Marek Hroch se přesouvá do Švýcarska! Chci svou profesní kariéru rozvíjet i zde, odkrývá

Do Švýcarska míří za novou hokejbalovou i životní zkušeností další z českých hráčů. Hostivařský Marek Hroch bude od nové sezóny oblékat dres Grenchenu. Neodchází tam jen kvůli sportu, ale v zahraničí se bude věnovat také rozvoji své profesní kariéry. Co zajímavého nejen o své práci prozrazuje?

Pracovat v oboru pro mě bylo jednou z klíčových podmínek

Marku, v blížící se sezóně budete působit ve Švýcarsku. Co vás vedlo k rozhodnutí opustit české prostředí a vyzkoušet si hokejbal v zahraničí?

Těch faktorů bylo několik, většina z nich byly spíše nehokejbalové, ale k tomu se dostaneme asi dále v tomto rozhovoru. Když zůstanu čistě u té sportovní stránky, vždycky jsem si přál s hokejbalem někam vycestovat. Strašně se mi líbila představa, že se díky sportu podívám do jiné země a objevím něco nového. Asi jsem si to vždycky představoval v podobě nějakých reprezentačních akcí, zažít třeba juniorské mistrovství v Kanadě nebo něco takového. To se mi ale až úsměvně vyhýbalo, protože všechny výběry, do kterých jsem se dostal, hrály své vrcholné akce v Česku. Když jsme naopak měli nějakou klubovou mezinárodní konfrontaci, zažil jsem ji výhradně doma, takže ani k sousedům na Slovensko jsem se s hokejbalem nepodíval. (smích) Možnost hrát hokejbal ve Švýcarsku je tedy také splnění jednoho ze sportovních cílů nebo snů, který jsem dlouhodobě měl.

S hokejbalem ve Švýcarsku už má zkušenost řada českých hráčů. Byl jste s některými z nich před svým odchodem v kontaktu a pomohli vám při rozhodování?

Jednoznačně. Konkrétně od nás z Hostivaře je hned několik kluků, co tuhle zkušenost už mají za sebou (Jiří Vaniš, Adam Šťastný, Petr Lehner nebo Lukáš Píša). Nejvíce jsem se o tom bavil právě s Jirkou Vanišem, který štaci v Grenchenu absolvoval hned dvakrát a prostředí moc dobře zná. Na klub, spoluhráče a trenéry jsem dostal jen ty nejlepší reference, což také dost pomohlo.

Budete oblékat dres Grenchenu, ale přesun není jen o hokejbale. Řešil jste již pracovní stránku? Bude případně možné si vybírat z více možností, nebo pracovní příležitosti jsou omezené?

Pracovní stránku jsem řešil dlouho a intenzivně, protože pracovat v oboru pro mě bylo jednou z klíčových podmínek, aby se tento krok uskutečnil. Jsem totiž vystudovaný fyzioterapeut a chci tak svou profesní kariéru rozvíjet i zde. Není to tak úplně jednoduché, uznávání vzdělání a získávání akreditace pracovat v místním zdravotnictví je dlouhý byrokratický proces, ze kterého mi šla občas hlava šejdrem. Nakonec to ale dobře dopadlo, našel jsem si místo na klinice ve vedlejším Bielu a mohu tak pokračovat v práci, která mě baví.

Určitě to zde beru jako velkou sportovní výzvu

Byl jste zvyklý hrát v českých nejvyšších soutěžích. Jak moc se podle vás bude švýcarský hokejbal lišit od toho, na který jste byl zvyklý v Česku?

Mám za sebou jenom pár tréninků, takže nemohu dělat velké závěry. Z toho, co jsem už stihl vidět nebo slyšet od ostatních, je místní soutěž důraznější, rychlostnější a je kladen větší důraz na fyzickou stránku hry. Jestli to tak doopravdy je, mohl bych zde dobře zapadnout, protože rozhodně nejsem žádná hračička nebo technik. (smích) Určitě to ale zde beru jako velkou sportovní výzvu. Chci být pro klub spolehlivým hráčem, který pomůže k dosažení týmových úspěchů.

Berete přesun do zahraničí spíše jako zkušenost na jednu či několik sezon, nebo si dokážete představit, že by se ze Švýcarska postupně stalo vaše dlouhodobější působiště?

Na to je v současné chvíli moc brzy, abych odpovídal. Přesun do zahraničí je určitě zkušenost, kterou jsem chtěl dlouhodobě podniknout. Pravděpodobně k tomu mohlo dojít už před pěti lety, kdy jsem měl díky své střední škole a zázemí možnost jít studovat vysokou školu do ciziny. Jakkoliv směšně to pro někoho může znít, tenkrát ale zvítězil hokejbal. Chtěl jsem zůstat doma v Hostivaři a užít si ty nejlepší roky s kluky, se kterými jsem vyrůstal. Zpětně to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, co jsem mohl udělat. Mám díky tomu nespočet nezapomenutelných zážitků, historek a zkušeností, kterých byl hokejbal nepochybně součástí. Teď ale cítím, že nastal správný čas vydat se za životem v zahraničí, vypilovat nový jazyk a sbírat zkušenosti z cizího prostředí. Jak dlouho mi to vydrží, zatím nedokážu vůbec říct a i si myslím, že v současné chvíli není správné nad takovými věcmi přemýšlet.

Na závěr se zaměříme na výhled do budoucna. Máte představu, kam byste chtěl, aby vás tato zkušenost posunula?

Jak jsem už trochu nastínil, vidím v tom velkou životní zkušenost po mnoha ohledech. Švýcarská medicína je považována za jednu z celosvětově nejkvalitnějších, zkušeností a znalostí, co zde tedy mohu načerpat, je nepředstavitelně mnoho. Jazyk je další faktor, protože jsem se v minulosti německy učil, ale sám vím, že potřebuji být v prostředí, které mě nutí mluvit, abych se doopravdy naučil. Navíc v Bielu je poměrně velké zastoupení francouzsky mluvících Švýcarů, takže francouzština by se k tomu výhledově také mohla přidat. Strašně se mi také líbí mentalita místních lidí. Jejich pracovitost, smysl pro organizaci a systematičnost je něco, od čeho bychom se měli v Česku učit, a já doufám, že se mi to od nich podaří alespoň trochu okoukat. No a na závěr jakožto velký fanoušek hor a přírody očekávám, že posunu také své turisticko-cyklistické zážitky zase o kousek dál. (úsměv)

Marek Hroch opouští Hostivař, v příští sezóně bude oblékat dres Chrenchenu. Autor fotky: Jaroslav Soukup.