Budu běhat, skákat rybičku, lehat do střel, zavazuje se heřmanoměstecký navrátilec Kamil Mlejnek

Letní příprava ve druhé lize je velmi často ovlivněná řadou faktorů, přesto už mnohé kluby tu svou započaly. V Heřmanově Městci se do přípravy zapojila již i staronová posila Kamil Mlejnek. Zkušený hráč se po dvouleté odmlce znovu rozhodl spojit síly právě s Ježky.

Kariéru jsem chtěl dohrát doma

Kamile, co stálo za Vaším návratem do klubu, kde jste toho již mnoho prožil?

Že by změna trenéra u Ježků? (smích) Pravda je, že jsem u Ježků odehrál tolik let, že už bych měl nárok na klubový důchod. Kariéru jsem chtěl dohrát doma, mezi svými. Většinu kluků znám, některé jsem dokonce trénoval. Když hrajeme spolu, dává mi to energii a listy v kalendáři se v tu chvíli jako by otáčely opačným směrem. Kabina mě nabíjí takovým způsobem, že by mě stačilo připojit k městské síti a celé město by ušetřilo na elektřině. Díky!

Čím hodláte nejvíce přispět k úspěšné sezóně mezi Ježky?

Tak určitě, rozehrávkou, nadsázkou a sprinty tam a zpět. To „zpět“ ale neberte jako závazek, spíš jako příležitost pro ostatní si taky zaběhat. Ale vážně – chci si tu ještě pořádně užít ježčí partu, dodat do hry trochu klidu a hlavně spoustu radosti. Když se u toho ještě stihneme bavit a sbírat body, tak to bude sezóna, na kterou budu rád vzpomínat.

Na co se nejvíce těšíte v heřmanoměsteckých barvách?

Až dám ve svých „šedesáti“ svůj první gól a rozhodčí mě bude nahánět po hřišti, jestli to jsem opravdu já. Dále se těším na svoje legendární číslo #50 na dresu a pochopitelně i na fanoušky. Určitě pro ně s týmem něco pomohu vymyslet a zorganizovat, aby se na naše zápasy těšili.

Kamil Mlejnek ovládl s Devils i poslední ročník přeloučské Zimní ligy. Zdroj fotky: Osobní archiv Kamila Mlejnka.

Všechny sezóny mám rád

Mezi Ježky jste strávil již mnoho ročníků, tak na který vzpomínáte nejraději?

Na všechny! Vždyť jsem tam prožil svoje nejlepší roky. Jako trenér jednoznačně sezóna vítězství v první lize a následná výhra kvalifikace o postup do Extraligy. No a pak ten slavný „prodej“ licence Alfě. Měl jsem radost, že jsem aspoň trochu přispěl k tomu, že ji dnes Alfa hraje (smích). Ten tým byl parádní – směs hráčů hokejbalu i hokeje. A nám se podařilo všechny sladit tak, aby táhli za jeden provaz. Klobouk dolů před všemi hráči a díky za tu jízdu.

Jako hráč rozhodně sezóna, kdy mě ve tři ráno v Austrálii probudil telefon a na jejím konci za mnou přišel Piki se slovy: „Kamile, teď dávám dohromady statistiky. Kde jsi vzal tolik bodů?“ (smích) Všechny sezóny mám rád, hokejbal je prostě moje srdcovka.

A která, že to byla tedy úplně ta nejlepší?

Pokud bych měl přece jen jednu sezónu vyhlásit jako extra úspěšnou, jednalo by se o sezónu v Regionální lize 2021/2022. Nejenže se mi v sezóně dle oficiální kontroly teletextu podařilo nasbírat za 25 zápasů 28 bodů (6+22), což na veřejnosti vyvolalo pozdvižení srovnatelné s výsledky ruských biatlonistů. Avšak to hlavní – sezóna byla zakončena zlatou plackou.

Poslední ročník jste strávil v Letohradu, jak jste si užil toto angažmá?

Popravdě – já v pohodě. Nevím, jak kluci. Možná čekali, že když mě mají v týmu, budou mít bez námahy automaticky titul. Otázkou je, zda jsem svou přítomností ten tým nerozložil. Dle nejaktuálnějších zpráv B tým Jelenů od letošní sezóny již nepokračuje.

Tak a teď naprosto vážně a férově – děkuji celému týmu a vedení, že jsem tam mohl tyto dvě sezóny hrát. Dík, Martine!

Na závěr otázka – bude tato sezóna titulová?

Tak to není otázka na mě, ale budu běhat, skákat rybičku, lehat do střel a mířit do té správné sítě. To vše samozřejmě úměrně svému věku „60“ (smích).