Ženy
Od všech hráček bylo cítit hlavně zklamání, potvrzuje trenér České Třebové Broulík
Liga žen měla v letošním roce podle tabulky jasného favorita. Bez jediné prohry zatím soutěží procházely hráčky České Třebové, které tak měly náskok deseti bodů. Vytoužené zlato však nepřijde ani tentokrát, protože soutěže jsou anulovány a zklamání je z řad celého týmu cítit.
K příštímu ročníku nechci říkat tak ani tak
V letošním ročníku Ligy žen jste byli na čele tabulky s náskokem deseti bodů. V pondělí bylo rozhodnuto o tom, že jsou soutěže anulovány, jak Váš tým tuto skutečnost přijal?
V pondělí ráno jsem zprávu předal všem holkám a jejich reakce, které jsem zaznamenal, byly a jsou hlavně zklamání. Věřily, doufaly, že se soutěž rozběhne a budou moct dobře rozehranou sezónu dohrát a ideálně dotáhnout do kýženého prvenství. Takto dobře rozehraný ročník jsme zatím za mého několikaletého působení u týmu ještě neměli, nikdo o tom nemluvil nahlas, ale bylo cítit a vidět na přístupu hráček, že chtějí vyhrávat. Mně nezbývá nic jiného než jim za výkony, přístup a výsledky v uplynulé sezóně poděkovat.
Čím si vysvětlujete to, že se vám letos tolik dařilo?
Tým jsem před čtyřmi lety převzal po končícím trenérovi Jirkovi Jebouskovi, který s holkama ušel kus cesty, a o to lehčí bylo na jeho práci navázat. Družstvo mělo základní návyky a určitý herní styl, nastavenou hierarchii a interní dvojice až trojice hráček, které si vyhovovaly. V následujících dvou letech u týmu skončilo více než pět domácích hráček - konce byly z různých důvodů - zdraví, zranění, pracovní a rodinné vytížení apod., což nás velmi výrazně zasáhlo v samotné existenci. Nikdo nevěděl, jestli budeme vůbec pokračovat. Naštěstí se nám podařilo v té době navázat spolupráci s ostravskou Porubou, dále s Opavou a následně i s Karvinou. Nebýt děvčat z Moravy, tak tým žen Česká Třebová už nehrál. Čili vhodně a kvalitně jsme doplnili tým a díky tvrdému jádru, které zůstalo, bylo na čem stavět. Vyladili jsme sestavu k ideálu, sedly si jednotlivé spolupráce, holky se snažily jezdit na všechny zápasy. Kombinace dostatečného počtu hráček, individuální kvality a dobré party nás vynesl tam, kde jsme byli.
Může vás to do příštího ročníku o to víc nakopnout, abyste mohli na letošní skvělou sezónu navázat?
K příštímu ročníku nechci říkat tak ani tak. Není žádným tajemstvím, že na konci každé sezóny si všichni společně sedneme a vyjádříme se k období následujícímu. Nikdo z nás nemládne, holkám se mění priority, přechází nebo přešly ze škol do práce, změnilo se jim místo bydliště a mění se jim i životní priority celkově, včetně rodinného stavu. Musíme brát na zřetel, že u holek je jejich sportovní dlouhověkost trochu jiná než u mužů, obzvlášť pokud se posunou do role maminek. Jestli budeme hrát i v příštím roce je otevřená věc, ke které se musí vyjádřit hráčky, trenéři a v neposlední řadě vedení oddílu.
Prvních čtrnáct dní jsem nic moc nedělal
Na třetí místo se dostal tým z Prachatic, který disponuje velmi mladým celkem, to je pro Vás s Karlem Manhartem asi dobrá zpráva z pohledu reprezentace, je to tak?
Prachatice patří k týmům, které mají jeden z nejnižších věkových průměrů v lize, kdo ví, jestli ne vůbec nejnižší, to je dobrá zpráva pro všechny trenéry, nejen ty reprezentační. Na jihu Čech roste velmi nadějná skupina hráček, které musí mít chuť, touhu na sobě pracovat, což nejde bez trpělivosti. Úspěch se nedostaví hned a po počátečním zklamání je důležité vydržet. V předchozí sezóně byl tým na posledním místě, ale od té doby holky vyrostly, získaly zkušenosti, fyzicky se zase posunuly vpřed a toto všechno jim začíná nést výsledky. Celá řada hráček má za sebou repre kempy včetně závěrečných akcí, a to časem musí být někde vidět.
Trénujete Českou Třebovou v Lize žen, jste asistentem u reprezentace, sám aktivním hráčem, jak moc Vám hokejbal chybí? Nebo jste rád, že si od něj můžete alespoň na chvíli odpočinout?
Na jaře jsem stihl odehrát jen jeden soutěžní zápas v Brně proti Suchdolu. S Českou Třebovou jsme ani do jarních bojů nezasáhli, protože druhá liga na východě pro nás měla začít až 14. března, a to už byl vyhlášený v ČR nouzový stav. S holkama jsme stihli jeden hrací den v Praze na Palmovce. Nejvíc mě štve, že po dobré zimní přípravě, kdy jsem odtrénoval všechno, cítil se dobře, celá snaha ze dne na den spadla do koše, což potvrdí každý hráč, který absolvuje přípravu, maká a pak nemůže hrát. Celkově mě sezóna mrzí. S chlapy v České Třebové jsme se chtěli ve druhé lize porvat o třetí zlatou v řadě, s Brnem jsme byli na vedoucí pozici 1. Ligy a holky taktéž vévodily tabulce. Nedá se nic dělat. Musíme se smířit se stavem věcí, jak jsou a jít dál. Všichni, nejen hokejbalisti, jsme na tom stejně a nezbývá než doufat, že rozvolňující rozhodnutí budou čím dál rychlejší a ve větším rozsahu, aby byl život co nejdřív takový, jako před pandemií.
Jak na sobě v této době pracujete? Musíte se do cvičení přemlouvat?
Krátce po vyhlášení nouzového stavu mi došlo, že se jen tak nebude hrát. Prvních 14 dní jsem nic moc nedělal, vyčkával a spíše sledoval vývoj. Kdo ale někdy tři až čtyřikrát týdně trénoval, tak mi dá za pravdu, že za chvíli se to nedá vydržet a je potřeba si najít nějakou aktivitu, odreagovat se, zaměstnat svaly a tělo, které je zvyklé na pravidelnou činnost, začne chybět hokejka v ruce s míčkem na čepeli. Postupně jsem začal cvičit, mám k dispozici malou soukromou posilovnu se základním vybavením, kde se dá obstojně protáhnout celý člověk, včetně prostoru na nějaký ten dribling s míčkem na hokejce. V okolí České Třebové je celá řada vhodných míst pro běh, takže ani tady nebyl problém. Teď jsem už v režimu, kdy ob den trénuji a s příchodem hezkého počasí přidám ještě kolo a uvidíme, co následující období přinese, jestli budeme moct jít v klidu s kluky na trénink na hřiště.
Panthers Kadaň
HBC Enviform Třinec
HBC Plzeň-Litice
