Jsem celoživotní student a chodící zvědavost sama, říká o sobě kondiční trenér Ondřej Almaši

Téměř celý rok se omezení týkají také sportu. Ač by se mohlo zdát, že kondičním trenérům kvůli zavřeným posilovnám ubyla práce, Ondřej Almaši to má přesně naopak. Snaží se trénovat online, nabízí své lekce všem sportovcům po celé republice, vede webináře a sám se vzdělává.

Live online trénink je jak „lízat med přes skleničku“

Jakožto kondiční trenér jste musel najet na jiný způsob tréninků, jak náročné to je?

Záleží, jak se k tomu člověk postaví. Naštěstí jsem se změnami začal už těsně před tím, než to všechno začalo poprvé, tak o to to bylo lehčí. Samozřejmě, jak s nadsázkou říkám, live online trénink je jak „lízat med přes skleničku“ (úsměv), ale i přes to všechno, je to jen o tom, jaké si to člověk udělá a jak se k tomu postaví. I online se dá udělat kvalitní trénink. Zkoušet nové věci mě baví a vymýšlet, jaký způsob bude pro tuto dobu nejlepší, bylo hodně zajímavé a dost mě to posunulo i v jiných oblastech.

Cítíte pokles klientů nebo se i v této době snaží zůstat s Vámi ve spojení?

Upřímně, je to zajímavý mix. Jako vždy, těžké časy ukážou. Zůstaly stálice, lidi, kteří opravdu chtějí, ať se děje, co se děje a hledáme spolu cesty a možnosti. Pár lidí „odpadlo“, ale je to spíš z důvodu, že jim spolupráce na dálku jako taková nevyhovuje. Obecně, tahle doba je extrémně náročná na sílu vůle, „morál“ a time management celkově. Za co jsem moc rád…. I přes toto období mám až nečekaně dost nových lidí a mladých sportovců, se kterými spolupracuji na denní bázi skrze online video a tréninkovou aplikaci. Takže v kostce, stálice zůstaly, je tu dost nových a někdo odpadl. Během týdne se přistihnu, že si říkám, že jsem paradoxně sice víc doma, ale i přesto práce mám víc než jindy. A za to jsem vděčný.

Ondřej Almaši, bývalý vynikající brankář, pořádá také kempy pro nadané gólmany v rámci Brankářské hokejbalové školy ČMSHb. Zdroj fotky: hbc-hostivar.rajce.idnes.cz 

V tuhle dobu má fyzický trénink trošku vyšší poslání

Jak je těžké všechny sportovce motivovat online formou?

Spousta z nich ví, že je to nutnost, protože až se zase něco někdy rozjede nebo začne naplno trénovat, bude to extrémně potřeba a pomůže jim to se zase vrátit alespoň do podobné formy jako před tím. Tam není potřeba motivovat, to je bez debat, ale na druhou stranu, takových je menšina. Mladí sportovci mají problém s tím, že sice trénují, ale nevědí proč, respektive nemají vidinu toho hřiště nebo sportu, pro který to dělají. Tam je, podle mě, té vnitřní motivace opravdu málo. Tam je potřeba těm starším vysvětlit, že to teď dělají pro tu svou „schránku“, která doma trouchniví a chřadne. Vysvětlit jim, že teď to chce starat se naplno o své tělo, protože to díky němu můžou dělat sport, který milujou. Jak chtějí pak hrát, když doslova z gauče - teď se nechci někoho dotknout, existují výjimky, vlítnou celý „nadržený“ na plac a výkony najednou nikde, nedej bože zranění. V tuhle dobu má fyzický trénink trošku vyšší poslání než jen „bic/tric“ apod. Naopak fyzická aktivita pomůže i psychice a naopak.

A co ti mladší?

U nejmenších by se dalo čekat, že to bude z hlediska motivace nejnáročnější, nebo co jsem slyšel na různých fórech a clubhousech, se to tak tváří. Za těch pár měsíců, z mojí zkušenosti to vidím trochu jinak, a ne tak černě. Jak už jsem psal výše, vždy je to o tom, jaké si to uděláme. Děti jsou až krutě upřímné a reagují pouze na to, co se aktuálně děje a vždy poznáte, co si o tréninku myslí. Prostě to upřímné zrcadlo nastaví. Důležité je vtáhnout je do tréninku, ptát se jich, nutit je reagovat. Je to hned jiná komunikace, než jenom udělej 10 dřepů, teď 15 kliků a podobně. Hned to má jiný náboj a funguje to. Udržíte tu vrtkavou pozornost na své straně, pak je vyhráno. Nebudu nic nalhávat, přijít každý online trénink s něčím relativně novým nebo tak, aby to fungovalo, je opravdu těžký úkol a dá to zabrat, ale co ne, že? Je důležité nedělat to tolik formálně, ba naopak. O online tréninku by se dalo v této době mluvit hodně dlouho.

Ondřej Almaši přináší každé léto pro talentované hokejbalisty zajímavé kondiční tréninky. Zdroj fotky: Mládežnický hokejbal ČMSHb.

Koučuju lidi z celé republiky

Přineslo to pro Vás nějaké pozitivum, objevil jste něco, v čem byste rád pokračoval i nadále?

