Coach It Easy: Jak rozvíjejí mládež v Berouně? Co je podle předsedy Keltů Jiřího Černého to hlavní?

Nový seriál Coach It Easy se věnuje mládežnickým trenérům či lidem, kteří se starají o mládežnický rozkvět hokejbalu. V regionu Čechy Střed je v mládeži velmi vidět celek berounských Keltů. Jaké jsou zkušenosti a postřehy předsedy klubu Jiřího Černého si můžete přečíst v rozhovoru.

Kdo chce někoho zapálit, musí v první řadě pro věc sám hořet

V Berouně máte velkou mládežnickou základnu. Máte týmy minipřípravky, přípravky, mladších a starších žáků. Týmy pro starší žáky máte dva a dále máte jak dorost, tak juniory. Jak se vám podařilo vybudovat si tolik svých mládežnických celků?

To je sice otázka spíš na vedoucího mládeže Romana Nováka, který byl po celou dobu hlavní hybnou silou, nicméně z mého pohledu ten mix, který nakonec znamenal úspěch, obsahuje zejména následující „ingredience“. Odvahu a ochotu pustit se do něčeho, co působilo jako „mission impossible“. Pár dostatečně zapálených jedinců, kteří jsou ochotni dlouhodobě obětovat své pohodlí a svým zápalem strhnou postupně narůstající členskou základnu Dovednost doplňovat rostoucí organizaci o schopné lidi. Vzájemný respekt a elementární nadhled a permanentní chuť na sobě pracovat a nespokojit se s už dosaženým.

Na co jste se v posledních letech zaměřovali v přístupu k mládeži? Co je to hlavní, co musí hokejbalový tým mladým potenciálním hráčům nabízet? Jak na ně cílíte?

Při vší složitosti tohohle tématu to ve výsledku není úplně raketová věda. Jako mnohde jinde je potřeba v první řadě nabídnout vlastní zápal a přístup. Kdo chce někoho zapálit, musí v první řadě pro věc sám hořet. Příklady prostě táhnou, ať už jde o trenéry nebo spoluhráče. A přestože disciplína je taky důležitá, měl by být prostor i na zábavu. Pokud jde o cílení na nové hráče, je to proces, který v podstatě nikdy nekončí. I když se dobré reference šíří výrazně pomaleji než ty špatné, dobré jméno se buduje každý den a nových členů jsme tímto způsobem získali poměrně dost. Vedle toho ale pochopitelně máme klasické náborové akce, mezi nimiž dvě nejvýznamnější jsou „První školní den – první trénink hokejbalu“ a „Hokejbal proti drogám“.

Jsou nějaké další vychytávky, které jste do fungování klubu zavedli?

Tak asi bych tomu neříkal vychytávky, ale novinek je každý rok celá řada. Z hlediska práce s mládeží za nejpodstatnější považuju projekt „Mladý trenér hokejbalu“. Jeho cílem je nabídnout našim mladým odchovancům ve věku 16–23 let možnost stabilního intenzivního zapojení v trenérských týmech mládeže. Mladým trenérům tak nabízíme klubovou alternativu k nejrůznějším brigádám, a to logicky i s pravidelným měsíčním příjmem odpovídajícím úrovni jejich angažovanosti. Pro klub si tak postupně vychováváme mladé kolegy, kteří kromě trenérských rolí v některých případech působí v roli rozhodčích či pracují například v klubové redakci. Zejména v posledních letech pak skutečně skvělou práci odvádí náš redakční/promo tým, díky němuž jsou Kelti vidět víc než řada jiných sportovních klubů.

Velkou sílu musíte mít i v trenérech, které musíte motivovat. Jak těžké je sehnat člověka, který by se chtěl věnovat hokejbalovým mládežníkům?

Správně sugestivní otázka… Chuť se mládeži věnovat na svůj vlastní úkor opravdu není všudypřítomná. Když k tomu přidáme i nutnost, aby kandidát trenérského řemesla měl ideálně alespoň dílčí sportovní historii, schopnost komunikovat a organizační dovednost, tak dojdeme k závěru, že „hotový produkt“ je k dispozici opravdu výjimečně.

V začátcích se naše organizační struktura celkem přirozeně opírala o rodiče-trenéry, postupem času ale bylo čím dál jasnější, kolik úskalí to má zejména ve starších mládežnických kategoriích. Projekt „Mladý trenér hokejbalu“ byl pak přirozenou reakcí na trvalou potřebu vychovávat si trenéry z vlastních zdrojů.

SK Kelti 2008 jsou klubem, který každým dnem roste. Zdroj fotky: SK Kelti 2008.

Věřím, že jdeme správným směrem

V této sezóně jste, přihlásili svůj seniorský celek do 1. Ligy, což muselo k hodnotě klubu také přispět. Mladí hráči se mohou těšit, že si jednou tuto soutěž zahrají. Byl to podle Vás dobrý krok?

Jednoznačně. Už nějakou dobu jsme po 1. Lize pokukovali, nicméně v létě přišli někteří naši odchovanci s ambicí se na plné obrátky zapojit do působení v Áčku a pomoci s jeho dalším směřováním. To bylo společně s ochotou Romana Nováka být v trenérské dvojroli v Áčku i juniorce klíčové. Věřím, že jdeme správným směrem a rád přiznávám, že mě těší, jak někteří kluci hráčsky, a hlavně lidsky, vyzrávají. Je to jen potvrzením, že zatnout zuby a ta „telecí léta“ našich svěřenců někde na pomezí dorostu a juniorky vydržet, se většinou vyplatí.

Co pro to, aby hokejbal v Berouně byl nadále úspěšný, děláte? Snažíte se vymýšlet stále nějaké nové zajímavé akce? Jak se snažíte konkurovat dalším sportovním oddílům ve vašem městě?

Patrně nikdo z nás nevede primárně nějaký konkurenční boj s ostatními sportovními oddíly. Snažíme se prostě poctivou každodenní prací posouvat nás i naše svěřence vpřed nejlépe jak aktuálně dovedeme… Myslím, že se nám díky tomu daří nabízet takový poměr cena/výkon, že nám členská základna stále roste, i když už začínáme být na kapacitní hraně. Dílem je to způsobem naší práce a dílem pochopitelně i tím, že se členské příspěvky snažíme držet na minimální udržitelné hranici a děláme tak hokejbal dostupný v zásadě pro všechny.

Kdybyste mohl dát jiným klubům radu, která se týká rozvoje mládeže a náborových akcí, co byste poradil?

Pokud jde o nábor tak za klíčové považuju do první linie vyslat lidi se skutečným zápalem pro věc. Zkrátka hokejbalové srdcaře, kteří navíc umí nadchnout a komunikovat pro mládež srozumitelným jazykem.

U rozvoje mládeže bych snad už zmínil jen následující. Vyplatí se jít postupně od jednodušších věcí ke složitějším, od vyzkoušených věcí k novinkám, být u toho trpělivý a pokud jsem nespokojen, začít změnu k lepšímu nejčastěji sám u sebe. Možná to zní trochu banálně, ale funguje to.