Měli jsme v týmu hráče, pro které byl hokejbal sport číslo jedna! říká trenér bronzové osmnáctky ze Zvolena Tomáš Macko

Během historicky prvního Mistrovství světa hráčů do 16 a 18 let doznali úspěchu kromě zmiňované stříbrné šestnáctky také jejich starší kolegové. Ti pod vedením hlavního trenéra Tomáše Macka vybojovali skvělé bronzové medaile. Právě s lodivodem tehdejšího kádru U18 vám přinášíme obsáhlý rozhovor.

Reprezentovat český hokejbal pro mě byla čest

Pane Macko, jak vypadala situace před historicky prvním Mistrovství světa hráčů do 16 a 18 let v roce 2008? Jak se tehdy zrodilo Vaše angažmá u reprezentace U18?
V době, kdy jsem v mládežnických reprezentacích působil (2004-2009) fungoval ČMSHb odlišně než dnes. Jmenování realizačních týmů reprezentací a dohled nad jejich činností měl na starost místopředseda svazu a předseda trenérsko-metodické komise, pan Josef Kadaně. Ten složil a jmenoval náš realizační tým (Macko, Badzik, Vlach) někdy na přelomu srpna a září 2007. Pro mě osobně to byl čtvrtý rok v roli hlavního trenéra reprezentace U18 nebo U16, takže jsem již nějaké zkušenosti měl a jmenování jsem bral jako logické pokračování předešlé práce. Samozřejmě, že to pro mě byla obrovská radost a čest reprezentovat český hokejbal na mezinárodní scéně, ale jestli startujeme na ME nebo MS jsem nijak zvlášť neprožíval.

Byly podmínky v tehdejší době srovnatelné s těmi dnešními? Jak vypadala příprava na turnaj takového ražení?
Po nahlédnutí do tehdejších poznámek si vzpomenu přesně (úsměv). Naše reprezentační sezona se sestávala ze dvou jednodenních regionálních kempů v Ostravě a Ústí nad Labem, třídenních kempech v Mostě, Praze a České Třebové, závěrečné přípravě v Brně a samotného MS. Prostor na práci s hráči byl relativně stejný jako je dnes, omezující byly pouze finanční prostředky, hráči si museli jednotlivá soustředění z velké části platit sami.

Složitý proces nominace hráčů
Jakým způsobem vypadala a probíhala ve Vašem podání nominace jednotlivých hráčů na přípravné kempy?
To byl poměrně složitý proces. Naší jednoznačnou prioritou bylo vybrat hráče s co nejvyšší perspektivou pro budoucí reprezentační výběry, hráče, o kterých jsme si mysleli, že budou hrát hokejbal na nejvyšší úrovni i za několik let. To byl na tehdejší hokejbalové poměry revoluční přístup. Nebylo snadné veřejnosti vysvětlit, proč nebereme všechny hráče z popředí kanadského bodovaní Extraligy staršího dorostu, proč nebereme výborné hokejisty zapojující se do play off hokejbalových soutěží po skončení jejich hokejové sezony. My chtěli hráče, pro které je hokejbal sportem číslo jedna! Při výběru jsme využili doporučení Davida Kuny, který v předchozí sezoně reprezentaci U18 trénoval, ale oslovili jsme i všechny kluby v ČR, abychom našli nové, do té doby reprezentačními trenéry neobjevené hráče, zejména „zkrachovalé hokejisty“ nastupující třeba v nižších mužských soutěžích, na které nebylo tolik vidět. Dále jsme využívali znalost klubového prostředí, s hráči jsme také vedli několik osobních pohovorů.

Jak jste vnímal samotné dějiště šampionátu ve Zvolenu? Byly vám vytvořeny adekvátní podmínky hodné akce mezinárodní úrovně?
Mistrovství světa ve Zvolenu bylo na tehdejší dobu zorganizováno velmi dobře, ubytování i strava byla oproti některým předchozím šampionátům v pořádku.

Kolik týmů před necelými 12 lety na šampionátu v kategorii U18 hrálo? Můžete divákům přiblížit, jaký byl hrací systém turnaje?
Mistrovství v kategorii U18 se tehdy účastnila mužstva České republiky, Švýcarska, Rakouska, Kanady a domácího Slovenska. V turnaji se měla družstva utkat systémem každý s každým, následně první s druhým o titul mistra světa, třetí se čtvrtým o bronzové medaile.