Rozhodně ano. Jak se říká, každá krize tě buď „trefí“ nebo nakopne a posune dál. Mě se naštěstí týká ten druhý scénář. Donutilo mě to se přizpůsobit, navíc od března minulého roku, kdy to všechno začalo, jsem dal „výpověď“, šel na vlastní nohy, jak se říká a najednou 15. se vše zavřelo, tak to byl impulz jako blázen. (úsměv) Od té doby trénuju venku v krásném prostředí parku, kde mám všechno. Jedu online video tréninky, živě. Už před první karanténou jsem spustil coaching přes tréninkovou aplikaci, přes kterou „koučuju“ lidi a sportovce z celé republiky. Se Sokolem Pardubice jedem online celou mládež a elitní kategorie. Hodně času zabere i příprava na webináře pro hokejbal a konečně jsem dokončil web. Hodně věcí mě tedy připoutalo k počítači, což na sobě pociťuju, a musím proti tomu „bojovat“, ale určitě mi to ukázalo, a i nám všem, že to takhle taky jde. Online coaching a tréninky venku, to jsou věci, které určitě chci jet dál a online tréninky přes video určitě nechám v nabídce. Je to možnost, jak s někým potrénovat, i když je z daleka. Zkušený trenér si poradí i přes video.

Pořádáte také velké množství webinářů, jak Vás to baví?

Neskutečně moc! (úsměv) Musím říct, že mě vždy bavilo mluvit a nějak mě to naplňuje, no a teď je těch příležitostí „stokrát“ víc. I když příprava materiálů, popř. videa zabere dost času - jsem hračička. Na každý se těším, navíc od března jedeme tzv. stereo mód a to konkrétně společně s Jakubem Mokřížem. S Mokim si notujeme, jsme na stejné vlně názorově a vším okolo, takže jsem moc rád, že můžeme webináře takhle zpestřit. Můžu mluvit i za Kubu, když řeknu, že jsme moc rádi za vaši přízeň a děkujeme za stálé a nadšené publikum.

Kde čerpáte informace a vzdělání?

Nikdy nekončící kolotoč. Jsem celoživotní student a chodící zvědavost sama, což mi moc věci neulehčuje. V dnešní době je problém, že je informací až moc… Jako když se snažíte napít z hydrantu, a to je pro moji zvědavou duši dost náročný kousek. Naštěstí za tu dobu už vím, kde a od koho čerpat kvalitní informace a jak se v nich orientovat a filtrovat je. Nejvíce ze zahraničí. Angličtina vám otevře úplně jiný svět. Během týdne střídám různé zdroje. Mám takový „pětiboj“. Ranní audiokniha, podcast anebo blinklist, když vařím snídani, venčím psa nebo cestuju. Největší potenciál vidím u audioplatforem v tom, že využiju ten „mrtvý“ čas, když někam jedu nebo čekám a podobně… Asi každý víte, co tím myslím. Pár let zpět jsem naschvál chodil pěšky do fitka, do práce, abych si mohl pustit po ránu odbornou audioknihu a večer to stejné zase zpět. Hned jsem měl 40 minut informací k tématu, které mě opravdu zajímalo, a ještě jsem nahnal kroky. Vynásobte si to pěti…win win win. Přes den, pokud je čas nebo až večer, samozřejmě knížky, které jsou všude po bytě a dost rychle se kupí, anebo pak kindle. Na amazonu mám už zlatou kartu. (úsměv) A poslední velká část je kvalitní online obsah – semináře, video kurzy a teď hodně webináře od světových kapacit. Platím si měsíčně několik portálů, kde jsou top aktuální informace a zkušenosti opravdových kapacit v oblasti kondice a zdraví obecně. Ano, každý měsíc tisíce jen lítají. Řídím se jednou z mých dlouholetých hodnot a to, že za jídlo a kvalitní informace/vzdělání, peníze neřeším.

Čím déle toto trvá, tím víc nevím, co si myslet

Kromě toho natáčíte spoustu videí z kondiční přípravy, takže se rozhodně nenudíte a máte možná ještě více práce, je to tak?

Přesně, jak jsem psal. Ale i přesto na druhou stranu, výhoda je, že i když mám víc „práce“ než dříve, tak tím, že jsem víc doma a necestuju, tak ve finále mám víc času na sebe. Nechci se rouhat, ale to na tom mám rád. Čas na sebe je to, čeho bych v normálním režimu chtěl víc. Každý potřebuje čas na seberozvoj a jen pro sebe a blízké. Už jsem se naučil říkat ne, přesto to musím ještě trénovat. (úsměv)

Jak moc Vám chybí kontakt s lidmi?

Snažím se tomu nepodléhat, protože to jinak nejde, ale samozřejmě, kontakt tomu chybí. Věřím, že jak bude teď tepleji, že už se s někým na „osobák“ potkám a bude to alespoň z části jako dříve. Uvidíme.

V loňském roce se nakonec letní campy uskutečnily, věříte, že na ně dojde i letos a těšíte se na ně?

Upřímně, čím déle toto trvá, tím víc nevím, co si myslet. Moc moc bych si přál, aby byly. I přesto, že určitě by bylo hodně opatření a omezení. Ale i tak bych rád. No uvidíme a necháme se překvapit.