Obhájili jsme páté místo, ovšem ani to nebylo zadarmo, prozrazuje Stanislav Kastner

Tým Czechia na šampionátu Legends v Černošicích získal páté místo, čímž dosáhl stejné pozice jako před čtyřmi lety. Ani na jednom z těchto mistrovství nechyběl Stanislav Kastner, který se za letošním turnajem ohlíží podrobněji. K jaké české soutěži by jeho úroveň přiblížil?

Pro začátek turnaje jsme měli los opravdu vražedný

Stando, na mistrovství světa Legends v Černošicích jste bojoval s týmem Czechia. Jak se toto mužstvo pro šampionát skládalo?

Jádro tohoto týmu je spolu pohromadě už dobrých deset let, během kterých sice logicky dochází k obměnám, ale tím, jak jsou kluci spolu dlouho, tak se mužstvo skládalo takovou přirozenou cestou a pouze se doplnilo o pár jednotlivců.

Los vám hned na úvod přisoudil dva budoucí finalisty. Jaká výzva byla se na začátku šampionátu utkat se Slovenskem a Kanadou?

Výzva to byla vskutku veliká, jelikož nějaký čas na rozkoukání jsme rozhodně neměli, a bohužel jsme na to trochu i doplatili, jelikož pro začátek turnaje jsme měli los opravdu vražedný. Následoval totiž druhý český výběr a Kanada BC, tedy všechno týmy s obrovskou kvalitou. My jsme na startu turnaje bohužel nedokázali udržet s těmito týmy tempo po celý zápas a před klíčovým zápasem s Kanadou BC už nám také bohužel trochu došly síly.

Vyhráli jste až poslední dva zápasy základní části a pak jste šli do souboje o konečné páté místo, které se vám podařilo vybojovat. Jak vnímáte výsledky? A především panuje celková spokojenost s předvedenými výkony?

Řekl bych to takhle, myslím, že jsme všichni tak trochu pokukovali po první čtyřce, přestože jsme si uvědomovali obrovskou kvalitu těchto soupeřů, a všechny nás mrzí, že to nedopadlo. Mě osobně nejvíc mrzí, že jsme první čtyřce nebyli ze všech možných důvodů lepšími soupeři. Ale s odstupem můžu říci, že to pro nás asi dopadlo spravedlivě a prostě tentokrát na víc nebylo a obhájili jsme 5. místo. Ovšem ani to nebylo zadarmo a bylo vidět, že i soupeř z USA chce vyhrát, takže zápas to byl kvalitní s velikým nasazením a nám se povedlo podruhé USA porazit. A když vyhrajete poslední zápas na turnaji, chutná závěrečné pivo vždycky líp. (úsměv)

Na hřišti se jelo naplno a nikdo nikomu nic nedaroval

Jako hráč současně působíte ve druhé lize v západních Čechách. Lze přiřadit úroveň mistrovství k nějaké české hokejbalové soutěži?

Říkal jsem klukům v šatně, že první čtyřka by se neztratila ani v extralize, a přestože se mnou asi všichni souhlasit nebudou, tak si za svým názorem stojím, jelikož jádra těchto týmů svou kvalitu jasně prokázala.

Šampionát se odehrál v Černošicích před českými fanoušky. Jak jste vnímal atmosféru turnaje? Byl čas také na setkávání mimo hřiště a zavzpomínání na společné hokejbalové roky?

Atmosféra byla výborná, a to mezi všemi týmy, ovšem na hřišti se jelo naplno a nikdo nikomu nic nedaroval. S ostatními týmy jsme se potkávali jen na stadionu, jelikož na nějaké setkání mimo stadion opravdu nebyl čas, ale vždy to bylo milé shledání, a to se všemi soupeři.

Na jaký moment turnaje budete vzpomínat nejvíce, ať už šlo o konkrétní zápas, gól nebo třeba situaci mimo hřiště?

Těch situací bylo strašně moc (stejně jako gólů) (úsměv), takže vybrat jeden moment opravdu nejde. Byli jsme výborná parta, a to jak všichni hráči, tak kluci z realizáku, kteří se o nás výborně starali. Chtěl bych jim všem touto cestou poděkovat. Obzvláště pak masérovi Martinovi Porcalovi a Ondřeji Benediktovi, bez jejichž pomoci bych turnaj nedohrál. A přestože všichni o mně ví, že jsem magor a prohrávat opravdu neumím, tak do života poznat tolik fajn lidí je vlastně taky výhra. (úsměv)

Tým Czechia po utkání o páté místo s USA. Zdroj fotky: ISBHF Media.