Jak jste byl s turnajem spokojen, co se týče herního projevu?
Na úvod turnaje se nám nepovedlo utkání s Kanadou, jednoznačná prohra však byla velmi poučná. Jako správná se ukázala změněná taktika s napadáním až hluboko v obranném pásmu soupeře a nedovolení rychlým kanadským útočníkům dostat přihrávku do běhu. V utkání s Rakouskem jsme potřebovali kromě tří bodů získat zpět pošramocené sebevědomí po debaklu s Kanadou. Potřebovali jsme zlepšit, a především zrychlit naši hru ve všech směrech. Zejména jsme museli zkvalitnit hru v našem útočném pásmu a vstřelit více než jednu branku. Po vlažné první třetině jsme nakonec zápas v poklidu dovedli do vítězného konce. Švýcary jsme chtěli bez větších problémů porazit a zároveň ušetřit co nejvíc sil do příštího utkání se Slovenskem. Nutno říct, že nás soupeř nepřekvapil vůbec ničím. Naši hráči výborně dodržovali taktický plán, soupeře téměř k ničemu nepustili, naše dvojka v brance Mikl chytala spolehlivě a v útočné fázi jsme protivníka jednoznačně přehrávali. Po utkání jsme my trenéři měli opravdu dobrý pocit z naší stoupající formy, rostoucí výkonnosti hráčů, a především z toho, že do klíčového utkání se Slovenskem půjdeme všichni zdraví a plní síly. Na utkání s našimi sousedy jsme se připravovali už od rána. Kvalitním jednotlivcům soupeře jsme byli připraveni čelit týmovým pojetím hry, soudržností a obětavostí. Přes prohru a obrovské zklamání našich hráčů jsem jako trenér byl se svým týmem spokojen. Mužstvo odehrálo své nejlepší utkání na šampionátu a každý hráč nechal na hřišti všechny síly a celé své sportovní srdce. Přes výkon na hranici našich možností, a možná u některých hráčů i za nimi, jsme prohráli s lepším a kvalitnějším soupeřem. Naše mužstvo už na víc nemělo! Úkolem nás trenérů bylo hráče co nejrychleji dostat z obrovského zklamání a připravit na zápas o bronzové medaile. Osobně musím přiznat, že jsem za 11 let své trenérské kariéry nestál před těžším úkolem. Samotné utkání pak bylo skutečnou prověrkou psychické vyspělosti a odolnosti našich hráčů. Myslím, že i přes náš podprůměrný výkon v tomto utkání jsme si vyhrát zasloužili. (odpověď byla vytažena z analýzy reprezentační sezóny, kterou nám pan Tomáš Macko poskytl, pozn. red.)

Tehdejší osmnáctka v roce 2008 nezklamala, porazila však jen Švýcary a Rakousko.

Cíle jsme měli ty nejvyšší
Třetí místo a zisk bronzových medailí jste tedy nakonec jistě vnímal jako úspěch…
Na turnaj jsme jeli s vědomím, že jsme šestinásobní mistři Evropy, nemohli jsme pochopitelně mít jiný cíl než zlaté medaile, byl by alibismus tvrdit něco jiného. Všichni jsme však věděli, že to bude ohromně těžký úkol. Kanadu jsme znali jen z vyprávění, ke kvalitě a síle Slovenska jsme chovali respekt. Pokud mám naše umístění na turnaji zhodnotit objektivně a označit jej za úspěch či neúspěch, musím nejprve poukázat na faktory, které toto umístění ovlivnily. Tím nejpodstatnějším a dle mého názoru rozhodujícím faktorem, byl právě samotný výběr našich hráčů. To, že pouhá vysoká výkonnost hráčů byla pouze jedním z mnoha dalších posuzovaných ukazatelů, pochopitelně zapříčinilo, že sítem prošli pouze hráči splňující kritéria hokejbalisty – reprezentanta! Pro celý náš tým a naši vizi o tom, jakým směrem se měla v té době ubírat výchova hráčů, se stejně jako rok před tím v U16 ukázalo, že na zisk nejcennějších medailí podobně složený tým prostě neměl. Přes maximální vynaložené úsilí všech hráčů i celého realizačního týmu bylo jasně patrné, že Kanada i Slovensko byly nad naše síly a možnosti. No a jelikož jsme utkání s papírově slabšími soupeři na rozdíl od některých let předchozích bez větších problémů zvládli, hodnotím naše třetí místo jako objektivní a spravedlivou odměnu za dobře vykonanou celoroční práci. (odpověď byla vytažena z analýzy)

Můžete prozradit nějaká jména hokejbalistů, které třeba můžeme ve vyšších soutěžích vídat dodnes?
Troufám si říct, že nám budoucí vývoj dal za pravdu a většina kluků z tehdejšího kádru hrála nebo ještě hraje hokejbal v Extralize mužů, což je pro mě definice nejvyšší úrovně. Pokud ale chcete jména, pak dlouhodobě nejvyšší výkonnost asi prokazují Lukáš Soukup a Petr Mikl.

Jste s některými hráči z tehdejšího kádru stále v kontaktu?
S některými hráči jsem v kontaktu na Facebooku, s některými jsem se potkával v dalším hokejbalovém působení, ale žádný speciální sraz jsme neměli. Na všechny kluky rád vzpomínám, sledoval jsem jejich kariéry a na dálku jim fandil!

Tehdy byl v týmu i Jan Bílý (uprostřed), který nastupoval v obraně a dnes je z něj prvotřídní útočník reprezentace mužů a pardubického Autoskla. Vpravo je Vladimír Blecha z Letohradu, velký talent, který ale v juniorském věku s hokejbalem skončil. Tomáš Hák vlevo patřil mezi obránce, kteří se probojovali do národního týmu mužů, s hokejbalem už taky ale skončil.

Výsledky reprezentace U18 na 1. MS v roce 2008:

Základní skupina:

Česko vs. Kanada 1:7

Česko vs. Rakousko 7:1

Česko vs. Švýcarsko 5:0

Semifinále:

Česko vs. Slovensko 3:6

O 3. místo:

Česko vs. Švýcarsko 5:2

Děkujeme panu Tomáši Mackovi za ochotu poskytnout kompletní analýzu šampionátu!

Fotogalerie: