15. výročí Campů talentované mládeže! Sdružují hráče z celé republiky, těší spoluzakladatele Jaroslava Badzika

Rozhovor k výročí 15 let Campů talentované mládeže. Pozvání k rozhovoru přijal Jaroslav Badzik, jeden z tvůrců a spoluzakladatelů myšlenky rozvoje hokejbalové mládeže. Jak kempy pro mládež vznikly a jaká je jejich historie? Více se dočtete níže!

Vývoj šel strašně dopředu

Jaroslave, můžete popsat jak, kdy, kde a s kým jste tuto myšlenku nebo projekt CTM vymysleli? V jakém to bylo roce?

Strůjcem té myšlenky byl v tvé době Pepa Kadaně, který byl místopředseda svazu a šéf TMK, a oslovil nás s Tomášem Mackem. V té době jsme byli trenéry reprezentace do 18 let. A ta myšlenka se nám všem líbila, že by se reprezentační trenéři mládeže podíleli na tomto kempu a myslím si, že ta myšlenka vznikla v roce 2006 nebo 2007. Třetí kemp byl v roce 2009, takže od toho odvozuji. Na projektu se podíleli i další lidé, například Tomáš Macko a potom tam byli reprezentační trenéři U16, Milan Jelen a Milan Maršner. Účastnil se toho i pan Rostislav Kurfürst. U toho prvního kempu byl i Míra Přerost, který v té době trénoval dokonce reprezentaci někde v Norsku. A spousta dalších trenérů - Jirka Mašík, Petr Šulan a tak dále.

Říkal jste, že 3. kemp byl v roce 2009. Můžete popsat svými slovy, jaké byly ty první porodní bolesti tohoto projektu? Jaký zmiňovaný třetí kemp vůbec byl? Jak byste ho porovnal se současnou dobou?

Tak ten první podnět, jak šlo od Josefa Kadaněho, bylo najít nějaký zimní stadion v centru republiky. Já jsem přišel s nápadem umístit akci do nově postaveného stadionu v Lanškrouně, takže jsme rozvíjeli Lanškroun a Litomyšl. První kempy probíhaly tedy v Lanškrouně, posléze v Litomyšli. Poté se opakoval návrat do Lanškrouna a dále jsme v té Litomyšli zůstali na delší dobu, až tedy nakonec do chvíle, kdy se tady v České Třebové dodělal stadion, vystříbřilo ubytování a postavil atletický ovál a ten komplex se stal příznivějším. Ty počáteční kempy byly o tom, že to někdy byly pochoďáky, protože jsme neměli ubytování a stravování na jednom místě, tak jako v Litomyšli. V Lanškrouně jsme hodně využívali tělocvičnu, poté jsme přecházeli spíše na ty atletické stadiony. Všechny ty věci se postupně vyvíjely. Jak mi nedávno řekl Filip Červinka, že tady v České Třebové to je mnohem lepší v tom, že dojdu v papučích až do šatny. Ty porodní bolesti tam byly, ale o to víc nás to bavilo budovat.

Jaké byly úvodní programy a složení těch tréninkových jednotek a celých kempů?

Ten program byl od začátku směřován na fyzickou přípravu a na herní činnost jednotlivce. Celé ty akce jsme se snažili rozdělovat hráče do skupin, aby jedna se mohla připravovat na „atleťáku“ a druhá byla například na zimním stadionu. Během tohoto trénování jsme točili 3 až 4 jednotky během dne, ty tréninky byly proložené malými pauzami a občas se tam vkládalo volné odpoledne na koupališti, kdy měli jak trenéři, tak hráči možnost k volným aktivitám. Tohle všechno bylo v Litomyšli, kde se to trénování prokládalo fotbálkem nebo se využívalo tenisové hřiště. Myslím si, že dneska jsme úplně jinde z hlediska herní činnosti jednotlivců, protože ty kluby jsou na tom mnohem lépe. Je mnohem více trenérů s vyšší licencí, trenérsko-metodická komise tyhle kempy podporuje. Ten vývoj šel strašně dopředu.

