Starší žáci Hostivaře si zahráli ve Švýcarsku! Naším cílem je mládeži zahraniční výjezdy zprostředkovávat, říká Ondřej Novák

Hostivařští starší žáci zamířili po finálovém turnaji ještě do Švýcarska. Čekala je tam nejen utkání se třemi týmy, včetně švýcarské reprezentace hráčů do 16 let, ale také spousta zážitků. Více se o zahraničním výjezdu rozpovídal Ondřej Novák, který tam s nimi jako hlavní trenér zavítal.

Utkání s reprezentací bylo skvělou zkušeností

Pane trenére, starší žáky Hostivaře jste v letošní sezóně dovedl k vítězství ve skupině Čechy Střed + Sever, na finálovém turnaji jste se pak umístili na čtvrté pozici. Naplnila letošní sezóna vaše očekávání?

Tak zcela jistě naplnila, měl jsem totiž dvacet puberťáků, kteří chodili pravidelně na tréninky i zápasy, bavilo je sportovat, pracovat a troufám si říci, že měli hodně úspěšnou sezónu, nejen z pohledu výsledků či umístění. Kdyby mi ale každopádně někdo před sezónou řekl, že s tímto týmem vyhrajeme celoroční soutěž a budeme čtvrtí v republice, tak bych tomu určitě nevěřil. Ono to ale zase tak důležité nebylo.

Týden po finálovém turnaji jste vyrazili s týmem do Švýcarska. Můžete prozradit, jak se zrodil tento nápad, že vyjedete na turnaj do zahraničí?

Tak předně je naším dlouhodobým cílem mládežnickým týmům zahraniční výjezdy zprostředkovávat. Mezinárodní federace toto vůbec neřeší a nenabízí, musíme si tedy možnosti hledat sami. Akci ve Švýcarsku jsme začali řešit už někdy v úvodu této sezóny, kontaktovali jsme Tibora Kapánka z Oberwilu a ten už se všeho chopil. Jsme mu za organizaci na místě moc vděční.

Na turnaji jste se utkali s Oberwilem, Grenchenem a švýcarskou reprezentací do 16 let. Jsou výrazné odlišnosti v úrovni švýcarských týmů, se kterými jste se utkali, oproti celkům v české soutěži?

Nejsou, oba týmy by hrály v první polovině našeho regionu. Zvláště Grenchen těžil z individualit a jejich rychlých protiútoků, na devět gólů jim stačilo vlastně pár, především brejkových akcí. Hrálo se ale jinak velice slušně, v utkáních padlo vždy minimum trestů. Bylo znát, že rozhodčí nemají zájem zbytečně kouskovat hru, a to bylo fajn. Zápas se Švýcarskem byl samozřejmě dle očekávání o něčem jiném, byl to reprezentační výběr a ještě o rok starší. Snažili jsme se z každého souboje a situace vzít to nejlepší. Soupeř měl dobrý pohyb bez míče a moc jsme samozřejmě nestíhali. Měli jsme ale i dobré pasáže a vytvořili si několik šancí. Výsledek 10:2 přesně kopíroval rozdíly na hřišti. Utkání bylo skvělou zkušeností.

Zápas se švýcarskou reprezentací obohatil starší žáky o nové zkušenosti. Autor fotky: Jan Slavík.

Nejde ani tak o zápasy, ale o to, co děti společně zažijí v jiném prostředí a jiné kultuře

Ve Švýcarsku jste strávili celkem tři dny, během kterých tam panovalo teplé počasí. Jak jste se vyrovnali s podmínkami a jak se hráči zvládli rychle adaptovat na neznámé prostředí?

Bylo obrovské vedro, už v pátek kolem 32 stupňů. První den bylo tedy lepší trávit hlavně u vody. Zvláště jezero Walensee bylo opravdu nádherné. Trénink jsme nechali až do večerních hodin a kluci si poprvé vyzkoušeli povrch Knapper. Musím říci, že nám velice seděl a marně jsme hledali negativní vlastnosti. Tropické počasí pokračovalo i v sobotu, kdy jsme hráli dva zápasy, v neděli proti Švýcarsku už bylo příjemněji. S adaptací každopádně nebyl problém, místní v čele s Tiborem nám připravili takové podmínky, že jsme nemuseli téměř nic řešit. Měli jsme vše potřebné a například ubytování v protiatomovém krytu bylo pro všechny velkým zážitkem.

Tato příležitost je pro hráče nejen zpestřením, ale také jim může přinést nové zkušenosti. Vnímáte mezinárodní konfrontaci jako důležitou součást výchovy mladých hokejbalistů?

Tohle je téma, na které jsem už někde odpovídal. Hokejbal nenabízí zajímavé eventy, které by přinášely svým dětem výjimečné sportovní momenty, zážitky, žádnou přidanou hodnotu. Točíme se vždy ve stylu „přijeď, odehraj a běž“, a to i na vrcholných akcích, kde je to samozřejmě v závěru sezóny nejvíce vidět. Fakt ty akce neumíme dělat, je to pořád to samé a nikdo si tím hlavu neláme. Hokejbalu schází na všech frontách kreativci a lidi, kteří mají tah na bránu. Mezinárodní konfrontace, akce, bude vždy samozřejmě obrovskou šancí odběhnout od hokejbalového stereotypu. A nejde ani tak o zápasy, ale o to, co ty děti společně zažijí v jiném prostředí a jiné kultuře.

Kromě hokejbalu jste tam stihli také třeba koupání v jezeře a další společné aktivity. Jak důležitý je podle vás týmový čas mimo hřiště pro rozvoj kolektivu a týmového ducha?

Jak jsem říkal… naprosto zásadní. A nemusíme se bavit o výjezdech do zahraničí, všichni víme, že se organizovaně hokejbal téměř nikde nehraje. Každopádně pokud toto budou číst zástupci ISBHF či někdo další ze Slovenska, Švýcarska či Velké Británie a bude mít ambici mládežnickou akci u sebe uspořádat, budeme se na ní rádi podílet, minimálně svojí účastí. Teď si ale hlavně přeju, aby se pozvedla úroveň akcí u nás a aby si omladina místo medailí vozila hlavně zážitky.

Starší žáci Hostivaře si z turnaje odnesli také několik zážitků. Autor fotky: Jan Slavík.