Zkušení rozhodčí Martin Černý a Michal Prudík: Každá ze soutěží má nějaké plus, shodují se

Nejkvalitnější hokejbalové soutěže také potřebují své kvalitní rozhodčí. Do rozhodcovské špičky v ČR patří dva ostřílení „soudci“, Martin Černý a Michal Prudík. Jak dlouho u hokejbalu tito rozhodčí jsou a co mají ještě v plánu dokázat? Jaký je jejich největší hokejbalový zážitek?

Tak jako hráč, tak i rozhodčí chce být na špici

Pánové, jak dlouho se již pohybujete v prostředí hokejbalu jako rozhodčí? Jak jste se vůbec k tomuto řemeslu dostali?

Martin Černý: Pokud se ptáte na rozhodčího vyšších soutěží, tak je to 15 let. A jak jsem se k tomu dostal? Asi jako u většiny rozhodčích, kde tomu přispěla hodně náhoda. U mě za to může tehdy pořádané krajské kolo turnaje pro SŠ v Hodoníně, které jsem pískal, když každý tým musel dodat jednoho rozhodčího.

Michal Prudík: To Vám přesně neřeknu. Nevedu si žádnou statistiku, ale už to bude snad 15 let. Bylo to v době, kdy jsem ještě aktivně hrál. Po našem zápase se hrála nějaká nižší soutěž a neměli rozhodčího. Pamatuji si svůj první oficiální zápas, mladší žáci, to byly nervy už dva dny před zápasem. (smích) Pak přišlo zranění kolena a bylo jasné, že na hraní už to nebude. Chtěl jsem zůstat u hokejbalu, a tak jsem jen vyměnil dres hráče za dres rozhodčího. Nelituji. Díky sportu jsem poznal spoustu lidí. A zejména turnaje k tomu byly dobrou příležitostí.

Přes sezónu řídíte mnoho soutěžních duelů: mládežnické, prvoligové a extraligové. Které Vás nejvíce baví a co je podle Vás nejtěžší na práci rozhodčího?

MČ: Tak jako hráč, tak i rozhodčí chce být na špici a tou je Extraliga. Ta mě přirozeně baví asi nejvíce, ale samozřejmě je mnoho kvalitních zápasů v 1. Lize a mnohdy bych řekl, že tempo nebo úroveň některých jednotlivých prvoligových zápasů by konkurovalo Extralize. U každé kategorie jak věkové, tak výkonnostní musíte volit především jiný způsob komunikace. Tohle téma by bylo ne na jednu stránku.

MP: Nevybírám si. V týdnu mi přijde nominace na víkend, podle ní vím, kam pojedu a na jakou soutěž se mám připravit. Těším se vlastně na každý zápas. Každá ze soutěží má nějaké plus. Obecně nejlepší zápasy jsou ty, které ubíhají rychle. Všichni chtějí hrát a zajímá je jen hra. Když se ale hráči chtějí spíše prát než hrát, musíme jim do toho my rozhodčí více zasahovat.

Mistrovství světa? Jste pod jiným tlakem než u zápasů Extraligy

Martine, otázka na Vás. Máte zkušenosti z české Extraligy, ale okusil jste i kouzlo slovenské nejvyšší soutěže. Jaká to pro Vás byla zkušenost? V čem se tyto dvě soutěže liší?

MČ: Ve slovenské nejvyšší soutěži jsem byl cca 7 let. A rozdíl bych definoval asi takto, slovenská – tvrdší, česká – techničtější. Možná za zmínku stojí fakt, že když jsem ji pískával, tak až na nějaké výjimky, hráči ve slovenské Extralize uměli tzv. rozdat, ale i přijmout. U nás tomu je podobně. Ale u slovenských sousedů jsem to vnímal ve větším měřítku.

Michale, Vy jste býval i hokejbalovým hráčem, když jste dříve nastupoval za Brno. Nechybí Vám to? Co jste si převzal ze své hráčské kariéry do té rozhodcovské?

MP: Nebylo to tak, že bych si řekl, dám si poslední sezónu a skončím. Přišlo zranění a byl konec. Jediná možnost zůstat u tohoto sportu byl pruhovaný dres. Ale asi to tak mělo být, nemám si nač stěžovat. Jako rozhodčí jsem toho zažil víc než jako hráč.

Oba jste již měli několik možností se podívat na mistrovství světa. Spolu jste se podívali na MS do Košic v roce 2019. Co pro Vás bylo nejtěžší při řízení těchto zápasů? Jaký duel Vám z těchto akcí nejvíce utkvěl v hlavě?

MČ: Jak píšou hráči, zápasy mají jiné tempo. No a pokud ho mají hráči, tak ho musíte mít i vy. Takže rychlejší tempo a do toho posuzujete zákroky. Samozřejmě jste pod jiným tlakem než u zápasů Extraligy. Je to zase o stupeň výše. A co se zápasů z Košic týče, tak asi nejvíce mi utkvělo v paměti čtvrtfinále Slovensko - Itálie a zápas USA - Slovensko.

MP: Mistrovství světa je odměna pro každého rozhodčího. Myslím, že jsme byli dobrá parta a bylo i dost srandy mimo samotné zápasy. Jsou to krásné vzpomínky. Užil jsem si všechna utkání, která jsem měl možnost odřídit.

Martin Černý (na fotce) si společně s Michalem Prudíkem zapískali na posledním mistrovství světa v roce 2019 v Košicích! Zdroj fotky: @kosice2019

Zkušenosti armádního zdravotníka Martina Černého pomohly zachránit život

Čeho byste chtěli ve své kariéře rozhodčího ještě dosáhnout? Podívat se na další MS? Co je pro Vás to nejlepší, čeho může rozhodčí dosáhnout?

MČ: Určitě nebudu říkat, že bych na další MS nechtěl, ale konkurence je veliká a počítám, že i jiní kolegové se snaží dostat na mezinárodní akce. Ale nemám v úmyslu nebojovat o další MS. A co je to nejlepší pro rozhodčího, čeho může dosáhnout? Na mezinárodní scéně je to pochopitelně ono MS a u nás je to jakýkoliv zápas play off Extraligy nebo 1. Ligy. Ty zápasy jsou kvalitní a odcházíte s mnoha zážitky, navíc obohaceni novými názvy pro pojmenování osoby rozhodčího ze strany diváků. (smích)

MP: To nejlepší? Když vám po zápase řeknou, že jste to kolegovi moc nekazil. (smích)

Ještě malá zajímavost, která se týká Martina, promiňte Michale. Martine, čekal byste, že se Vám budou hodit zkušenosti z Vašeho hlavního povolání armádního zdravotníka při hokejbale? Jednou jste prý hráči na hřišti zachránil život, co se přesně stalo a kdy to bylo?

MČ: Nečekal, ale stalo se. Asi narážíte na událost, co se stala v Sudoměřicích. Asi bych netvrdil, že šlo přímo o záchranu života, spíše zdraví. Bylo to po jednom střetu se soupeřem, který byl v rámci pravidel někde na středu hřiště. Hráč byl sice lehce otřesen, ale odešel na střídačku a hra nebyla ani přerušena. Následně po chvíli se ozval křik ze střídačky, tak jsem se otočil a zjistil, že jde o zdravotní problém jednoho hráče. Hru jsem přerušil, přiběhl ke střídačce a zjistil, že ten hráč má zapadnutý jazyk. Provedl jsem úkony k zajištění dýchacích cest a během chvilky byl hráč v pořádku a spontánně dýchal. Kdy to bylo si už nepamatuji, ale řekl bych čtyři nebo pět let zpět.