Tvoříme jednu velkou hokejbalovou rodinu, konstatuje hrající trenér dobřanského „B“ týmu Václav Šlehofer

Blížící se jarní část přináší zimní přípravu a otevírá otázky, co zlepšit na hře jednotlivých týmů po podzimu. Pozvání k rozhovoru přijal Václav Šlehofer starší, velká osobnost nejen dobřanského hokejbalu, který se obsáhle ohlíží za podzimní částí nejen mužského B týmu.

Všichni máme tři až čtyři tréninky týdně

Pane trenére, pomalu se blíží jarní část soutěže. Jak byste vaši mužskou rezervu charakterizoval obecně a jak se na jaro připravuje? Odehrajete v rámci přípravy i nějaká utkání?

Nejsme samostatný tým, ale tvoříme s „áčkem“ společnou kabinu. Také u nás není populární název „B“ tým, jsme prostě „Benfika Lisabon“. Naši Benfiku tvoří junioři aktuálně na hranici extraligového „áčka“, ale také již stabilní hráči „A“ týmu, kteří právě v Benfice po několik sezón výkonnostně rostli. Dále někteří starší matadoři, vytipovaní dorostenci, ale také někdy „hobíci“, kteří se hokejbalem prostě jen baví. Vždy se před nejbližším duelem vyhodnotí týdenní práce, zátěž i soupeř, a podle toho i sestava. Čili příprava nyní v zimě je převážně společná s „A“ týmem, samostatně pracuje dorost. Všichni ale máme tři až čtyři tréninky týdně, k tomu přípravné či modelové zápasy.

Benfika má v plánu přípravné duely s Blovicemi, čímž navážeme na již dva proběhlé, které jsme odehráli v prosinci. Tedy ano, chceme s mladými kluky odehrát i spoustu zápasů. Naběhané kilometry, fyzická kondice či síla musí být, to je jasné, můžeme to i maličko zpestřit a obohatit tak, jako tomu v minulosti nebylo výjimkou.

Váš tým se po podzimu nachází na druhém místě. Jste s podzimem spokojeni, nebo jste měli na víc?

Umístění není v této kategorii důležité, a i když vyhrávat chceš, přednost mají výše uvedené atributy. V kostce, je důležité mladé kluky posunout a hlavně hrát zápasy. V neposlední řadě se hokejbalem i bavit. Musím říct, že za ty roky se tady vytvořila úžasná parta, a to myslím je nejvíc, co si v tomto kolektivním sportu můžeš přát. Poznáš ji hlavně, když se nedaří. A nám to dohromady s „A“ týmem v kabině na podzim ne vždy především výsledkově klapalo. O to víc si naopak výhry vychutnáme. Přejeme si všichni navzájem.

Který podzimní zápas byste vypíchnul, a na který byste raději zapomněl?

Pokud si tak nějak vybavím svůj x-tý podzim, tak dobře nám to sedlo v úvodu v Horní Bříze, byť tam byly přírodní podmínky kvůli hustému dešti ideální spíš pro vodní pólo. Domácí jsme tam však vytrestali v chladnokrevném proměňování šancí.

Naopak vyhořeli jsme v Blovicích, tenhle zápas jsme odehráli opravdu špatně. Naproti tomu domácím vyšlo snad úplně všechno, na co sáhli, ale vyhráli zcela zaslouženě. Také jsme doma podcenili část odvetného duelu právě s Horní Břízou a plzeňskými Balwany.

Závěrem musím zmínit zápas s rezervou Plzně, kde jsme dvě třetiny odehráli parádně a vedli o šest branek. Naproti tomu třetí třetina byla z naší strany katastrofická, kdy hosté dokonce vyrovnali, abychom v závěru zápasu přece jen strhli výhru pro sebe. Výhra tedy cenná, ale s takovou divnou příchutí. Každopádně se ukázalo, co umí ve sportu udělat hlava, a je úplně jedno na jaké úrovni.

Václav Šlehofer st. vede jako trenér také A-tým Dobřan. Autor fotky: Jaroslav Soukup.

O titul hraje před sezónou každý tým

Jaké jsou vaše vyhlídky do jarní části?

Odpovím v podstatě stejně jako výše, budeme postupovat v nastaveném komplexním trendu dál. Na každý zápas zvolíme sestavu dle týdenní práce a opět se budeme snažit vyprofilovat kluky pro „A“ tým. „B“ tým má bezpochyby svoji důležitost v dlouhodobě nastavené klubové koncepci. Opět také třeba zvážíme, zda pro příští ročník nepřihlásit 1. ligu, ale to už předbíhám.

Bude ve vašich silách zabojovat o titul?

Určitě nepoužiju frázi typu, že půjdeme zápas od zápasu, byť má co do sebe, zní to pro mě fakt lacině. Řeknu to jinak, neboť si myslím, že to tak mají v koutku duše všichni opravdoví sportovci stejně. O titul hraje před sezónou každý tým, každý jde přece do zápasu vyhrát. Hledá slabiny na soupeři, připravuje se na něj a věří si. My nejsme jiní. Cokoliv jiného je alibi.

Vy osobně jste nejen trenérem druholigového B týmu, ale také jeho hráčem a zároveň i trenérem A týmu. Jak moc je obtížné skloubit tyto role, aby ani jedna z nich nebyla zanedbávána? Funguje díky tomu lépe provázanost obou mužských týmů?

Ono to není jen o tom, vzít hokejku a jít hrát nebo tabuli a kluky koučovat, hrát si na trenéra. To je jen střípek skládačky a mnohdy je i příjemný. Organizačních věcí kolem klubu je moře. To tedy k tomu kloubení rolí. Navíc si myslím, že ve 2. lize moc nehrajících trenérů na střídačce není. Zároveň platí, že nejsme profíci, ale musíme být organizovaní. To je realita. Nicméně o fous snazší je to v Benfice, ne jen kvůli úrovni soutěže. Jako hráč zápasy jinak prožíváš. Můžeš maličko pomoct mladšímu spoluhráči, poradit mu. Jsi součástí týmu s hokejkou a v dresu. Zápas tak můžeš tedy třeba i nepatrně ovlivnit na place. No a skloubit „áčko“ s hrajícím trenérem Benfiky jde také díky kolegům. V úzkém kontaktu jsme v našem klubu všichni trenéři, tedy i ti mládežničtí. Nejblíže nyní s trenérem extraligového dorostu Petrem Kleisnerem a trenérem žákovských kategorií Petrem Úblem. Neopomíjím ani kolegy u „áčka“ Dana Malého a Petra Kánského. Jinak by to ani nešlo. Moc si jich všech vážím, jsou to skvělí parťáci. Nehrajeme si tedy na trenéry profíky, vykání a podobné.

To k provázanosti či partě podrobněji uvedené rovněž výše. A ano, třeba díky společné kabině a spolupráci s kolegy je i lepší komplexní přehled nad hráči, jejich výkony, chováním, tréninkovou morálkou atd. Nejsme velkoklub a ani na malém městě, kde jsou funkční i jiné sporty, být nemůžeme. Nemáme všechny mládežnické kategorie, byť si myslím, že na Dobřany jsme celkem slušně početně zastoupeni. Benfika prostě v klubové hierarchii místo má. Tvoříme jednu velkou letitou a hlavně hokejbalovou rodinu, na kterou jsme po spoustu let hrdí a pyšní.