III. Camp talentované mládeže v Litomyšli 2009. Autor fotky: Petr Šilar.

Na začátku jsme pracovali se 40 hráči do pole

Když teď zabrousíme k Vaší roli, měli jste nějak rozděleny role mezi vás tři, pana Kadaněho, Vás a pana Macka? V tuhle chvíli v tom organizačním týmu jsou do jisté míry lidé, kteří mají něco na starost individuálně. Ubytování, pronájem zimního stadionu, pitný režim a svačiny. Další člověk se stará o seznamy, přihlášení a řeší s hráči různé technické věci. Někdo nakupuje oblečení, jak to fungovalo u vás?

Ten tým je početnější než kdysi. Na těch začátcích materiální zabezpečení měl na starost Pepa Kadaně a také to šlo přes TMK. Organizační věci padaly na moji hlavu. To znamená, že jsem kontroloval přihlášky, platby přes účetní svazu, paní Královou. Vyřizoval jsem pronájem stadionu, ubytování a stravování. Tohle zařizování šlo spíše za mnou, protože jsem býval šéfem TMK a v té době to spadalo pod tuto komisi. Teď tam těch lidí je prostě více a je to z toho pohledu organizování lehčí. Ten camp je nebo bylo opravdu těžké zabezpečit ve třech lidech. Teď v tom větším týmu má každý nějakou pravomoc a rozděluje ty svoje věci.

Porovnáváme asi neporovnatelné. Jaké byly dříve počty hráčů, kteří se na tyto kempy hlásili? Když to porovnáme s rokem 2021, tak na všech 3 turnusech včetně kempu děvčat se vystřídalo více než 160 hráčů, což takhle dříve asi nebylo. S jakým počtem hráčů jste pracovali?

Na začátku jsme pracovali se 40 hráči do pole a 6 až 10 brankáři. Kapacity byly většinou téměř naplněné, na konci třeba 2 až 3 hráči vypadli z důvodu nemocí. Po třech letech jsme se posunuli početně výš a končili jsme u 60 nebo 80 dětí. V té době také nebyl kemp žen, protože ženský hokejbal se teprve tvořil a těch žen byla třetina oproti dnešku. Všeobecně byla reprezentace žen tvořena hokejistkami, ale v roce 2011 jsme se s Karlem Manhartem dohodli, že zkusíme nějakým způsobem rozjet ženský hokejbal po Mistrovství světa v Bratislavě. Na základě toho začaly vznikat i kempy pro ženy, ale u toho jsem už nebyl.

Kolik let jste byl hlavním organizátorem tohoto CTM?

Myslím, že jsem dělal 6 až 8 kempů, ale nechci si vymýšlet. To by se muselo statisticky vyhledat. (smích)

Mysleli jste si na začátku té myšlenky, že ten kemp vydrží takhle dlouho a dosáhne takových rozměrů? Navíc je teď republikově velmi známý a hráči se na něj těší. Jaká byla ta počáteční vize? Věřil jste, že by se to mohlo dostat až do těchto rozměrů?

Nad takovými rozměry, které to má dnes, jsme asi nepřemýšleli. Ale šli jsme do toho s tím, že by se ten kemp měl rozrůstat s příchodem nových hráčů, kteří budou hrát Extraligu dorostu a podobně. Na začátku jsem zapomněl, že u toho byl aktuální předseda svazu, Martin Komárek, jenž vlastně ten kemp následně převzal a začal ho perfekcionisticky, jak je jeho zvykem, rozvíjet do dnešních rozměrů.

Tato sestava se postarala o první krůčky dnes už tradičního Campu talentované mládeže. Zleva Tomáš Macko, Milan Maršner, Josef Kadaně a Rostislav Kurfürst. Jaroslav Badzik za Josefem Kadaněm (v modrém tričku). Autor fotky: Petr Šilar.

Mnoho hráčů, kteří nám prošli pod rukama, jsou nyní v reprezentaci

V současném týmu jsou tři organizátoři, kteří jsou placeni vlastně svazem a je to jejich náplň práce. Vy jste to zajištovali ve svém vlastním volnu, po práci, během dovolených, což se nedá srovnávat.

