Nejtěžší je nastavit správný metr a podle něj pískat celý zápas, říká rozhodčí Michal Škrobák

Dalším ze série rozhovorů se sudími pokračujeme v naší rozjíždějící se rubrice „Odpískej to“. Tentokrát jsme pro vás vyzpovídali zkušeného Michala Škrobáka, který má na svém kontě několik vypjatých, a hlavně důležitých duelů nejen v české Extralize.

Jak jste se vůbec k práci hokejbalového rozhodčího dostal?

K hokejbalu jsem se dostal díky hokeji. Hokej jsem hrával do svých 16 let, poté jsem měl těžký průběh mononukleózy a byl jsem jeden rok mimo sport. K hokeji jsem se pak již nevrátil. Začal jsem hrát hokejbal. Při tom jsem si udělal rozhodcovské zkoušky na hokej a později zkoušky na hokejbal, kam mě přivedl Tomáš Dočkal, bývalý skvělý hokejbalový rozhodčí.

Vzpomínáte na svůj první odpískaný zápas?

První zápas si opravdu nepamatuji, ale myslím si, že mohl být někde na Ostravsku nebo Karvinsku. Zpočátku jsme pískali pouze na Moravě, objížděli Opavu, Třinec, Karvinou a Sudoměřice. V té době se necestovalo po republice, proto se člověk nedostal na jiná hřiště, a nepoznal tak jiné funkcionáře týmů. Začátky byly ale krušnější, člověk si musel zvyknout, že hráči v hokejbale jinak reagují na hvizd píšťalky. Museli jsme si na sebe zkrátka zvyknout (smích).

Jak to myslíte?

Více jsem rozdával tresty, hlavně „desítky“, hráči mi prostě nemohli přijít na jméno. Později jsem si zvykl, jak reagují a oni pochopili, jak pískám, co mi vadí a co jim naopak projde.

Víte, kolik jste zhruba odpískal extraligových utkání?

Tak to opravdu nemám tušení. Byl bych rád, kdyby mi to někdo spočítal. Kdybych to měl ale spočítat, tak bych si tipnul tak 150 utkání. Kdo ví, jestli jsem to nepřestřelil. Počítal jsem tak 10 zápasů na sezónu.

Páni rozhodčí na mezinárodním turnaji mužů v Plzni. Michal Škrobáková druhý zleva. Zdroj fotografie: archiv Michala Škrobáka.

Každým zápasem se rozhodčí zdokonaluje, pokud má sebereflexi.

Je nějaký zápas, na který za svoji rozhodcovskou kariéru vzpomínáte nejraději?

Nemám vyloženě takový zápas. Každé utkání je jiné a rozhodčí čelí jiným, těžkým situacím. Když je člověk zvládne, tak z nich má dobrý pocit a jeho sebevědomí roste. Když se mu něco nepodaří, tak ho to potom dost žere a snaží se špatným výrokům předejít. Pak se v tom motá, jak kláda pod splavem (smích). Kdybych měl odpovědět konkrétněji, tak bych vypíchnul zápasy play off v české Extralize. Ta je velmi kvalitní. Pak zápasy na mezinárodních akcích. Tam je to zase větší fičák - větší hřiště, rychlý povrch a výběry nejlepších hráčů.

Máte nějaký tým, který třeba nerad pískáte nebo naopak, do kterého města jezdíte rád?

Musím přiznat, že se mi docela špatně pískalo v Mostě. Sice tam jsou příjemní lidé a mám tam kamarády, ale ta hala mi nějak nepřirostla k srdci, přestože je tam velké hřiště s rychlým povrchem. Za mě rychlý povrch znamená dobrý, svižný hokejbal. Bohužel se mi zdá, že je zde zvláštní přítmí, povrch dokáže být někdy kluzký a tmavě červené míčky špatně vnímám. Zde to rozhodčí nemá zadarmo. Musí se opravdu hodně soustředit, aby neudělal chybu. Není vhodné, abych uváděl města, kam rád jezdím. Rád pískám kdekoliv Kladno, když je v základu Michal Dědič. Úplně mě nabije, když mě před zápasem vidí a hned říká: „Ty vole, už zase!“ (smích). Je to kamarád, ale na hřišti si nic nedarujeme. Dokážu ho vyloučit, a on mi zase dokáže říci, jestli pískám dobře (smích).

Co je na práci hokejbalového rozhodčího nejtěžší?

Nejtěžší je nastavit správný metr a pak podle něj odpískat celý zápas. Hráči všech soutěží, kategorií a ostatní účastníci zápasu nejsou hloupí. Myslím si, že každý hráč během pěti minut pozná, v jaké náladě přijel rozhodčí, co si může dovolit a jak se bude hrát. Když to pak ten rozhodčí udrží stejně po celý zápas, tak je každý spokojený. Nevadí mu, že klepnutí do hokejky nepískl. Když ale vybočí z nastoleného metru, tak jsou podráždění a utkání se protahuje. Nikdo z toho nemá dobrý pocit. Ani rozhodčí, který něco přehlédl, nebo neviděl ze správného úhlu. Pak se v tom motá a všichni okolo mají zkažený víkendový den.

Co byste poradil mladým, začínajícím sudím?

Aby se nenechali odradit počátečními chybami a poučili se z nich. Každý nějak začínal, každý z nás byl pruhované domácí zvíře, chované hospodářsky především pro maso. Aby na sobě pracovali, jak fyzicky, tak psychicky. Aby se nebáli zápasů a pískali vše, bez výjimky. Každým zápasem se rozhodčí zdokonaluje, pokud tedy má sebereflexi.