Musíme se z našich výsledků poučit. Bohužel nám nevychází vůbec nic, říká Ladislav Sýbek

Hokejbalisté TJ Blatná Datels prožívají premiérovou sezónu v Extralize a zatím čekají na první body. Útočník Ladislav Sýbek mluví o cestě týmu mezi elitu, těžkých začátcích i o tom, co pro něj znamená nosit blatenský dres. Přestože výsledky zatím nepřicházejí, v kabině panuje soudržnost.

Je cítit, že nám chybí zkušenosti

Ladislave, Blatná se po letech v 1. lize rozhodla využít možnosti postupu do nejvyšší Extraligy. Jak velký krok to pro vás jako tým byl?

Pro nás to byl spíše proces než krok. Do první sezóny v 1. lize jsme vstoupili s tím, že se pokusíme hrát střed tabulky, a když se nám bude dařit, tak se třeba podíváme i do play-off. Nakonec jsme vyhráli základní část a postoupili až do finále. Další rok jsme skončili třetí a loni jsme znovu postoupili do finále. Ty tři roky jsme již považovali za dostatečný vzorek na to, abychom nad Extraligou začali vážně přemýšlet.

Původní nadšení z 1. ligy postupně během let opadalo, a i vzhledem k postupujícímu věku jsme více a více vzhlíželi směrem k Extralize. Už před letošním play-off jsme byli rozhodnuti do Extraligy postoupit, pokud se ta možnost naskytne.

Měli jste jako mančaft spíš respekt, nebo převládalo nadšení a chuť ukázat, že tam patříte?

Nemyslím si, že bychom potřebovali někomu dokazovat, že do Extraligy patříme. Pro nás je to nová výzva a cíl, který jsme si chtěli splnit. Zároveň jsme chtěli do Blatné přinést Extraligu fanouškům, kteří si o ni nahlas říkali. A pak je náš postup také jasný vzkaz městu, že je v Blatné nějaký hokejbal, hraje se tu na nejvyšší úrovni, a že město nereprezentuje jen zámek a kultura.

Vy jste poslední dvě sezóny hrál také v extraligových Dobřanech. Jak moc vám ty zkušenosti z Dobřan pomáhají v současné sezóně, kdy Blatná teprve sbírá první extraligové dojmy?

Jsem za ty zkušenosti moc vděčný. Za ty dva roky jsem se spoustu věcí naučil, jak na hřišti, tak i mimo něj. Dostal jsem na hokejbal nový pohled a začal o něm přemýšlet trochu jinak. Co se týče Blatné, tak je cítit, že nám ty zkušenosti chybí. Doufám, že jsme si v posledních dvou zápasech natloukli natolik, že nám to otevře oči a k dalším zápasům už přistoupíme jinak.

Změnil se přístup hráčů po vstupu do Extraligy? Přidáváte si třeba víc na trénincích, nebo jste změnili přípravu?

Nic zásadního jsme neměnili. Určitě jsme všichni cítili potřebu více trénovat z obavy z vyšší soutěže. Měli jsme společné tréninky a k tomu každý trénoval individuálně. Celkově mi na začátku sezóny přišlo, že fyzicky jsme připraveni. S hokejkou to bylo ovšem horší. Přípravu jsme měli ztíženou nezpůsobilým hřištěm, které bylo přes léto rozebráno a konaly se na něm kulturní akce. S hokejkou jsme se na domácí hřiště postavili poprvé 22. srpna. Do té doby jsme dojížděli na hokejbalové hřiště v Písku.

Po šesti kolech máte s Blatnou zatím nula bodů. Jak těžké je pro vás zůstat pozitivní v takové situaci?

Doufali jsme, že touto dobou už nějaký bod mít budeme. Mrzí mě zejména domácí zápasy s Letohradem a Kladnem. Nálada v kabině není úplně optimální. Musíme se z našich výsledků poučit. Bohužel nám nevychází vůbec nic. Každý zápas jsme inkasovali jako první, nedaří se nám v přesilovkách, v naší hře je spousta individuálních chyb a přijde mi, že nejsme dostatečně silní v hlavách – ať už se jedná o nedostatečnou koncentraci, nebo reakce na probíhající hru a rozhodnutí rozhodčích.

Myslím si, že kabina je právě ten důvod, proč jsme došli tak daleko

Blatná má dlouhodobě skvělé fanoušky. Jak vás podporují i teď, když výsledky nejsou ideální? A jak moc vás žene dopředu, když slyšíte, že za vámi lidé stojí, i když se nedaří?

Jsme jim moc vděční za to, že nás stále podporují, i když jim to neděláme zrovna jednoduché. Doma vytvářejí neskutečnou kulisu, před kterou je radost hrát. Zároveň nás jezdí podporovat i na venkovní zápasy, což je za mě osobně neuvěřitelné, a moc si toho vážíme. Mají nás rádi a my máme rádi je. Teď je na nás, abychom se jim za vše odvděčili a konečně už taky vyhráli.

Jak byste popsal kabinu Blatné v pár slovech – co je pro ni typické?

Druhá rodina. Myslím si, že kabina je právě ten důvod, proč jsme došli tak daleko. Všichni jsme vesměs rodáci z Blatné a vyrůstali jsme spolu. Máme skvělou partu, která si je věkově blízká, a trávíme spolu čas i mimo hokejbal. A co je pro ni typické? Asi ta pospolitost.

Teď vás čeká výjezd do Hradce Králové, který je předposlední a má jen dva body náskok. Cítíte v týmu extra motivaci, že právě proti Hradci se chcete konečně chytit?

Důležitost zápasu si všichni uvědomujeme. Soustředíme se však spíše na sebe, protože cítíme, že poslední zápasy byly pod naše možnosti a že jsme schopni lepších výkonů. Do Hradce tedy pojedeme s respektem k soupeři a plně soustředěni na svůj vlastní výkon.

Když byste měl popsat, co pro vás znamená nosit dres Blatné, co byste řekl?

Určitě hrdost. Mám obrovskou radost, když vidím, jak tento sport u nás v Blatné roste a daří se přitahovat více a více dětí. Není nic hezčího než když se jdete v zimě projít po městě a všude vidíte děti s kulichy Datels. A nosit dres Blatné v Extralize? Je to splněný sen a naplnění potenciálu naší generace.