je rozhodčí v západních Čechách, letos se představila také na dvou světových šampionátech. Zdroj fotky: ISBHF.