Patříme dlouhodobě k hokejbalovým velmocím, a to od mládeže až po dospělé, vypráví Karel Manhart
Na kempech talentované mládeže se o hráče a hráčky staralo několik trenérů. Jedním z nich byl také Karel Manhart, který má bohaté trenérerské zkušenosti i z reprezentačních týmů. Nejen o kempech, českých hokejbalových talentech a letošních šampionátech se rozpovídal více.
Určitě jdeme dobrou cestou, jak vychovávat mládežnický hokejbal
Pane trenére, byl jste jedním z trenérů na nedávném kempu talentované mládeže. Co říkáte na mladé hráče českého hokejbalu? Jaký v nich vidíte potenciál?
Na kemp jezdím pravidelně již několik let a letos jsem si to trochu prodloužil. Díky tomu jsem mohl sledovat a trénovat tři kategorie, a to děvčata a kluky v ročníku U18 a U16. Myslím si, že tento program je jak pro hráčky, tak i pro hráče perfektně postavený. TJ se pravidelně rozdělují mezi několik trenérů a pochopitelně, že každý z nás má svůj rukopis. Proto jsou jednotlivé tréninky pro hráče pestré. Ale na druhou stranu systémově řízené tak, aby se jednotlivé HČJ a HS neopakovaly a aby na sebe v průběhu kempu navazovaly. Co říkám na hráčky a hráče, kteří přijedou na kemp o prázdninách a od rána do večera makaj? To je jednoduché. Prostě se chtějí zlepšovat, mají tam spoustu kamarádů, a to napříč celou republikou. Je dobře, že to takto vnímají. Určitě jdeme dobrou cestou, jak vychovávat mládežnický hokejbal, ale to samozřejmě neznamená, že každý, kdo projde tímto programem, bude hrát někdy za A-tým na MS. Prostě si musí ty věci, které tady natrénují a zažijí, přenést do klubového režimu. No a pak už je to prostě na každém, jak tu svoji šanci uchopí.
Ve sportovním prostředí se už pohybujete delší dobu. Jak se postupně z Vašeho pohledu vyvíjí podmínky pro rozvoj talentovaných hráčů?
Řekl bych, že u nás jsou podmínky nadstandardní. Patříme dlouhodobě k hokejbalovým velmocím, a to od mládeže až po dospělé. Pochopitelně k tomu přispívají právě tyto kempy, reprezentační soustředění a dobrá práce s mládeží v mateřských klubech. Těch věcí je pochopitelně víc a bez této práce by ty výsledky prostě nebyly možné.
Na juniorském mistrovství světa v Žilině se českým reprezentantům medailově příliš nedařilo, bronz si odvezla jen kategorie do 18 let. Sledoval jste tento šampionát?
MS juniorů jsem sledoval spíš na dálku. Proto těžko ze své pozice mohu hodnotit, jestli vyložený úspěch nebo neúspěch. Mluvil jsem s trenéry o průběhu MS telefonicky i právě na kempu v České Třebové, jak to oni viděli ze střídačky, ale to je spíš otázka na každého z nich.
Karel Manhart s trenéry na CTM U18. Kromě tohoto kempu vedl také tréninky v kategorii dívek a hráčů do 16 let. Zdroj fotky: Mládežnický hokejbal.
Tohle stříbro bylo prostě bomba a je potřeba si téhle medaile hodně vážit
Byl jste úspěšným trenérem reprezentace žen. Medailovou sbírku s ní letos rozšířil stříbrem v roli hlavního trenéra Michal Broulík, jako kapitánka dovedla družstvo k tomuto cennému kovu Vaše dcera Lucka Manhartová. Jste pyšný na jejich výkony na letošním mistrovství ve Švýcarsku?
Ano, to jsem. Tohle stříbro bylo prostě bomba a je potřeba si téhle medaile hodně vážit. Trenérům vypadla před MS kvůli zranění, smlouvám a dalším okolnostem celá lajna a půl, a to se jednalo o hráčky, které by byly jasně v základu. Takové oslabení kádru já nepamatuju. Bohužel se tato absence nakonec projevila ve finále s USA, kde naší první lajně po maximálním vytížení v celém turnaji trochu došel dech a další věcí bylo to, že jim stačilo si tu naší první lajnu pohlídat. V takových zápasech potřebujete mít na place víc rozdílových hráček a ty nám bohužel chyběly.
Celkový dojem mám prostě takový, že když hráčky, které mají za několik mistrovství nasbíráno mraky zkušeností se prostě neprosadí v takové míře, jak bych čekal, prostě nás to doběhne. Důkazem je odehrané utkání s Velkou Británií, kde nejen naše druhá pětka měla prostě dominovat. Za mě toho prostoru, který dostaly, nevyužily. Prostě až nám odejde 70 % bodů do důchodu, tak to bude průser. Příští MS se hraje doma. Čas na tvrdou práci je a je potřeba, aby si to všichni uvědomili a některé hráčky místo řešení různých blbostí na sobě začaly pořádně makat.
Po konci v ženské reprezentaci jste minulý rok vybojoval bronz s reprezentací U20. Máte zájem v budoucnu zase působit u nějakého reprezentačního výběru?
Já to mám tak, že jsem měl štěstí a z každého MS jsem přivezl medaili. Ten bronz z U20 byl pro mě asi stejně hořký jako stříbro z Montrealu. Tam jsme ztratili v parádně rozehraném finále zlato, tady v Liberci zase možnost zahrát si finále, a to myslím bylo cca 14 sekund do konce čtvrtfinálového zápasu. Nakonec ale i ten bronz beru, protože ten zápas byl hodně psychicky náročný. Mám za sebou 10 šampionátů, 17 let, docela dlouhá doba. Mé další působení u reprezentace nezávisí na mně, ale pochopitelně kdybych dostal nějakou zajímavou nabídku, určitě bych ji neodmítl.
Jako trenér se pohybujete také v Extralize mužů, kde jste v uplynulé sezóně sestoupili s Prachaticemi do nižší soutěže. Budete u mužstva pokračovat, případně budete na klubové úrovni působit u jiného týmu?
Do Extraligy jsem šel po třech sezonách od juniorů z Kertu. Byla to pro mě ohromná výzva. Kovo Praha, jaro v Hradci a sezóna v Prachaticích. Všechny tři týmy se v té době pohybovaly na dně tabulky. Měl jsem extrémní snahu ty mančafty zvednout, ale prostě to asi nebylo v mých silách. Dá se říct, že to bylo hodně podobné a ty kádry měly hodně společného. Prostě na takovou soutěž musí ten tým být stoprocentně připravený a musí disponovat širokým kádrem. Tady já asi vidím pro mě největší rozdíl mezi trénováním v repre a dlouhodobé práci v klubu. V Prachaticích po dohodě s vedením dál pokračovat nebudu. Byl jsem tam spokojený, ale ani jedné straně to v této situaci nedávalo smysl.
V reprezentaci naposledy působil Karel Manhart u kategorie do 20 let, se kterou minulý rok na šampionátu v Liberci získal bronz. Autor fotky: Markéta Křížová.