Je to tak. Navíc jsme i materiály měli vlastní a dováželi jsme je ze svých klubů. Nebo jsme měli všechno vypůjčené od jiných klubů, například atletických.

Teď je to udělané způsobem, že to materiální stránku zařizuje svaz, který má vše uloženo ve svých skladech. Navíc jste určitě všechno vozili svými auty, takže tato změna je znát.

Ano, přesně takhle to je.

Současná myšlenka CTM, jež vychází z historických faktů, že tyto kempy začínaly v regionu Čechy Východ. Jsou tady určité hlasy, proč se ten kemp nestěhuje po republice. Myslíte si, že je správné neustále kemp konat na východě Čech, kde je vlastně zakořeněn? Je to dobře? Nebo by ten kemp měl putovat mezi dvěma místy?

Základní myšlenka byla, aby ten kemp byl ve středu republiky. A v té době, když jsme to začínali dělat, tak to bylo i dostupné vlakem. Byly ale také kempy, kdy jsme museli pro hráče dojíždět na nádraží a tak dále. Bylo to složité, takže díky tomu, že jsme tady v České Třebové, je to jednoduší v té dopravě, protože to je železniční uzel. Region Východ v minulosti patřil mezi ty lepší v tom republikovém měřítku, dneska už to tak asi není. Ale na druhou stranu tady je zase super zázemí, ať už to byla Litomyšl, Lanškroun nebo Česká Třebová. Na druhou stranu myšlenka putování není špatná a nebylo by to na škodu, ale zase ten organizační tým to má o něco jednodušší, když je to na jednom či dvou místech. My jsme to dělali tak, že jsme odjížděli z kempu a už jsme si rezervovali vše na příští rok. Kdysi se přemýšlelo o Světlé nad Sázavou, kde zase byl problém s ubytováním. Určitě jsou v republice místa, která budou mít stejné podmínky jako zde na východě Čech. Ale to je rozhodnutí organizátorů a kdyby to těm hráčům vadilo, že je to tady, tak sem ty hráči jezdit nebudou.

Vzpomenete si na některé hráče z těch prvních CTM, na které jsi poté narazil v reprezentaci nebo jsi je trénoval. Nebo jste se jen tak potkali, máte některého oblíbence? (smích)

Z těch posledních kempů mi utkvěl v hlavě Víťa Čapek, on byl takové sluníčko, teď chytá Extraligu mužů. Jeho si pamatuji z Litomyšle. On a jeho pokojíček měli takový problém se vstáváním, moc se jim nechtělo. (smích) Kluci toho trošku zneužívali a jsem rád, že u toho sportu jsou takhle dlouho. Dostali se do reprezentace, toho si vážím. A když si o nich něco přečtu nebo je vidím, mám radost. Mnoho těch hráčů, kteří nám prošli rukama kdekoliv, jsou teď v reprezentacích a na Kladně nebo Kert Parku.

Od začátku se na Campech talentované mládeže trenéři také věnovali individuálně nadaným brankářům. Autor fotky: Petr Šilar. (III. Camp talentované mládeže v Litomyšli 2009)

Podmínky jsou opravdu na skvělé úrovni

Můžete nám něco říct ke srovnání? Letos jste byl na CTM jako host. Byl jste se podívat v České Třebové i Litomyšli. Když teď nejste aktérem, tak jak na Vás ty kempy působí? Jaké vidíte rozdíly a posun? Jaký je pohled toho nezainteresovaného člověka?

