Zakončit sezónu mistrovstvím je obrovské lákadlo, přikyvuje gólman Hrubý
Je relativně novou tváří v dobřanském extraligovém celku. Brankář Západočechů Michal Hrubý se ale ve své nekompletní první sezóně mezi mužskou elitou neuvedl špatně, i díky tomu může mít v hlavě vidinu o rok odloženého juniorského šampionátu ve Švýcarsku.
Pomůže trénink s aplikací?
Michale, jak se v posledním půlroce udržujete v kondici?Abych pravdu řekl, lehce teprve najíždím, neboť jsem teď měl hlavně osobně nevyrovnané období, tudíž jsem si chtěl odfrknout se vším všudy. Na druhou stranu, chodím s klukama z naši juniorky teď každý den na hřiště, běhám, posiluji a snažím se zatím spíše zaměřit na detaily, jako jsou psychika, obratnost a reflexy.
Na to naváži: myslíte, že pro brankáře bude návrat do ostrých zápasů po delší době složitější, než pro hráče z pole? Nebo se dá na reflexy a podobně nějak zaměřit také v přípravě?
Ani tolik ne, teď se ukážou ty lidi, kteří se snaží v tomto sportu něco dokázat nebo se zlepšovat. Je jen na nich, jak se připravují. Je to o vůli a o tom, jakou máte snahu se zlepšovat. Ti druzí to budou mít těžší, ale jestli se člověk svědomitě připravuje, nebude to těžké ani pro hráče ani pro gólmany. Co se týče reflexu a třeba i pružnosti, tak jsem si stáhl aplikaci přímo pro gólmany, kde je třeba 100 různých cvičení jen na toto a podle té teď každý den cvičil.
S Dobřany jste první sezónu v Extralize zvládli a neprezentovali jste se špatnou hrou. Už jste v přípravě na nadcházejí ročník? A jak vaše tréninky vypadají?
Ještě netrénujeme naostro, máme jen každý týden jeden hrací zápas, takový náš „Gagarin cup“, kde si v mnohdy vyhecované atmosféře dost dobře zahrajeme. (směje se) Naše tréninky jsou vždy zaměřené především na naše nedostatky, které se snažíme právě těmi tréninky odstranit, více už je naše klubové tajemství. (usmívá se)
Vy u hokejbalu nejste zase tak dlouho. V čem Vás hokejbal tak chytl, že jste u něho už zůstal a navíc jste se probojoval až do Extraligy mužů?
Už se nějaký ten pátek v hokejbale pohybuji, ale hrál jsem dlouho fotbal a florbal a k hokejbalu jsem se díky Václavům Šlehoferům dostal náhodou. A rozhodně toho nelituji, navíc jak jsem starší, tak tím mě více baví sporty, které jsou podobné hokeji. V Dobřanech jsem si našel výbornou partu, ve které se cítím jako doma. To, že jsem se probojoval do extraligy, je výsledek nejen mojí práce, ale také mladšího Vaška Šlehofera. Ale nejen jeho, i třeba dalších starších kluků z juniorky v čele s Michalem Neumaierem, i díky kterým mohu stále mít kvalitní brankářské tréninky. Měl jsem mnoho prostoru na to, abych se do extraligy dostal a snažil jsem se toho využít, jak jsem nejlépe dovedl.
Nejprve klub, reprezentace jako „odměna“?
Příští sezóna může mít hodně atraktivní koncovku, protože Vám je stále ještě 19 let a budete tak zřejmě reálně bojovat v širším kádru o konečnou nominaci na švýcarské juniorské mistrovství světa! Velké lákadlo, že?
Je to obrovské lákadlo, sním o tom být v reprezentaci už od doby, co jsem začal hokejbal hrát. Momentálně je ale pro mě priorita jakýmkoliv způsobem pomoci našemu A týmu. Béčku chci zase pomoci probojovat se do 1. Ligy. Klubové povinnosti jsou pro mě tedy nejvíc a budu se je snažit vzorně plnit, repre potom přijde třeba jako odměna.
Budete se i díky této vidině nějak speciálně připravovat a přidávat si navíc?
Už jsem to nastínil, ale ano, budu makat, u mě je to ale samozřejmost. Každý den chci být lepší a nepřestanu, dokud nebudu nejlepší, tudíž mám před sebou ještě mnoho práce. Za mě si myslím, že by příprava na reprezentaci neměla být jiná, než příprava do klubu. Všemu musím dát sto procent, a když bude potřeba, pojedu klidně na sto deset.
Jak by podle Vás tedy měla probíhat příští dobřanská sezóna v Extralize, co by byl ten ideální scénář?
