Chceme být před play off co nejvýše v tabulce, neskrývá Jiří Novák

Hokejbalový oddíl Defekt Třebíz je již několik let účastníkem 2.ligy a každý rok hraje pravidelně vyřazovací část. Kam až se jim povede dojít letos? Jaké ambice má klub? Útočník a jedním z lídrů týmu, Jiří Novák, hodnotí aktuální průběh sezóny a zavzpomínal na samotnou historii třebízského klubu.

Poznámka redakce: Rozhovor byl pořízen ještě před hracím víkendem

Snažíme se každý rok přivést někoho nového do týmu

Jirko, blíží se závěr základní části 2.ligy. Třebíz se pohybuje na pátém místě středočeské divize. Jak hodnotíte letošní průběh sezóny?

Průběh letošní sezóny je takový standart našeho klubu, podzimní část se vždy trápíme s docházkou. Pár zápasů jsme odehráli třeba i v osmi lidech. Toto není pro starší hráče, jako jsem já, už ideální. O to více musí pomoci ti mladší hráči. Samozřejmě chceme být před play off co nejvýše v tabulce. Takže poslední tři zápasy bychom rádi vyhráli.

Zbývají vám odehrát tři zápasy základní části. S Kelty jste brali každý po jednom vítězství, Kovo Praha a Kladno jste dokázali dvakrát porazit. Je výhoda, že v závěru soutěže o postup do play off hrajete s těmito celky, se kterými máte lepší bilanci vzájemných zápasů?

Poslední tři zápasy hrajeme jeden venku s Kelty a dva doma s Kovem a Kladnem. Hrát doma může být výhoda, ale doma pro nás znamená hrát ve Strašecí. Až bude hřiště ve Třebízi, tak to bude veliká výhoda domácích fanoušků. Snad se dočkáme. Teď se vrátím k zápasům. S těmito týmy se body nesbírají lehce, protože mají mladé, běhavé a šikovné kluky. Proto očekávám, že to budou bojovné a vyrovnané zápasy.

V třebízském týmu máte poměrně vyrovnaný mix hráčů, kteří hrají hokejbal řadu let a vypomáhají vám také hráči z extraligových klubů. Jak velký je rozdíl hrát s těmito kluky a bez nich?

Snažíme se každý rok někoho nového do týmu přivést, hlavně mladé kluky. Letos se nám podařilo do sestavy získat tři fotbalisty a dva navrátilce. Vše je ale hlavně o dobré partě, aby si každý uměl udělat srandu a naopak, umět srandu i přijmout od ostatních. Co se týká herních výkonů, myslím, že každý odvádí maximum. Hráči z extraligy jsou samozřejmě velkou posilou. Hrát s nimi a bez nich je velký rozdíl. Když přijdou na zápas, jsou velkou oporou.

Pojďme se podívat trošku do minulosti třebízského klubu. Kam až sahá historie tohoto celku? A jak na vaše hokejbalové začátky vzpomínáte?

Historie třebízského hokejbalu sahá do minulého století. Sám jsem se musel podívat do archivu. Ustavující schůze proběhla 29. 12. 1995 v devatenácti členech. První sezóna se odehrála v roce 1996/97. Samozřejmě vzpomínky jsou ty nejlepší – parta, v té době mladých lidí, s hokejkou, v teplácích a pracovních rukavicích ve čtyřkovém hokejbalu s tenisákem, běhá po asfaltu. Skvělá parta kluků ze Třebíze, kde už dnes hrají jejich synové. Tím bych chtěl poděkovat všem manželkám hráčů, že to s námi vydržely, protože pozápasové oslavy se někdy protáhly (smích).

Sen o hokejbalovém hřišti u nás na vesnici stále žije

Vy jste už toto téma nakousl u druhé otázky, že snem Třebíze je mít hokejbalové hřiště přímo u vás na vesnici. Zůstává to i nadále snem nebo se vše blíží realitě?

Je to pravda, ten sen tady je, ale možná mohl přijít o několik let dříve. V loňském roce jsme získali stavební povolení, po dlouhých letech „boje“ se stavebním úřadem. Teď jsme ve fázi shánění nejvhodnější dotace a možná se začne blýskat na lepší časy a náš sen se stane realitou.

Věkově patříte v týmu mezi starší hráče (50 let). Kde se ve Vás bere motivace a touha stále pokračovat v hraní? A jak dlouho plánujete ještě pokračovat?

Věkově opravdu patřím už k „dědkům“. V mužstvu máme ještě o dva roky staršího Buška (Pozn. Roman Bušek), takže se navzájem hecujeme, jak dlouho to ještě kdo dá. Moje motivace vždy byla zahrát si se svými syny. To už se mi splnilo. Dokud slouží zdraví a moc se jim na hřišti nepletu, tak se tam ještě nějaký zápas budu motat.

Jaké ambice máte v Třebízi? Uměl byste si představit hrát o ligu výše nebo vám 2.liga zcela vyhovuje?

Ambice jsou každou sezonu velké. Poslední roky vždy říkám: „Až to vyhrajeme, tak skončím.“ Tak třeba letos. Mně osobně druhá liga vyhovuje. Když se sejdeme na tři lajny, ideální pro mě. Co se týká, hrát o ligu výše, uměl bych si to představit a klukům bych to přál, protože jsou mladí a šikovní, já už jenom maximálně v roli trenéra – Hnátka (smích), Třeba přijde domácí hřiště ve Třebízi a pak i první liga.

Hokejbal máte vyloženě v rodině. Váš bratr Pavel také hrával hokejbal za Slaný a vaši dva synové, Patrik a Jiří v hraní také pokračují. Jaký to je pocit hrát s oběma syny v jednom týmu? A co to pro vás jako tátu znamená?

Bratr Pavel, byl zakladatelem hokejbalu na Slánsku, Golem Slaný, kde byla parta skvělých hráčů. Jsem strašně rád, že k tomuto sportu se přidali oba synové. Zatím je úspěšnější Patrik, který získal s Kert Parkem tři tituly mistra republiky, Český pohár a Československý pohár. V loňském roce byl členem týmu na MS ve Švýcarsku, kde získali stříbrnou medaili. Tak uvidíme, kam to dotáhne Jirka, který pravidelně nastupuje za juniorku na Kladně, kde letos mají našlápnuto slušně. Play Off je ale dlouhé, tak se necháme překvapit. Hrát s kluky v jednom týmu a občas i v jedné lajně, je něco nádherného. Vždy jsem o tom snil a teď je to tady. Je to pro mě velká čest a hrdost si s nimi zahrát, tak doufám, že to se mnou ještě nějaký zápas dají.

Kam to letos dotáhne HBC Defekt Třebíz ve 2. Lize Čechy Střed? Zdroj fotky: SK Kelti 2008.