Když pominu velikost realizačního týmu vzhledem k počtu těch hráčů, tak je rozdíl v těch pomůckách, my jsme to opravdu dělali na koleně. Když přivezl Pepa Kadaně svařovaný trubky jako překážky, tak to pro nás byla bomba v té době. Já vím, že je to dneska směšný, ale dneska máte skoro všechno z těchto tréninkových pomůcek. Samozřejmě je lepší i financování. Nějaké peníze jdou ze Svazu a dalších fondů, takže to je také jiné. Dříve, když jsme měli stejné čepice, tak byl každý unešený, dnes máte celou soupravu. Líbí se mi, že se dodržuje dresscode, ale na začátku to nešlo. Ty podmínky jsou opravdu na skvělé úrovni a věřím, že se ty hráči rádi vracejí. Dříve byly ohlasy hráčů také pozitivní. Rádi za námi jezdili, ten kemp byl lehce nadčasový. Momentálně se mi líbí, že zde působí i Ondřej Almaši, který sbírá sportovní zkušenosti ze všech odvětví, a to těm klukům také dává hodně. Ta možnost, že si hráči mohou vyzkoušet i jiné sporty, je prostě super.

Máte ještě v šuplíku nějakou podobnou kuriozitu, jak jste říkal o panu Kadaněm s „překážkovými trubkami“? Kdyby to teď viděli hráči či někteří trenéři, tak by asi koukali. (smích)

Těch zážitků je hodně, ale ty by raději měly zůstat tam, kde jsou. (smích) Ale třeba bylo super, když na CTM v Litomyšli v roce 2009 byl Petr Šulan. On chytal v reprezentaci a bylo super, že si s ním ty kluci mohli zatrénovat. Úplně to změnilo dimenzi toho pohledu na hokejbal a tréninky. Také nás tam navštívil regionální novinář, Petr Šilar, který pak udělal článek o tom kempu i rozhovor s Petrem Šulanem. Postupně jsme tam ty kluky z reprezentací dostávali a dělali se tam s nimi nějaké tiskovky. Podle mě to jsou zajímavé věci. V šuplíku bych ten článek možná našel a také nějaké fotky, u kterých bychom se asi smáli. Díky vzpomínkám ten hokejbal miluji. Jsem rád, když mě někdo pozve na momentální kempy.

Další rovina je ta mediální. Je to určitě jiné, když se dnes fotí každý den všechny tréninky. Ty fotky se zveřejňují, natáčejí se videa pro webináře a semináře pro trenéry a tak dále. Tohle na začátku určitě také nebylo možné. Když vyšel jeden článek, tak to byl úspěch, že? Dnes už jsou i rozhovory s hráči a rodiče se mohou podívat na své ratolesti. Ta doba je prostě jinde.

Nebylo to hlavně z toho důvodu, protože jsme neměli člověka, který by byl ochotný fotografovat. Já měl na tu dobu luxusní zrcadlovku, takže jsme se snažili fotit. Ty fotky se dávaly na různý nosiče v té době jako bylo rajče.net a podobně. Ten přístup k tomu Svazu tam nebyl tak velký, proto vycházel jeden článek na začátku a jeden na konci. Já jsem tehdy poté založil vlastní webové stránky kempu, kam jsem vkládal aktuální informace o tom kempu a fotky. To možná rozpoutalo tu myšlenku toho, aby se CTM více prezentovalo Svazem. Na těch webových stránkách pod těmi mými články byly diskuse rodičů, kteří tam děkovali a posílali maily. V té době Facebook neexistoval a teď máte na každým stadionu webkameru, takže tak.

Co by Jaroslav Badzik přál CTM, ať už chlapů či dívek, do budoucna?

To je strašně složité. Já bych zaprvé přál hráčům, aby se na ten kemp těšili. Aby ty trenéři viděli na konci vždy tu usměvavou partičku hráčů. To mi vždy dělalo radost. Chci, aby ty kempy a hokejbal bavil všechny jako nás na startu a aby to vydrželo co nejdéle. Nakonec přeji dobré zázemí a fungování těchto akcí. Tyhle kempy prostě sdružují hráče z celé republiky, a to je to hlavní. Je super, že tenhle malý sport se propojuje tím přátelstvím, o tom to je.

V rámci prvních ročníků Campů talentované mládeže dohlížel na rozvoj brankářů mistr světa z roku 2009 Petr Šulan. Bývalý vynikající brankář, který aktuálně působí v roli kustoda v národním týmu ledního hokeje mužů! Autor fotky: Petr Šilar. (III. Camp talentované mládeže v Litomyšli 2009)