Michaela Valla Rullová: Zlaté Pardubice? Výbuch emocí, málem spadla hala

Do Síně slávy Mezinárodní hokejbalové federace (ISBHF) byla před semifinálovým utkáním Česko - Finsko uvedena kromě trojice Libor Topolánek (in memoriam), Drahomír Kadlec a Ladislav Kopec také devětatřicetiletá Michaela Valla Rullová. Ta dovedla jako kapitánka český národní tým.

Začala jsem na mistrovství světa v roce 2011 v Bratislavě

Jak jste se k hokejbalu dostala?

Přes svého velmi dobrého kamaráda. On mi sehnal výstroj, protože jsem do té doby hrála florbal. V roce 2011 jsem jela na mistrovství republiky jako tzv. volný hráč. Přijely tam týmy a několik volných hráčů, kterými ty týmy mohly doplnit svou soupisku. Zůstala jsem tam jako poslední a oslovila jsem Karla Manharta, který tehdy vedl v hokejbale i v hokeji Slavii Praha. Všichni se báli takovou ikonu oslovit, protože pan Manhart měl vždycky nabitý kádr a nikoho nenapadlo, že by někoho vzal. Nicméně zrovna náhodou měl 14 hráček, takže mě vzal. Odehrála jsem velmi dobré mistrovství republiky a už za tři týdny jsem jela na své první mistrovství světa do Bratislavy. Šlo to hodně rychle.

Bere to jako nějaký osud, že jste dostala příležitost hrát zrovna ve Slavii Praha, který patří k nejužší špičce?

Svým způsobem ano. Tím, že jsem šla do hokejbalu z florbalu a jsem spíše atletický typ, tak jsem ty silové holky z hokeje možná docela dpbře doplňovala. Dobře jsem za ně zapadla: Se Slavií jsem hrála mistrovství republiky v hokejbalu od roku 2011 do roku 2019 a myslím, že jsme vyhráli titul snad vždycky, když jsme tam byla.

Když jste přijela na vaše první mistrovství republiky, měla jste hned ambice si zahrát za nároďák?

To mě tedy skutečně vůbec nenapadlo. Já jsem už jako malá holka vždycky chtěla hrát hokej a hokejbal mě přivedl o kousek blíže k hokeji než byl předtím florbal. Hokejbal mě strašně baví, sporty s hokejkou jsou obecně moje srdeční záležitost. Jsem velký dravec. Sice jsem to vůbec nečekala, ale jsem zvyklá do věcí chodit po hlavě a dokázala jsem předvést svoje maximum, i když to tehdy byl sport, který jsem do té doby nehrála.

Jak byste popsala vaše působení v reprezentaci?

Začala jsem na mistrovství světa v roce 2011 v Bratislavě. Byla jsem tam úplný nováček mezi velice úspěšnými hokejistkami. Moje pozice nebyla tehdy taková, abych se stala lídrem týmu.

Jak se vaše role v reprezentaci postupně měnila?

Hrála jsem tehdy ve třetí lajně a měla jsem tehdy úkoly to tam nějak rozpohybovat, utéct a dát branku. S přibývajícími reprezentačními starty jsem se se stávala lídrem toho týmu. Následovalo mistrovství světa v St. Johns v Kanadě 2013, kde jsem už byla jednou z lídryň českého týmu. V roce 2015 v Zugu jsem vedla tým jako kapitánka. Tem jsme tehdy skončily druhé za Kanadou. Kanaďanky se nám do té doby nikdy nepodařilo porazit a bohužel i v tom finále jsme tahali za kratší konec. Na druhou stranu jsme všichni viděli, že naše výkonnost jako týmu pořád stoupá, moje role se stávala pořád důležitější a gradovalo to na mistrovství světa v Pardubicích.

Tam chodily na zápasy skvělé návštěvy a nakonec jste vybojovaly zlaté medaile…

Na tohle mistrovství jsme se hodně dlouho připravovaly a vznikla tam mezi námi dobrá chemie. Trenéři to uchopili za naprosto skvělý konec a my jsme jeli do Pardubic s vítěznou mentalitou a neskutečně dobrou chemií v týmu. V Pardubicích to bylo neskutečného a jeli jsme tam opravdu s tím, že je našim cílem celkové vítězství.