Nejideálnější by bylo, abychom vůbec hráli… Jinak za mě budu chtít rozhodně extraligu vyhrát, každý tým přeci musí mít vždycky ty nejvyšší ambice. Když se to nepovede, tak se o to pokusíme příští sezonu a pak znovu. Ale teď zpátky na zem, budeme se snažit prezentovat se naší hrou, máme mladý tým, který má v sobě mnoho potencionálu a věřím, že svědomitou prací a s dávkou pokory můžeme překvapit.
Michal Hrubý chytá teprve chviličku a hned nastupuje v Extralize mužů a touží po juniorské reprezentaci. Autor fotky: Josef Česák st.
Na to naváži: myslíte, že pro brankáře bude návrat do ostrých zápasů po delší době složitější, než pro hráče z pole? Nebo se dá na reflexy a podobně nějak zaměřit také v přípravě?
Ani tolik ne, teď se ukážou ty lidi, kteří se snaží v tomto sportu něco dokázat nebo se zlepšovat. Je jen na nich, jak se připravují. Je to o vůli a o tom, jakou máte snahu se zlepšovat. Ti druzí to budou mít těžší, ale jestli se člověk svědomitě připravuje, nebude to těžké ani pro hráče ani pro gólmany. Co se týče reflexu a třeba i pružnosti, tak jsem si stáhl aplikaci přímo pro gólmany, kde je třeba 100 různých cvičení jen na toto a podle té teď každý den cvičil.
S Dobřany jste první sezónu v Extralize zvládli a neprezentovali jste se špatnou hrou. Už jste v přípravě na nadcházejí ročník? A jak vaše tréninky vypadají?
Ještě netrénujeme naostro, máme jen každý týden jeden hrací zápas, takový náš „Gagarin cup“, kde si v mnohdy vyhecované atmosféře dost dobře zahrajeme. (směje se) Naše tréninky jsou vždy zaměřené především na naše nedostatky, které se snažíme právě těmi tréninky odstranit, více už je naše klubové tajemství. (usmívá se)
Vy u hokejbalu nejste zase tak dlouho. V čem Vás hokejbal tak chytl, že jste u něho už zůstal a navíc jste se probojoval až do Extraligy mužů?
Už se nějaký ten pátek v hokejbale pohybuji, ale hrál jsem dlouho fotbal a florbal a k hokejbalu jsem se díky Václavům Šlehoferům dostal náhodou. A rozhodně toho nelituji, navíc jak jsem starší, tak tím mě více baví sporty, které jsou podobné hokeji. V Dobřanech jsem si našel výbornou partu, ve které se cítím jako doma. To, že jsem se probojoval do extraligy, je výsledek nejen mojí práce, ale také mladšího Vaška Šlehofera. Ale nejen jeho, i třeba dalších starších kluků z juniorky v čele s Michalem Neumaierem, i díky kterým mohu stále mít kvalitní brankářské tréninky. Měl jsem mnoho prostoru na to, abych se do extraligy dostal a snažil jsem se toho využít, jak jsem nejlépe dovedl.
Nejprve klub, reprezentace jako „odměna“?
Příští sezóna může mít hodně atraktivní koncovku, protože Vám je stále ještě 19 let a budete tak zřejmě reálně bojovat v širším kádru o konečnou nominaci na švýcarské juniorské mistrovství světa! Velké lákadlo, že?
Je to obrovské lákadlo, sním o tom být v reprezentaci už od doby, co jsem začal hokejbal hrát. Momentálně je ale pro mě priorita jakýmkoliv způsobem pomoci našemu A týmu. Béčku chci zase pomoci probojovat se do 1. Ligy. Klubové povinnosti jsou pro mě tedy nejvíc a budu se je snažit vzorně plnit, repre potom přijde třeba jako odměna.
Budete se i díky této vidině nějak speciálně připravovat a přidávat si navíc?
Už jsem to nastínil, ale ano, budu makat, u mě je to ale samozřejmost. Každý den chci být lepší a nepřestanu, dokud nebudu nejlepší, tudíž mám před sebou ještě mnoho práce. Za mě si myslím, že by příprava na reprezentaci neměla být jiná, než příprava do klubu. Všemu musím dát sto procent, a když bude potřeba, pojedu klidně na sto deset.
Jak by podle Vás tedy měla probíhat příští dobřanská sezóna v Extralize, co by byl ten ideální scénář?
Nejideálnější by bylo, abychom vůbec hráli… Jinak za mě budu chtít rozhodně extraligu vyhrát, každý tým přeci musí mít vždycky ty nejvyšší ambice. Když se to nepovede, tak se o to pokusíme příští sezonu a pak znovu. Ale teď zpátky na zem, budeme se snažit prezentovat se naší hrou, máme mladý tým, který má v sobě mnoho potencionálu a věřím, že svědomitou prací a s dávkou pokory můžeme překvapit.
Michal Hrubý chytá teprve chviličku a hned nastupuje v Extralize mužů a touží po juniorské reprezentaci. Autor fotky: Josef Česák st.
TJ Snack Dobřany
