Plzeňští junioři pomýšleli na zlato, ale skončili těsně pod vrcholem! Jak to mrzí Matěje Deju?

Junioři z Plzně vyčnívali mezi týmy v Extralize juniorů, a proto se s přehledem dostali do vyřazovací části, která pro ně byla jinou soutěží. I přes to se prokousali do finále, kde jim byla soupeřem pražská Hostivař! Co Mečounům v play off chybělo? A jak Matěj hodnotí celou sezónu?

Postup do play-off z druhého místa se nakonec ukázal jako nejideálnější

Matěji, váš tým zažil skvělou sezónu. Do play off jste šli z druhého místa, což vám zaručovalo značnou výhodu. Byl přechod ze základní části do play off těžký?

Postup do play-off z druhého místa se nakonec ukázal jako nejideálnější a mně osobně těžký nepřišel. Věděli jsme, že máme kvalitnější tým než Kladno a stačilo jen udržet chladnou a soustředěnou hlavu.

Ve čtvrtfinále jste hráli proti kladenským Rysům, kteří vás dokázali jednou porazit. Neměl jste strach, že byste skončili ihned v 1. kole play off?

Strach jsem v žádném případě neměl. Jak už jsem psal, měli jsme všichni správný mindset a věděli jsme, že když budeme plnit to, co jsme si řekli, nemůžeme vypadnout a Kladno snadno přehrajeme. To se ukázalo v obou našich domácích zápasech.

To se nestalo a vy jste v semifinále ukázali, že míříte opravdu vysoko. Jaká byla série proti Třinci?

Třinec na nás nastoupil velmi nepříjemnou fyzickou a silovou hrou. Bylo těžké udržet se v zápase a nenechat se vyprovokovat. Ve všech třech zápasech se nám to poměrně dařilo a my tak mohli přehrát Třinec svojí aktivní, rychlou a kombinační hrou v tom úplně nejkratším možném intervalu.

Plzeňští junioři uzmuli v sezóně stříbrné medaile, převládlo u nich ale zklamání. Autor fotky: Veverka Rady.

Byla to prostě osudová chyba

Do finále se překvapivě dostala Hostivař, která přetlačila ústeckou Elbu. Jak na sérii vzpomínáte?

V sérii jsme měli výhodu v tom, že jsme začínali doma, ale nedokázali jsme toho využít. Oba zápasy byly velmi vyrovnané. Třetí zápas jsme pak venku díky skvělému startu s přehledem vyhráli. Do čtvrtého jsme se snažili vstoupit co možná nejpodobněji, avšak Pražané si na to už dávali pozor a nám se navíc lepila smůla na paty. Spousta neproměněných šancí, tyček, či těsných zásahů brankáře. Když jsme pak dostali první a po chvilce i druhý gól, zlato se nám obrovskou rychlostí začínalo vzdalovat. Všichni jsme hrozně chtěli, ale už to nešlo. Šílený pocit.

Kde se podle Vás finálová série zlomila? Přeci jenom jste prohráli oba domácí zápasy, byl to kámen úrazu?

Za mě určitě ano. Byla to prostě osudová chyba. Nemůžeme chtít zlato a prohrát oba domácí zápasy ještě k tomu, když vypadaly tak, jak vypadaly. V tom prvním jsme dvakrát vedli o tři góly a stejně prohráli. V tom druhém jsme za vyrovnaného stavu měli ve třetí třetině sérii několika přesilových her za sebou, místy i dvojnásobných. Opět nedotaženo do vítězného konce.

Jak si vážíte stříbrné medaile? Nemrzí Vás, že jste nedosáhli na zlaté?

Samozřejmě, že mrzí. Byli jsme strašně blízko. Celou sezonu jsme pro to dřeli a moc si to přáli. Pak je to během několika minut pryč, všechno. A už s tím nejde nic udělat. Měli jsme mistrovský tým, tudíž druhé místo neberu jako úspěch. Vlastně jsme svým způsobem zklamali. A to především sebe.

Vám se z pohledu kanadských statistik dařilo, hrálo se Vám celou sezónu dobře? Jak se těšíte na tu další?

S klukama to bylo super. Hlavně ke konci základní části a v play-off jsme se výborně stmelili a vytvořili neskutečnou partu. Já osobně úplně s výhledem na svoje výkony spokojený nejsem. Není to tak, že bych tomu nedal všechno, ale jako jeden z nejstarších jsem měl předvést něco víc. Na další sezonu se těším strašně moc, na žádnou jinou jsem se ještě nikdy tak netěšil. Musím na sobě přes léto zamakat a být v ní co nejlepší. Bude to pro mě sezona hodně speciální a já si toho moc vážím a mám z toho velkou radost. Víc ale zatím asi prozradit nemohu.