Hecujeme se doslova pořád, neskrývají bratři Lhotové z Mladé Boleslavi

Vynucenou pauzu od hokejbalu vám čtenářům opět zpříjemníme, tentokrát zajímavým, uvolněnějším dvojrozhovorem s bratry Lhotovými z boleslavské juniorky. Kdo je větší dříč? Kdo víc fláká školu? Nejen to na sebe Lukáš a Tomáš v rozhovoru prozradili.

Kdo je větší dříč?

Chlapi, když to vezmeme od podlahy. Jak jste se na jarní část, která skončila dřív, než začala, těšili? Jaká pro vás byla letošní zimní příprava?
Lukáš Lhota (19 let): Tak to je, myslím si, jasné, kdo víc dře. Někdo to má vrozené, někdo holt musí víc makat a dohánět to tvrdou prací.
Tomáš Lhota (17 let): Je fakt, že tady se asi na odpovědi shodneme (úsměv)…
Lukáš: Brácha to má v tom rozhodně snazší (úsměv)… Musím dohánět ten nedostatek talentu, no.

Lukáši, Ty jsi v jednom z našich předchozích rozhovorů z průběhu přípravy zmiňoval, že byla velmi náročná. Předpokládám, že do jejího konce se nic velkého nezměnilo…
Lukáš: Myslím si, že byla dost pestrá, navíc jsme trénovali tak pětkrát šestkrát týdně, a to s juniory i „áčkem“. O to větší je škoda, že jsme ji pak nemohli žádným způsobem zužitkovat v jarní části sezóny.

Probíhají mezi vámi ať už během suché přípravy nebo přímo na hřišti nějaké bratské hecovačky, soutěže?
Lukáš: Hecujeme se doslova pořád. Snad každých pět minut něco vymyslíme. Na tréninku, mimo trénink, všude.
Tomáš: Je pravda, že mezi sebou pořád něco máme, rozhodně se nenudíme.

Starší z bratrské dvojice Lhotových Lukáš patří do širšího kádru reprezentační dvacítky, která o svůj světový šampionát podle všeho nepřijde. (Autor fotky: Iva Janoušková ml.)

Na hřišti se doplňujeme
Kdo z vás je v jakých disciplínách lepší?
Tomáš: Já myslím, že Lukáš ví, co s míčkem a já zase vím, kam patří, takže se takhle doplňujeme.
Lukáš: To je fakt, já jsem spíš nahrávač a většinou tuším, kde se Tomáš bude vyskytovat a můžu mu poslat přesnou nahrávku.

Sezóna se nedohraje, nicméně jak část, která se stihla odehrát, můžete hodnotit? Na play off jste ztráceli 6 bodů…
Lukáš: Ono se to strašně těžko hodnotí. Protože nemyslím si, že výkonově by to bylo nějak špatné, ono je ale složité hrát na deset lidí, potom nemůžeme být příliš konkurenceschopní. Na to se ale nemůžeme a nechceme vymlouvat. Nemyslím si ale, že bychom nějakým způsobem vyloženě propadali. Dvakrát jsme sice dostali „bídu“, ale jinak ty zápasy byly dost vyrovnané, kde kolikrát rozhodovala koncovka.
Tomáš: Bylo to asi srovnatelné s předchozí sezónou, kdy jsme naprostou většinu zápasů hráli dobře, vyrovnaně, ale nakonec jsme prohráli o gól o dva, kdy často padl gól z nějaké hloupé situace.

Právě na počet hráčů na zápasy jsem se chtěl zeptat. To byl asi největší problém…
Lukáš: Určitě. Před sezónou jsme se rozhodli do soutěže jít i přes ten malý počet hráčů. Hráli jsme pravidelně 10+1, 10+2, což potom není úplně jednoduché, ale chtěli jsme se s tím poprat.

Jeden hecuje, druhý zlehčuje
Je z vás dvou někdo, kdo si rád vezme před spoluhráči slovo? Takový ten hecíř, který to za nepříznivého stavu vyburcuje.
Tomáš: Když jde tady o ta slova a pokyny ve složitých situacích, tak to je spíše Lukášova role. Já jsem tam pro to zlehčení situace.
Lukáš: Ale na hřišti teda dokážeme mnohdy oba důrazně říct, co je špatně (úsměv)…

To máme ty vážnější, zápasové situace. Jak je tomu ale v kabině před tréninky, v běžném životě? Kdo je více ukecaný, otravný?
Lukáš: To je asi jasný špunt (Tomáš). Ten mele furt.
Tomáš: No, to asi budu muset souhlasit (smích).

