Chybí mi hokejbal, tým a tréninky ve výstroji, nezastírá nejlepší juniorský brankář Marek Skalický

Po rozhovoru s Davidem Magasanikem, nejproduktivnějším hráčem Extraligy juniorů, vyzpovídáme dalšího důležitého člena svého juniorského týmu, a to strážce svatyně pražské Hostivaře, Marka Skalického. Ten se v části sezóny, která se stihla odehrát, pyšní mezi brankáři nejlepšími statistikami.

Klademe důraz na obranu

Marku, předpokládám, že pohled na tabulku, přestože se soutěž anulovala, Vás musí těšit. Ve vyrovnané soutěži jste totiž s Hostivaří skončili na skvělém druhém místě…
Určitě to vnímáme pozitivně. Druhé místo je velký úspěch, navíc jsme hráli s mladým týmem a bez pěti velkých opor, které hrály za naše muže a v Extralize.

Pozornějšímu fanouškovi neunikl fakt, že i přes skvělé výsledky a bodové zisky máte vůči tabulkovým soupeřům suverénně nejmenší počet vstřelených branek. Dá se tedy říci, že preferujete spíš defenzivní styl hry?
Styl bych tomu úplně neříkal, ale všichni soupeři jsou nebezpeční, takže jsme kladli velký důraz na obranu a nehnali se bezhlavě za góly, abychom pak nevyráběli moc chyb a zbytečně nedostávali branky. Rádi bychom dávali více gólů, ale jsme dřeváci (smích).

Chytalo se mi výborně
Jenomže jak říkám, i přes menší počet vstřelených branek jste disponovali skvělými výsledky a neskromně můžeme říci, že i díky Vám. Jak se Vám tedy v odehrané části sezóny chytalo? Cítil jste se býti v herní pohodě?
Chytalo se mi výborně, a to hned z několika důvodů. Ten hlavní je náš tým. Máme hodně dobrých hráčů, a i bez několika opor se dokážeme obejít. Samozřejmě jsou hráči, kteří jsou hodně vidět a táhnou nás, například Samuel Kucharčík, zároveň tam bylo několik kluků, kteří zas tak vidět nejsou, ale ten tým by bez nich prostě nefungoval. V herní pohodě jsem se určitě cítil. Mně vyhovuje, když vím, že soupeř je stejně silný jako my, nebo když náš tým není v roli favorita.

V nedávném statistickém souhrnu jste vzešel jako nejlepší brankář doposud odehrané části sezóny Extraligy juniorů. Těší Vás i tento fakt? Je to pro Vás jakási motivace, nebo se na statistiky až tak neohlížíte?
Určitě to potěší, ale zároveň je statistika brankářů zavádějící, pro mě je daleko důležitější úspěch týmu, to kontroluji hodně často. Motivace pro mě je být oporou týmu.

Věkem jste stále dorostenec. Kde, a hlavně u koho vznikla myšlenka, že i přes Váš nízký věk dostanete tak klíčovou roli?
Náš nejstarší gólman Váša Štoural byl už minulý rok jedničkou „áčka“ a tým dovedl svými výkony až do finále, takže bylo jasné, že bude chytat tam. Juniorku jsem měl možnost chytat dvě sezóny předtím v Novém Strašecí. Navíc jsem v Hostivaři vždy hrál s ročníkem 2002, takže jsem se s nimi přesunul do juniorky. Díky dobrým výkonům jsem dostával víc a víc prostoru.

Náročné víkendy
Nebylo pro Vás těžké skloubit působení v Hostivaři a  v dorostu Nového Strašecí?
Pro mě ne. To spíš pro moje rodiče, protože mají víkend narvaný zápasy. Jeden jsem měl v sobotu, druhý v neděli, párkrát se mi stalo, že jsme přejížděli z jednoho zápasu na druhý, to potom bylo náročné. Když jsem náhodou měl volno, dostal jsem šanci v A týmu Nového Strašecí.

Máte třeba v brankovišti nebo v šatně nějaký rituál?
Já mám tolik rituálů, že bychom o tom mohli natočit film. Nejdůležitější pro mě je jít sám nebo s dalším gólmanem, abych se mohl soustředit na zápas, musím si zaházet s míčky a zahřát se na švihadle. Nejradši mám cviky od Almiho (Ondřej Almaši, kondiční trenér a trenér brankářů ČMSHb, pozn. red.).

Zeptám se i na současnou situaci. Určitě byste stejně jako všichni měl nejradši toto období za sebou…
Chybí mi hokejbal, tým, a hlavně tréninky ve výstroji, ale jinak to pro mě není tak nepříjemné. Pro mě to má hodně benefitů. S úkoly do školy jsem většinou za pět hodin hotový a potom už dělám pro mě příjemnější věci. Celkově si toto období spíše užívám, i když mi z toho občas hrabe.

Máte třeba více prostoru zařadit individuální tréninky a potrénovat určité dovednosti?
Tomu věnuji hodně času i díky tomu, že mě jako jednoho z mála baví suchá příprava. Navíc vymýšlím nová kreativní cvičení, abych nemusel dělat pořád to samé dokola, na což bych během sezóny neměl čas.

Jak často chodíte trénovat? Když se teď opatření mírně uvolňují, máte třeba v dohledné době v plánu i tréninky v týmu po menších skupinkách?
Zatím o ničem nevím, každopádně nám všem klub zařídil tréninky od Almiho (Ondřej Almaši), takže třikrát týdně dostáváme do skupiny video s tréninkem. Venku dělám dynamické cvičení, švihadlo a občas se jdu proběhnout. Doma dělám vše ostatní.

Stíháte ve volných chvílích třeba i nějaké hry na konzoli, či jiné koníčky, nebo se ničemu kromě sportu nijak zvlášť nevěnujete?
Jiné koníčky moc nemám, asi jedině žonglování, na nic jiného moc není čas. Za normálních podmínek na konzoli nehraju, když mám čas a nemám druhý den zápas, tak trénuju. Když toho času je fakt hodně, což většinou není, tak jdu do posilovny. Teď, když ten čas je, tak zase nikam moc nemůžu, takže se na konzoli tu a tam čas najde.

Ukrutná letní vedra
Většina dotázaných hokejbalistů se nechala slyšet, že by sezónu klidně dohrála v létě a potom ihned naskočila do nové sezóny. No ale co vy brankáři a představa chytání v třicetistupňových vedrech? Není pro Vás rozhodnutí o anulování sezóny tak trošku vysvobozením?
Samozřejmě bych byl rád, kdyby se dohrála, na druhou stranu hrát v létě bych fakt nechtěl. Už jenom ze zkušenosti ze soustředění, Campu talentované mládeže a různých letních turnajů, navíc míčky by byly měkké a nedalo by se s nimi hrát. Někteří by navíc jistě měli přes léto nějaké plány.

Jaké jsou Vaše cíle pro blízkou budoucnost?
Chci se dál zlepšovat, být prospěšný týmu a vyhrát titul, dostat se do reprezentace a vyhrát zlato.