Jakmile jednou člověk zažije finále MS v Kanadě proti domácím, už ho moc věcí nerozhodí, prozrazuje Leoš Gerlich

Kladno zvládlo čtvrtfinálovou sérii a nyní už bojuje o postup do finále proti Kert Parku. Velkou zásluhu na tom má Leoš Gerlich, který se na výsledcích týmu podílí svými výkony v roli brankáře. Nyní se těší na atmosféru domácího prostředí, kam se semifinále přesouvá za vyrovnaného stavu.

V neděli jsme mocně dotahovali, což je skvělé znamení k víkendu

Leoši, nejen v základní části, ale také nyní ve vyřazovacích bojích jste jedním z klíčových hráčů Kladna, které držíte svými výkony v brankovišti. Jak se vyrovnáváte s tlakem na této pozici, když výsledky končí v play off převážně těsnými rozdíly?

Nejlépe to můžu popsat na situaci, kdy se mě spoluhráč Sláva (Petr Slavík) ptal na střídačce při pátém zápasu v Pardubicích, jestli jsem nervózní. Řekl jsem mu, že jakmile jednou člověk zažije finále MS v Kanadě proti Kanadě, tak už ho moc věcí nerozhodí. Zároveň v mém věku si užívám každou vteřinu a prioritou je pro mě rodina a její zdraví. A jelikož jsme si toho prošli už hodně, včetně těžkých úrazů, tak si hokejbal hlavně užívám. Zároveň jsem velký fanoušek Marca-André Fleuryho a Martina Brodeura, takže z jejich přístupu si beru hodně inspirace.

Ve druhém utkání čtvrtfinále jste byl úspěšnější v samostatných stříleních, v následujícím jste inkasoval jen jednu branku a v rozhodujícím pátém udržel čisté konto. Vyzdvihl byste z těchto vítězných soubojů nějaké podstatné momenty?

Takových momentů bylo určitě hodně. V nájezdech to kluci zvládli výborně, takže mi situaci dost ulehčili. Celkově to byla moc hezká série, která se hrála ve velkém tempu. Páté utkání dopadlo výsledkem, na který by si moc z nás asi nevsadilo. Bylo to krásné vyústění vyrovnané série a my jsme byli na té šťastnější straně o opravdu malý kousek.

S týmem jste se tak dostali do semifinále, kde bojujete proti Kert Parku. Série je po dvou zápasech na jeho hřišti zatím vyrovnaná. Jak byl odlišný úvodní vyhraný souboj v prodloužení oproti druhému těsně prohranému?

Tak hlavní rozdíl byl v mém výkonu. V sobotu jsem kluky podržel a oni mě taky. V neděli to bohužel nebyl můj den, za což jsem se hned v šatně omluvil a teď pracuji na tom, abych se o víkendu vrátil tam, kde bych chtěl být. I přes nedělní prohru jsme celkově spokojeni, protože jsme si jeli pro jednu výhru, kterou jsme získali. Zároveň jsme v neděli mocně dotahovali, což je skvělé znamení k víkendu. Favoritem je určitě Kert, ale to byly i Pardubice proti Kometě v hokejové extralize, a všichni víme, jak to dopadlo. My nemáme co ztratit, můžeme jenom získat, a tak se na to díváme.

Jdeme si to užít, necháme na hřišti všechno a uvidíme, jaký bude výsledek

O víkendu vás doma čekají dvě utkání, kde už si může jeden tým zajistit finále. Jaká je motivace dosáhnout postupu před domácími fanoušky, kterých vás přišlo v obou čtvrtfinálových soubojích podpořit přes dvě stě?

Atmosféra je něco, na co se upřímně nejvíce těším. Doufám, že vyjde počasí a cestu na stadión si najde co nejvíce lidí. Bubeníci dokáží strhnout dav a vytvořit nádhernou kulisu, ve které se bude všem zúčastněným hrát lépe. Kdyby nám někdo před sezónou řekl, že budeme dva zápasy od finále, tak bych mu upřímně nevěřil. Takže, jak jsem psal, jdeme si to užít, necháme na hřišti všechno a uvidíme, jaký bude výsledek.

Kert Park se snaží už o osmý titul v řadě, navíc jste v tomto pražském klubu dříve působil. Představuje pro vás nyní o to větší výzvu přerušit tomuto týmu dlouhou sérii úspěchů?

Doba, kdy jsem v Parku byl, je už hodně dávno, takže už to tolik nevnímám. Samozřejmě je příjemné, když dorazím na Lužiny a tam potkám staré známé, se kterými jsem vyrůstal, a někteří mi dokonce řeknou, že neví, komu fandit. Přerušit sérii Kertu se snažilo už hodně týmů a zatím se to dlouhou dobu nikomu nepovedlo. Za to klukům patří velký kredit, protože to, co dokázali, je neuvěřitelné. A rozhodně to není náhoda. Zároveň, jak se říká, každá série jednou končí, a třeba se to povede zrovna nám.

V jednom rozhovoru jste zmínil, že chcete jít příkladem svým třem dětem, které všechny sportují. Vaši synové Leoš a Jakub jdou ve vašich stopách a kromě hokeje hrají také hokejbal, kde se objevují i v talentované mládeži U14. Jakou vám přináší radost sledovat jejich cestu sportem?

Cesta našich dětí celkově je to nejpodstatnější a nejdůležitější, co doma s manželkou řešíme. A musím říct, že to je dnes a denně, protože zorganizovat dva hokejisty, hokejbalisty, příležitostné tenisty a fotbalisty s jednou tenistkou je opravdový kumšt. Do toho můj hokejbal a manželka to má doma opravdu veselé. Takže největší díky patří hlavně jí. Mně osobně nejvíc těší fakt, že sport milují a dělají ho s radostí. Podobně jako to mám já, tak neznají vlastně nic jiného, což mi přijde jako super příprava pro život.