Extraliga

Zkušený rozhodčí Roman Vokurka: Největším úspěchem je, že můžu stále pískat na takové úrovni

Když se řeknou mezi rozhodčími slova jako zkušenost, preciznost, vytrvalost, valnou většinu napadne jméno Roman Vokurka. Jeden z nejzkušenějších rozhodčích v republice se v rámci rozhovoru rozpovídal o svých začátcích, koníčcích a také vynucené pauze, jejíž konec vyhlížel.

Od hokeje k hokejbalu


Romane, můžete vzpomenout na Vaše úplné hokejbalové začátky? Jak jste se k pískání dostal?
Kdysi jsem hrával závodně hokej, ještě v době, kdy jsem byl na vojně na Slovensku. A po vojně jsem pak hrál ve Žďáře ve 2. národní lize, ve které jsem ale časem skončil, protože bylo velmi náročné skloubit její náročnost s prací. Poté jsem od hokeje úplně upustil a věnoval se hlavně cyklistice, mému velkému koníčku. Po čase jsem se v práci dal do řeči s Petrem Chytilem (jeden ze zakladatelů a hráčů jihlavského hokejbalu, pozn. red.), který hokejbal také pískal. No a on měl svého rozhodcovského parťáka, který však nebyl příliš spolehlivý, a tak mě oslovil. S Petrem jsem pískal pravidelně, ale někdy v roce 94 se stalo, že Petr zrovna neměl čas a poslal mě samotného pískat do Brna. Tam se tehdy ještě hrálo turnajově, a to byl takový popud k tomu, abych si udělal právoplatnou licenci. Tenkrát se ještě hrálo s napuštěným tenisákem, nejvyšší soutěž neznala play off, ale jen základní část. Takže jsem zejména s Petrem dále pískal, dělal si vyšší licence a takhle se do toho dostal.


Říkáte, že jste si postupně začal dělat další licence. Kdy jste začal pozorovat, že se jako rozhodčí můžete dostat na vyšší úroveň?
Mě ten hokejbal začal hodně bavit a opět zmíním Petra Chytila. To byl velký showman, byl do toho hokejbalu zapálený a dá se říci, že mě do toho vtáhl. Neměl třeba cestou ze zápasu problém rozezpívat celý autobus nebo vlak (smích). Ta doba měla své kouzlo. Hrálo se v teplákách, hráči neměli pořádnou výstroj, byli rádi, že mají dresy. No ale hokejbal se postupně celkem rychle vyvíjel a já s ním, takže po těch začátcích u tenisáku jsem i já začal směřovat výš.


Těší mě, že vytrvávám


Co řadíte ve Vaší bohaté rozhodcovské kariéře mezi největší úspěchy?
Já asi neřeknu žádný konkrétní zápas, turnaj. Cením si totiž jedné věci. Letos je mi 54 let a ještě pískám, a to na celkem solidní úrovni. Takže těší mě to, že jsem vydržel. Byl jsem třeba dvakrát na mistrovství světa, pískal jsem světové poháry, ale ten pocit, že ještě stále můžu pískat, to v mém věku převyšuje.


Máte jako rozhodčí nějaké rituály?
Jsou to takové ty základní věci, jako že si do tašky ukládám věci vždy na stejné místo, aby se mi snadno kontrolovalo, zda tam mám vše. Na zápasy jezdím rád dřív. Radši na místě konání delší dobu počkám, než kdybych měl přijet o pár minut později.


Během většiny kariéry Vás hokejbalová veřejnost mohla na hřišti vídávat s kolegou Alešem Horským. Nebudu se tedy asi mýlit, když řeknu, že se jedná o vašeho parťáka číslo jedna.
Ano, s Alešem pískám už nějaký ten pátek, ale ten je toho času po operaci. Po Petru Chytilovi, se kterým jsem pískal nějakých 12 let, jsem s Alešem strávil na hřišti nejvíce času. Věřím, že by na podzim už mohl být fit.


Na začátku jste zmiňoval, jak se hokejbal změnil. Lepší výstroj, jiný hrací systém. V čem ještě se hokejbal ve Vaších očích za poslední léta změnil?
Tak rozhodně je o hodně rychlejší. Kdysi možná šlo pozorovat větší rozdíly ve výkonnosti jednotlivých týmů, ty ale víceméně zmizely. Každý tým totiž po celou sezónu tvrdě trénuje, a z toho to podle mě všechno vychází. Dále tu jsou věci jako lepší materiální zabezpečení, plastové povrchy a tak podobně. Je to přirozený vývoj.


Na seminářích pravidelně disponujete suverénně nejlepšími výsledky v pravidlových i fyzických testech. Jak se udržujete v kondici?
Jak jsem říkal, mým velkým koníčkem je cyklistika. Teď díky pandemii jsem na ni měl paradoxně více času, protože do práce jsem chodil třeba jen na 6 hodin a musel jsem čerpat dovolené, takže jsem na kole jezdil hodně. Je na něj ale třeba pravidelnost a hodně času, protože třeba oproti běhu je dle mě třeba větší vytížení a delší jízda. Nedělám to však jen kvůli hokejbalu, ale hlavně kvůli sobě, je to pro mě přirozené. Někdo má takové a takové koníčky, já věřím v tu svou cestu. Vše bych to dělal, i kdybych u hokejbalu nebyl. Jednou jsem s tím začal a rád u toho zůstávám a udržuji se v kondici.



V letošní anulované sezóně 2019/20 se Roman Vokurka (vpravo) často objevoval po boku Michala Prudíka. Autor fotky: Iva Janoušková ml.


Žil jsem jako "normální" člověk


Jak jinak Vás ještě pandemie zasáhla v osobním životě?
Celá ta situace mi ukázala jednu věc. Já jsem asi po pětadvaceti letech žil jako "normální“ člověk, který byl v pátek o půl třetí doma a měl sobotu a neděli volnou. Mohl jsem více času trávit s rodinou, udělat něco doma. Takže jsem si na jednu stranu určitě odpočinul, ale rád se opět vrátím do toho kolotoče.


Pomalu se rozjely nejrůznější poháry a turnajové soutěže. Kde Vás budeme moci v nejbližší době v pruhovaném dresu vidět?
O víkendu mě čeká ALPA pohár mužů ve Světlé nad Sázavou a potom mě možná čekají takové ty další turnaje, které se měly hrát v tomto období, ale byly přesunuty třeba na léto. Jenom doufám, že už nebude žádná tak dlouhá pauza, jako byla teď.


Říkal jste, že největším úspěchem je pro Vás to, že ještě stále pískáte. Máte však vytyčený ještě nějaký konkrétní cíl?
Tím hlavním cílem je určitě vydržet co nejdéle. Letos jsem měl pískat Mistrovství světa Masters, které se odložilo na příští rok, takže to je taková má motivace. Zůstat v kondici a ukázat, že na to stále mám a tento turnaj si zapískat.

Tabulka extraligy

POŘ. TÝM Z SKÓRE B
1.
Elba DDM Ústí nad...
0 0:0 0
2.
HBC AUTOSKLO H.A.K....
0 0:0 0
3.
HBC Hostivař
0 0:0 0
4.
HBC Hradec...
0 0:0 0
5.
HBC Most
0 0:0 0
6.
HBC Plzeň
0 0:0 0
7.
HbK Karviná
0 0:0 0
8.
HC Kert Park Praha
0 0:0 0
9.
SK Hokejbal Letohrad
0 0:0 0
10.
HBC Kladno
0 0:0 0
11.
TJ KOVO Praha
0 0:0 0
12.
TJ Snack Dobřany
0 0:0 0