Současná pauza vám sportovcům jistě nevyhovuje. Nemáte třeba strach, že během dlouhé doby bez zápasů vypadnete z tempa?
Lukáš: To rozhodně, ale myslím si, že na novou sezónu se stihneme dostatečně připravit, protože tady máme v Hrdlořezích hřiště přímo za barákem, sice historické, ale prostor k nějakému tréninku, střelbě a jiným tady je. Na kondiční tréninky nemáme problém se namotivovat, takže tady bych problém neviděl.

Říkáš, že motivace vám dvěma teda momentálně nechybí…
Tomáš: No, mně teda motivace občas asi chybí (smích), ale brácha nás k tomu vždy dokope. Myslím si, že jsme v tomto v pohodě a nejsme nějací velcí lenoši. Takže si nemyslím, že bychom na začátku další sezóny měli nějak ztrácet.

Vzhledem ke zrušení letošního juniorského mistrovství světa je ve hře jeho přesunutí na příští rok, a to v kategoriích U19 a U21. Jak vnímáte tuto skutečnost?
Lukáš: Jestli to tak bude, tak budu určitě nadšený. Byla by to poslední možnost probojovat se v mládežnických reprezentací do nějakého výběru. Bylo by to spravedlivé řešení vůči všem z širší nominace.
Tomáš: Já jsem taky rozhodně rád, pořád by byla šance se tam dostat a udělal bych vše pro to, aby se to povedlo.

Je to už bezpředmětná otázka, nicméně zajímá mě váš názor. Byli jste pro dohrání sezóny třeba i v letních měsících, kdy by příprava na další sezónu byla kratší, nebo je ve vašich očích anulování sezóny správným krokem?
Lukáš: My jsme v klubu byli od začátku pro to, aby se sezóna dohrála, na druhou stranu věříme, že ty důvody pro ukončení sezóny jsou vzhledem k rozhodnutí vlády relevantní. Finální rozhodnutí pro svaz taky určitě nebylo vůbec jednoduché. Byli bychom pro dohrání klidně i někdy pozdě v červenci a zkrátili bychom letní přípravu, ale nedá se nic dělat.

O 2 roky mladší Tomáš posbíral ve zrušené sezóně 33 kanadských bodů, z toho vstřelil 14 gólů. Starší Lukáš je o jeden bod lepší, ale vstřelil méně branek. (Autor fotky: Iva Janoušková ml.)

Odlišné názory na online výuku
Zeptám se na studentský život. V současné době máte jistě kvanta online úkolů. Jaký máte k home school vztah?
Lukáš: Dost negativní! Je složité se k tomu dokopat, letos navíc maturuji, takže je třeba se trochu připravovat a není to vůbec jednoduché, když nesedíte těch šest až osm hodin v lavici, ale musíte si to nějak rozvrhnout přes den doma.
Tomáš: My máme ráno online hodiny od 8 do 12, ale mně to teda docela vyhovuje. Ono není vůbec špatné vstát 2 minuty před hodinou a učit se z postele, takže mně to moc nevadí.

Můžete porovnat, kdo z vás je pilnějším studentem?
Lukáš: (bez váhání vypálí odpověď) To jsem určitě já (smích)…
Tomáš: Tady asi nemůžu žádným způsobem odporovat.

Máte doma nějakou herní konzoli, případně máte na ni čas?
Lukáš: Máme, ale ještě jsme se k tomu vůbec nedostali. Maminka nás úkoluje na zahradě, máme doma tvrdou výchovu. Přiznejme si, těm rodičům z toho všeho už asi taky hrabe, takže nás pořád úkolují. Kácíme stromy a já nevím co a pořád je tady toho dost na práci.

Teď, když už je o osudu sezóny jasno, máte už nějak nastíněno, jak by mohly vypadat další týdny a měsíce, co se přípravy týče?
Tomáš: Když teď půjde trénovat po menších skupinkách, tak určitě začneme chodit na hřiště, zatím to je zejména individuálně.

Kdyby to situace v létě dovolila. Jste z těch, kteří si jdou s týmem nebo partou zahrát nějaký letní turnaj, nebo tropické teploty nejsou nic pro vás?
Tomáš: Já si myslím, že objíždíme snad každý turnaj, na který jsme pozvaní, málokdy něco vynecháme. Když nějaké budou, tak se určitě zúčastníme.
Lukáš: Přesně tak, my se turnaje ať už s týmem nebo s partou vždy rádi zúčastníme.