Byla to jízda od prvního setkání na tréninku před turnajem až do finále, hodnotí historické stříbro Martina Topičová

Na Mistrovství světa Legends v Černošicích došly ženy k historickému úspěchu, když vybojovaly stříbrné medaile. Jako kapitánka je k tomuto cennému kovu dovedla Martina Topičová. Jak se ohlíží za cestou šampionátem a co všechno si z něj odnáší?

Tým zůstal víceméně beze změn, nové hráčky do party bez problémů zapadly

Martino, na úvod se vraťme ještě před samotné mistrovství světa. Pravidelně nastupujete v Lize žen, ale turnaj Legends je přece jen specifický. Jak probíhala příprava?

Před MS jsme absolvovaly tři přípravné kempy. První byl v Pardubicích na „Alfě“ v dubnu, druhý opět v Pardubicích, tentokrát v květnu na zimním stadiónu. Na třetí jsme se sešly v červnu v místě konání MS, tedy na zimáku v Černošicích. Od Štípy (kondiční trenér Petr Štípek) jsme v mezičase dostávaly tréninkové plány a bylo na každé z nás, jak se k tomu postaví.

Minulý rok jste se zúčastnily mistrovství Masters na Slovensku, ale to bylo pro kategorii 35+. Jak se pro toto mistrovství rodila konečná nominace?

Oproti Masters na Slovensku se tým úplně nezměnil. Díky věku z týmu „vypadly“ brankářky, a tak jsme musely najít nové. V poli se žádné velké změny neudály, vyměnily se asi dvě hráčky. Citelná ztráta v poli byla Kanada (Jana Baloušová Fričová), která se přesunula na střídačku na post asistentky trenéra. Jinak tým zůstal víceméně beze změn. Nové hráčky do party bez problémů zapadly.

V základní části jste nejprve porazily USA, pak přišla prohra s Kanadou, následně těsná výhra s Velkou Británií. Překvapil vás někdo ze soupeřek, nebo naplnily vaše očekávání?

S Kanadou se počítalo, že bude hodně silná. A očekávání se naplnila. Upřímně, USA pro mě byla v našem utkání v základní části trošku zklamáním, čekala jsem od nich víc. Naopak Britky byly nepříjemným překvapením, hodně nás potrápily a na výhru jsme se hodně nadřely.

Finále proti Kanadě jsme si šly hlavně užít a dát do toho všechno, co v nás zbylo

Semifinále proti USA přineslo těsnou výhru 1:0, ve finále jste pak nestačily na Kanadu, ale vybojovaly historické stříbro. Jak se ohlížíte za cestou vyřazovacími boji?

Vyřazovací boje? První, co se mi vybaví, je to, že jsme poprvé v Masters měly přípravu u videa a soupeře tak poznaly nejen ze hřiště. Díky, Tome! (hlavní trenér Tomáš Pelcman). V semifinále proti nám nastoupil úplně jiný tým USA než v základní části, vítězství se nerodilo vůbec lehce. Sice jsme opět měly střeleckou převahu, ale podařilo se nám vstřelit pouze jediný gól, upřímně, trošku náhodný. V kontextu celého zápasu ale zasloužený. Takže ve finále bylo semifinále těžké hlavně psychicky, protože to celý zápas bylo pouze o jedné brance. Trenéři odvedli skvělou práci, byli klidní, věřili ve vítězství a jejich pohodu přenášeli na celý tým. Finále proti Kanadě jsme si šly hlavně užít a dát do toho všechno, co v nás zbylo. Bojovaly jsme, bohužel to na ně nestačilo a o parník nás střelecky přejely a zaslouženě vyhrály.

Na mistrovství jste byla kapitánkou týmu. Co pro Vás znamenalo dovést tým právě k prvnímu stříbru v této kategorii?

Být kapitánkou v tomhle úžasném týmu pro mě byla velká čest. Po loňském mistrovství a čtvrtém místě je stříbrná medaile obrovský úspěch a nesmírně si toho všechny vážíme. Však jsme to oproti zvyklostem oslavily přímo na hřišti a i stříbrný pohár jsem hned po jeho obdržení zvedla pro tým nad hlavu. A doufám, že můžu mluvit za všechny hráčky i realizační tým, užily jsme si to.

Když se za celým šampionátem ohlédnete, na který okamžik budete nejraději vzpomínat a co si z mistrovství světa v Černošicích odnášíte?

Nemůžu vyzdvihnout jeden jediný okamžik. Asi takhle, byla to jízda od prvního setkání na tréninku před turnajem v pondělí až do sobotního finále. Užily jsme si okamžiky na hřišti i mimo něj. Utvořily jsme partu (včetně trenérů), která táhne za jeden provaz, dokáže se bavit o všem a o všem. Dokonce jsme si udělaly čas i na tvoření náramků a podobné aktivity. Silným zážitkem bylo setkání s jednou z nejvěrnějších fanynek Míšou z Plzně, která nechybí téměř na žádné reprezentační hokejbalové akci. A co si z Černošic odnáším dál? Chuť do další hokejbalové práce a těšení se na další, nejen reprezentační akce.

Závěrečný vzkaz: Moc si cením toho, že se všechny české týmy z MS v Černošicích spojily a podpořily 11letého hokejbalistu z HBC Pardubice, Matěje Smolíka, který se léčí v Motole.

České reprezentantky vybojovaly na MS Legends první stříbro. Zdroj fotky: ISBHF Media.