Plzeň nás podcenila a proti Kladnu jsme měli na víc, shrnuje turbulentní play-off hostivařský Adam Votava.
Hostivař byla během vyřazovacích bojů velkým tématem, když po slabší základní části skolila první Plzeň. Na finále to nakonec nestačilo a cesta Pražanů skončila proti kladenským rysům. Za celou sezónou se ohlédl obránce Adam Votava, který nyní vyhlíží reprezentační a extraligové příležitosti.
Rozhodně jsme měli na víc
Sezóna je u konce a vaším katem se stalo opět Kladno. Jak hodnotíte semifinálovou sérii?
Rozhodně jsme měli na víc. Nepopírám, že je Kladno silný soupeř, ale že by měli tak velkou kvalitu oproti nám, to ne. Měli jsme na víc, bohužel přišly výpadky. Vyústilo to i z našeho fungování v sezóně. Zkusili jsme to, nepovedlo se, to je sport.
V čem se lišil první vítězný zápas oproti neúspěšnému zbytku? Co rozhodovalo?
V prvním zápase se projevila mimo jiné početní nevýhoda Kladna. V tom druhém byla kámen úrazu naše vyloučení. Platilo to už na podzim a teď v play-off nás to dohnalo. Oni měli navíc skvěle pohlídané obranné pásmo. Zkušenost soupeře byla celkově vidět a závěry zvládali výrazně lépe než my. Párkrát jsme zaškobrtli, v koncové fázi jsme nedokázali reagovat a dorovnat nebo rozhodnout už se nám v posledních minutách třetího a čtvrtého zápasu nepodařilo.
V říjnu jste říkal, že vaše týmové výkony nejsou optimální. Jak to pokračovalo?
V prvních čtyřech nebo pěti zápasech se nic nezměnilo. Bylo to pořád špatné, ale nějak si to postupně sedlo. Tým začal fungovat lépe a s tím se posunula i naše hra. Nějak se sešlo jedno s druhým a začali jsme vyhrávat. Konec základní části byl rozhodně lepší. Důležitým odrazovým můstkem bylo předkolo s Kert Parkem. Byl to začátek naší cesty za úspěchem, kde hlavní roli hrála hlava a týmovost.
Vrcholem byla čtvrtfinálová série proti vítězům základní části z Plzně. Můžete popsat, co stálo za vaším triumfem? Jak se s vyřazením podle vás popasoval soupeř?
Podle mě nás Plzeň hodně podcenila. U nich doma se normálně nevyhrává, ale my jsme tam vyhráli rovnou dva čtvrtfinálové zápasy. Najednou bylo vidět, že my chceme. Chtěli jsme vyhrát a chtěli jsme něco dokázat. A nebylo to jen o jednotlivcích, bylo to o celém týmu. Je jasné, že Plzeň se pak musela cítit strašně. Určitě se dá říct, že to pro ně byla potupa. Vůbec nečekali, že na ně nastoupíme s takovým chtíčem a týmovým duchem. Prostě to nezvládli. Pak už bylo i vidět v tom třetím zápase, když dostali druhý gól, že byli odevzdaní. Věděli, že je konec.

Věřil jsem, respektive doufal
Na začátku sezóny jste věřil, že byste mohli zopakovat poslední semifinále. Věřil jste v to i před tou sérií proti Plzni?
Věřil jsem, respektive doufal. Realisticky jsem to moc neviděl. Věděl jsem, že můžeme něco uhrát, ale rozhodně jsem netušil, že to dopadne takhle. Rozhodně musím vyzdvihnout Járu Exnera v brance, který nás v té sérii neskutečně potahal a byl to klíčový faktor čtvrtfinále.
Oba jste nakonec za svoje výkony dostali pozvánku do reprezentace. Vaše jméno už s národním týmem spojované bylo, ale v průběhu sezóny se situace vyvíjela různými směry. Co se řešilo?
Já byl na prvním kempu v Plzni, kam mě ještě pozvali. Na dalším jsem byl jen náhradník a pak už ani to ne. Co jsem tak slyšel, nehodil jsem se do sestavy herním stylem. Myslím si, že play-off jim ukázalo, že se tam hodit můžu. Uvidíme, jak dopadne následující kemp.
Myslíte si, že pro vás byla probíhající sezóna průlomová, nebo tak berete třeba už tu minulou?
Určitě je znát rozdíl mezi minulým rokem, kdy jsem byl ještě dorostenec, a letoškem v juniorce. Otevřelo mi to dveře do seniorských kategorií, hlavně tedy do prvoligového B týmu. Myslím si, že mi to hodně pomohlo. Když se na to dívám takhle, důležitější pro mě byla tato sezóna.
Jak hodláte v mužských kategoriích pokračovat příští rok?
Juniorka bude rozhodně moje primární soutěž. Potom bych se chtěl zařadit jako člen A týmu, protože to je prostě extraliga, zkušenosti a neskutečná rychlost. Zase je to úplně něco jiného než Béčko, zvlášť když teď bude ve 2. lize. Zároveň mi ale B tým dal v této sezóně strašně moc a je to moje srdcovka, takže se ho nechci úplně vzdát. Když mi to okolnosti dovolí, budu hrát i za Béčko.