S brankáři z ostatních týmů máme v reprezentaci přátelskou atmosféru, říká David Ježek

Plzeňská hala byla v minulých víkendech dějištěm reprezentačních kempů a svoje soustředění si odbyla i česká hokejbalová reprezentace do 18 let. Jedním z nominovaných brankářů byl i David Ježek z pražského KOVA.

Každá zkušenost mě posouvá dál

Davide, máš za sebou reprezentační kemp U18, jak sis ho užil?

Určitě jsem si ho užil na 100 %. Každá zkušenost si zachytat proti nejlepším klukům z ostatních týmů, mě posouvá dál.

Co vše bylo náplní jednodenního soustředění?

Trenérský tým sestavil soubor cvičení, které nám daly zabrat. Šlo převážně o nácvik střel a rotací.

Panovala mezi brankáři rivalita nebo spíš přátelská atmosféra? Vyměnili jste si nějaké zkušenosti?

Rozhodně přátelská atmosféra. S kluky se potkáváme během sezóny a vycházíme spolu dobře.

Pokecali jsme, jak se dá zapracovat na věcech, které jsou našimi slabinami.

Rychlost, přehled, důraz

V Extralize juniorů jste zatím na šesté pozici divize Západ. Jsi spokojen s podzimní částí?

Byly zápasy, které týmu nevyšly podle představ, ale byly i zápasy, ze kterých jsme měly dobrý herní pocit. Každopádně vždy je co zlepšovat. Spokojený, konkrétně ze sebou, asi nebudu, i když budeme jako tým v top trojce.

Jaký je rozdíl pro brankáře mezi dorosteneckou a juniorskou Extraligou?

Hlavní rozdíl je v rychlosti, přehledu hráčů a důrazu v zakončení.

David Ježek patří mezi nejtalentovanější brankáře do 18 let. Za juniory KOVA odchytal v letošním ročníku 14 zápasů a drží si úspěšnost zákroků nad 85 %. Autor fotky: Tomáš Laibl.

Pražskou ligu si dokážu více užít

Nastupuješ i v mužské kategorii v Pražské lize, řekl bys, že je tato mužská soutěž kvalitnější než Extraliga juniorů?

Těžko říct v každé lize jsou týmy, které jsou výkonnostně na dobré úrovni. Každopádně Pražskou ligu si dokážu více užít, protože tam není takový tlak na výsledky.

V podzimní části jsi zasáhl do dvou utkání i v poli a v dorostenecké Extralize sis připsal dokonce branku! Jak se „upekl“ tento přesun z brankoviště?

Vždy jsem chtěl být gólman, jako můj táta, ale trenéři nás v žákovských kategoriích tlačili i do hry. Musím uznat, že když jdu hrát, užívám si to naplno. Je pro mě dobré, vidět to také z druhé strany. Jak hráči reagují v určitých situacích na hřišti, mi pomáhá pak lépe číst hru v bráně.