Reprezentace

Stavební kámen juniorského zlata ze St. John's? Michal Novák! Některé vzpomínky jsou nepublikovatelné, culí se

Téměř před dvěma lety se odehrálo kanadské mistroství světa juniorů. Čeští hráči do 20 let získali historicky po dlouhých 16 letech zlaté medaile, když ve finále porazili domácí Kanadu. Velkou měrou se na tom podílel letohradský Michal Novák, jenž byl vyhlášen nejlepším brankářem šampionátu.

„Já tam do pr**** nejedu pro čtvrtý místo“

Michale, jak si vážíte příležitosti reprezentovat Českou republiku? Dokonce se Vám povedlo získat nejcennější kov na památném MS v Kanadě! Je to tím ještě více znásobené?
Vážím si toho strašně moc, bylo to fantastické vyvrcholení mého mládežnického působení. Rád na to celé vzpomínám. Nejen na to samotné mistrovství, ale také na ty dva roky přípravy a kempů. Na samotném mistrovství jsem věřil, že bychom nějaký ten úspěch udělat mohli, ale že to bude zlatá medaile, to mě úplně nenapadlo.


Jaký jste vůbec měli tým? Věřili jste si na zlato? Realizační tým v čele s hlavním koučem Milanem Maršnerem to musel mít vymyšlené, souhlasíte?
Když se nad tím tak zamyslím, tak ono to vážně nebylo úplně blbě poskládané (smích). Byla tam spousta, ve své kategorii, fantastických hokejbalových osobností, baviči, trochu psychopati, „přicmrdávači“ (jako já) a taky správní hokejbaloví grázlíci (provokatéři na hřišti). No a tohle všechno si postupně během přípravy sedalo, kombinovalo a sehrávalo se. Takže všechna čest, trenéři. Všechno to tak nějak mělo hlavu a patu, hlavně teda zásluhou realizačního týmu a spoluhráčů lídrů. Oni nás na to celé dokázali připravit a výborně stmelovali kolektiv. Na Kladně znám od dob přípravy nejen hokejovou halu a hokejbalové hřiště, ale také některé místní bary a restaurace (smích). Pevně věřím, že o nás trenéři nikdy nezapochybovali. I když jako střídající gólman zaslechnete během posledního nácviku přesilovky před mistrovstvím trenéra, kterého zde nebudu jmenovat (smích), jak říká: „Já tam do pr**** nejedu pro čtvrtý místo“ (smích). Jsem rád, že jsme to všichni, velkou zásluhou našich lodivodů, zvládli a dokázali jsme po dlouhé době opět vybojovat juniorskou zlatou medaili.



Mistři světa hráčů do 20 let po 16 letech!

Kdyby to Matěj Štefka nedal, tak mě má asi na svědomí

Nebyla to pro Vás tak trochu pohádka? I když jste měl úspěšnost zákroků pouze okolo 84 %, tak jste zářil. Bylo až neskutečné, jaké vyložené šance jste soupeřům likvidoval. Kanaďané z Vás ve finále museli být na prášky (smích).
Já jsem nad tím asi nějak extra nepřemýšlel. Ono to mistrovství netrvá moc dlouho, tak člověk ani nemá pořádně čas nad něčím uvažovat. Důležité pro mě bylo, že jsem měl ze zápasu s Kanadou ve skupině dobrý pocit, i když jsme prohráli. Cítil jsem se dobře. To mi strašně pomohlo. Myslím si, že stěžejní také bylo, že jsme ještě na konci zápasu ve skupině s Kanadou dokázali korigovat výsledek na 3:2 (Češi prohrávali 3:0 pozn. red.). Dokázali jsme si, že to s Kanadou jde.


A co samotný finálový zápas? Jak byste zhodnitl vítězství 4:3 po prodloužení?

Co se týče finálového zápasu, tak mě trochu uklidňovalo, že i když to nevyjde, placka z toho bude (smích). Do samotného zápasu jsem šel, na své poměry, docela klidný, ale to vše se měnilo v průběhu zápasu. Klíčové ale bylo, že kluci dupali hned od samého začátku. Hlavně díky nim jsme to urvali. Během finále už jsem podle mě, oproti zápasu ve skupině, tolik práce neměl. Kluci hráli fakt výborně.


Po vítězném gólu Matěje Štefky jste se neběžel ani radovat, ale vypadalo to, že jste dostal v brankovišti infarkt, co se tam stalo? Jak jste se cítil?
Asi to bylo pár minut před kolapsem. Tady je nutno poděkovat Matějovi Štefkovi, protože kdyby to nedal, tak mě má asi na svědomí. Bylo to pro mě šílený vypětí. Během toho prodloužení mě celé tělo mravenčilo a klepaly se mi ruce, bylo ve mně hrozně emocí. No a potom co Štefi (Matěj Štefka) poslal tu raketu, tak to ve mně nevybouchlo, ale úplně mě to vypnulo, utlumilo. Prostě jsem spadl na zem a vstřebával jsem, co se vlastně stalo. Byla to obrovská úleva. Ty emoce pak nabíhaly postupně.




Michal Novák se střelcem finálového vítězného gólu Matějem Štefkou (vlevo) a dalším hráčem z Poličky, s obráncem Karlem Gebou (vpravo).

Chci se o seniorský národní dres v budoucnu porvat

Po velkém vítězství samozřejmě začínaly velké oslavy, mohl byste nám prozradit nějakou perličku z památné George street? Jak dlouho se vůbec slavilo?
A tak to úplně nevím, zda je publikovatelné. Všichni jsme si to hlavně strašně užívali. Ale bylo zajímavé poznat St. John'skou stodolní. Pokud byste ale chtěli pravé, nefalšované a draze získané zážitky z mistrovství, doporučuji vám obrátit se na fantastického redaktora a mého kamaráda Filipa Červinku (současně jeho trenér v Letohradu pozn. red.), určitě se o ně s vámi rád podělí. Ten zažil Kanadu opravdu ze všech úhlů pohledu. Ale hlavní oslavy nás pořád ještě čekají. Po těch dvou letech už to bude asi ale vzpomínková akce (smích).


Jaké by to bylo reprezentovat teď již na seniorské úrovni? Jaké jsou Vaše hokejbalové sny a cíle?
Abych se přiznal, teď nad tím úplně nějak nepřemýšlím. Šel jsem na vysokou školu, což byl pro mě, co se trénování na hřišti týče, docela velký zásah. Byl jsem zvyklý trávit ve výstroji více času, ale co se dá dělat. Určitě bych se chtěl v budoucnu o národní dres porvat. Budu na sobě ale muset daleko více pracovat, protože konkurence v seniorském hokejbale je obrovská. V momentální nelehké situaci je mým velkým snem, abychom byli všichni zdraví a mohli se k hokejbalu co nejdříve vrátit. Cíl mám asi takový, že chci na hřišti co nejvíce pomoci svým spoluhráčům jak v Letohradě, tak v Poličce. Uvidíme ale, jak tato sezona nakonec dopadne.




Nejlepší brankář  juniorského MS 2018 se svým trenérem z Letohradu a tehdy redaktorem webu hokejbal.cz Filipem Červinkou. 

Fotogalerie:

Tabulka Challenge Cup 2024

POŘ. TÝM Z SKÓRE B
1.
Pardubický kraj U15
4 13:2 12
2.
SK Hokejbal Letohrad
4 14:5 9
3.
Česko - Ženy
4 7:17 4
4.
Camp U14 - Modrý...
4 6:11 3
5.
Camp U14 -...
4 7:12 1