CROSSDOCK Extraliga

Doufám, že tohle jednou někdo s odstupem času ocení, říká k sedmému titulu trenér Kert Parku David Kuna

Letošní sezóna nejvyšší CROSSDOCK Extraligy je již minulostí. Vítězem se stal posedmé za sebou tým Kert Park Praha a potvrdil tak svou nadvládu v tuzemském hokejbale. Trenér lužinského klubu David Kuna se poohlíží za celou sezónou svého celku a udělal tak za ní definitivní tečku.

Pro nás byla priorita, že jsme letošní sezónu chtěli věnovat tomu, že připravíme mužstvo, které bude mít nějakým způsobem vizi do budoucna

Pane trenére, v letošní sezóně jste znovu obsadili první místo a zlato opět visí na krku. Jak se za celou sezónou ohlížíte?

Pro mě osobně to byla za těch osm let od mého příchodu do klubu asi nejtěžší sezóna. Spoustu hráčů přestalo po minulé sezóně hrát, což jsme se dozvídali postupně a byla před námi obrovská výzva. Do týmu jsme přivedli spoustu nových hráčů, to mužstvo dostalo poměrně velkou obměnu, nějakých osm až deset hráčů nám odešli, případně si dali pauzu, nehráli v začátku sezóny a zásah do toho mužstva byl obrovský. Tím pádem manažerská a sportovní složka, kde je potřeba dát to mužstvo znovu dohromady, tak byla velmi náročná. Do toho mi odešel asistent Milan Jelen, takže jsme na to s mým druhým asistentem Tomášem Dohnalem zůstali sami. (Pozn. Milan Jelen se v průběhu sezóny vrátil zpět do týmu).

Celkově získal Kert Park již sedmý titul za sebou. Dá se říct, že díky dalšímu úspěchu píšete vlastní příběh a tvoříte dynastii jednoho lužinského hokejbalového celku?

Já doufám, že tohle jednou někdo s odstupem času ocení. Trošku mě překvapuje, že někteří na to nahlíží, jako kdyby to bylo automatické, ale když se nad tím člověk trošku mentálně zamyslí a dostane se do hlavy všech těch hráčů a lidí, kteří jsou pod tím podepsaní, tak by si uvědomil, že v podstatě tolik let za sebou je obrovská rarita, notabene jak dlouho trvá kariéra hráče v Extralize, kde spousta z nich prošla naším klubem. Myslím si, že v situaci, kdy děláte sport na amatérské úrovni, tak je to něco ojedinělého.

Jak jste zmínil v úvodu rozhovoru, před začátkem ročníku jste dost obměnili kádr a do týmu přišlo několik nových hráčů. Byly vaše cíle, i právě vzhledem k hráčům, které jste měli k dispozici, opět ty nejvyšší, nebo jste si říkali, že letos můžete „jen překvapit“?

Pro nás byla priorita, že jsme letošní sezónu chtěli věnovat tomu, že připravíme mužstvo, které bude nějakým způsobem mít vizi do budoucna. To byla priorita číslo jedna. Priorita číslo dvě byla, aby se to mužstvo dalo jak herně, tak kolektivně dohromady, abychom vytvořili tým lidí, kteří se pokusí opět táhnout za jeden provaz, bude je zdobit tvrdá a poctivá práce a hokejbal je bude bavit. Postupem času jsme věděli, že budeme muset být trpěliví, na kluky jsme byli dost přísní a ty výsledky měly postupem času vzestupnou tendenci. První velké vítězství bylo na Československém Superpoháru v Považské Bystrici a to byl náš první obrovský úspěch. Neměli jsme tam dost našich klíčových hráčů, kteří se zapojili až v průběhu jara, jmenovitě bratři Martin a Jiří Kručkovi, Lukáš Suchánek atd., a právě jejich návrat byl velkým impulzem pro mužstvo.

Jak jste byl s novými hráči, kteří vaše mužstvo posílili, spokojen?

Myslím si, že perfektní práci odvedli všichni. Z výkonu v play off bych mohl jmenovat dvojici hráčů Marek Mejzlík a Honza Pavlík. Oba kluci udělali z mého pohledu obrovský progres, i vzhledem k začátku, kdy k nám přišli, v jakém byli stavu a co vlastně dovedli a ten rozdíl tam je velký. Z konkurenční Hostivaře k nám přišel Filip Macek, který do té doby nevyhrál jediné utkání play off a pro něho to byla také velká zkušenost a finále velice osobní.

Jmenovitě u Honzy Pavlíka ještě na chvíli zůstaneme. Co říkáte na jeho pracovitost a hru, kterou předváděl?