Atmosféra v Pardubicích byla úžasná, vzpomínáte?

Moc. Základní věc je vyhrát skupinu a nejít v semifinále na Kanadou nebo Ameriku. To se podařilo a hráli jsme semifinále se Slovenskem. Pak jsme se všichni soustředili na to, že s námi do finále postoupí Kanada. Bylo pro nás obrovským překvapením, když prohrály s Amerikou. Proti Kanadě jsme měly být outsiderky, ale najednou jsme zjistili, že hrajeme se Spojenými státy. A že najednou jsme byly v pozici, že bychom měly vyhrát my. U zápasů s Kanadou byl většinou tlak na druhé straně.

Jak byste popsala finálové klání se Spojenými státy, které jste vyhrály 4:3 po prodloužení?

Finále byla smršť emocí. Pořád jsme vedly a myslely si, že se už nemůže nic stát a USA vždycky srovnaly. Tam rozhodlo, jaká jsme byly parta a jaké jsme měly odhodlání. Nikdo nepomyslel ani vteřinu na to, že to nedopadne zlatem. Tam se projevila všechna ta soustředění, co jsme měly v nohách kondičně a všechny ty teambuildingy, které nás semkly, a nakonec jsme vyhrály v prodloužení! Ten výbuch byl obrovský, málem spadla hala. Fanoušci byli naším šestým hráčem. Ještě si pamatuju, jak se šli rozhodčí dívat, jestli ten gól byl regulérní nebo ne. Vůbec si neumím představit, jak bychom případně pokračovaly v zápase, protože jsme měly věci už rozházené všude možně.

Následně jste začala hrát lední hokej…

Pak jsem se dostala k lednímu hokeji, kterému se věnuji dodnes a splnila jsem si tím dětský sen. Já jsem jinak z Prostějova, takže jsem v mládí hrála tenis, do nějakých šestnácti let na vrcholové úrovni. Byla jsem do desátého místa v republice. Neměly jsme jako rodina prostředky, abych hrála na té nejvyšší úrovni a stala se ze mě spíše tenisová trenérka, což mě živí doteď. Mám vystudovanou trenérskou jedničku na FTVS a jsem tenisová trenérka. V sedmnácti mě strašně chytil florbal. Vysokou školu jsem studovala v Praze, takže jsem hrála jsem rok florbal za Chodov, pak za Elite Praha, tři roky jsem byla v reprezentaci. Chvilku jsem pak dělala hokejbal a florbal naráz, ale pak jsem odložila florbal na vedlejší kolej a hrála jsem v něm jen druhou nejvyšší ligu v Olomouci. Co se hokeje týče, na Moravě moc šanci na nejvyšší úrovni nemáte. Tehdy byla Karviná nejblíž. Tak jsem hrála tam. Kanady jsem měla na sobě poprvé v osmadvaceti, teď už jsem se dostala v hokeji na daleko lepší úroveň. Teď hraju už druhý rok jen s chlapama AHL v klubu HC Mařatice a trénuje mě Jaroslav Balaštík.

Jak se vám líbí letošní mistrovství světa v Ostravě a jak vidíte šance ženského národního týmu dneska ve finále s USA? Znáte tu některé hráčky ještě?

Většinu tu znám. Čtyři holky byly se mnou na MS v Pardubicích. S dalšími čtyřmi jsem hrála za Karvinou hokej a s dalšími jsem hrála v dalších týmech. Doufám, že se to holkám podaří. Od Pardubic se holkám nepovedlo vyhrát a umím si představit, jak by je to bolelo, kdyby nevyhrály. Strašně moc holkám přeju, aby se to podařilo. Mistrovství se mi líbí moc, snad přijde hodně fanoušků.

Michaela Valla Rullová na MS komentuje i ženské zápasy českého týmu na ČT Sport. Autor fotky: Michal Struž.