Co se týče jeho hry jako takový, tak mám k němu spoustu výtek, na kterých musí ještě hodně zapracovat. Potřebuje ještě přidat v tréninku, protože si myslím, že měl tréninkový deficit. Takže určitě nebudu jenom chválit a já pevně věřím, že tady u nás zůstane a můžeme na tom pracovat společně. Na druhou stranu jsme ho k nám přivedli jako 17letého hráče a on se v průběhu sezóny dokázal adaptovat a našli mu roli v týmu. Například s Dalimilem Zvonkem se dobře doplňovali. Jsem moc rád, že jsme toho hráče oslovili a ten kluk prokázal, že tady chce s námi být.

Kert Park otočil skóre v pátém finálovém utkání a došel k sedmému titulu v řadě. Autor fotky: Jaroslav Soukup.

Hostivař vyhrála základní část naprosto zaslouženě

Do play off jste nakonec vstupovali po základní části ze třetího místa, což byla pro vás, oproti předchozím ročníkům, nová role. Jak jste jí přijali?

Naprosto bez problému. Já si myslím, že to třetí místo, i vzhledem ke skórování, kde jsme se dotáhli na Hostivař, tak jsme nějakým způsobem figurovali v první trojice, byť Hostivař vyhrála základní část naprosto zaslouženě, což musím objektivně uznat. Do play off jsme samozřejmě řešili i situaci a pozici do semifinále, že by bylo lepší hrát doma i ty rozhodující zápasy, ale nakonec se to vyvrbilo tímhle způsobem, kdy jsme do semifinále šli na Svítkov. Byli jsme ochotni přijmout jakoukoliv roli, bylo nám jedno, koho dostaneme, a také na to, z jaké pozice jdeme.

Finále proti Hostivaři jste vyhráli až v rozhodující páté bitvě. Jaká to byla podle Vás série?

Bylo to velmi zvláštní série, která ukázala zaprvé sílu Hostivaře, zadruhé to, že se obě mužstva snažila prezentovat kombinačním hokejbalem, který se divákům líbil. Soupeř nás chtěl velmi porazit a naši nadvládu přerušit. Myslím si, že si na to dost věřili a možná pak to v rozhodujícím zápase doplatili, protože si mysleli, že už mají vyhráno. Díky brance Lukáše Plzáka se utkání zlomilo. Co jsem měl možnost slyšet a číst, tak to byla reklama na hokejbal s krásným koncem pro nás a hořkým pro Hostivař. Po čtvrtém zápase a v průběhu rozhodujícího pátého zápasu málokdo věřil, že jsme schopni se z tohohle vyhrabat a zlomit to na svou stranu. Tohle vše ukázalo sílu a charakter našeho týmu.

Věřil jste až do konce, vzhledem k vašim zkušenostem s finálovými bitvami, že to vítězství znovu pro sebe urvete?

Těžká situace, samozřejmě deka nás všech a bylo potřeba se pokusit s tím něco udělat. Taky jsme tam trošku začali šachovat s hráči. Můj obávaný žolík Lukáš Plzák mi docela vyšel v posledním střídaní (smích). Bylo potřeba mužstvo znovu nastartovat, a právě tento gól nás nastartoval. Nebudu prozrazovat, co jsem hráčům říkal v kabině, oni to vědí sami, a to se nakonec vyplnilo, byť ne asi zcela do puntíku a je neuvěřitelné, jak jsme to potom dokázali zlomit. Byl to obrat z říše snů. Jak vždycky říkám, že štěstí přeje připraveným a hráči si za tím vítězstvím jdou.

Nastal u Vás během celého play off nějaký moment, kdy Vám bylo nejhůře?

Nebylo mi dobře dvakrát. Poprvé, když jsme vedli jednoznačně ve Svítkově a ve třetí třetině se nám to nepochopitelně nepovedlo dohrát. A ta druhá, taková kuriózní pro zasmání, když jsem viděl, jak není dobře mému kolegovi Milanu Jelenovi, který byl tak trošku v klinické smrti před nájezdy na Svítkově, které jsme naštěstí zvládli (smích). Pro nás všechny jsou tohle zkušenosti a každé další play off přináší nové.

Co jste říkal na letošní atmosféru, kterou provázela velká návštěva fanoušků a o hokejbal byl opět velký zájem?

Každý fanoušek, který navštíví hokejbalový zápas, je vítaný. Pokud je ale velká atmosféra, tak je to opravdu neskutečný zážitek. Já musím objektivně uznat, že letošním největším zážitkem, co se týče fandění, byla atmosféra na Slovensku v Československém Superpoháru, kde fanoušci Považské Bystrice fandili opravdu celé utkání až do konce a na konci utkání nám pak také zatleskali a zdravili se s námi. Choreo, kdy zasypali stuhami celé hřiště, tak tohle jsem na klubové hokejbalové scéně ještě neviděl. Stejně tak pro kluky to byl velký zážitek.

David Kuna s týmem Kert Parku s pohárem po ovládnutí letošní sezóny CROSSDOCK Extraligy. Autor fotky: Jaroslav Soukup.