Extraliga s Kladnem byla úspěšná, s Rakovníkem srdcová, vzpomíná Martin Tvarůžek

Stejně jako všechny soutěže, tak i ve 2. Lize se stihlo odehrát pouze pár zápasů, přesto jsme mohli vidět skvělé hokejbalisty, kteří předváděli výborné výkony. Jedním z nich je bezesporu Martin Tvarůžek, který má na svém kontě extraligový titul v kladenském dresu.

Tvarůžek se také může pyšnit medailemi z mezinárodních akcí. Nyní válčí v dresu, který mu je k srdci nejblíže, a tím je dres Rakovníka. V druholigové regionální skupině Střed si připsali hráči s rakem na prsou ve čtyřech zápasech 10 bodů a patří jim čtvrtá příčka tabulky. Martin Tvarůžek si připsal nádherných devět kanadských bodů a v rozhovoru pro naši redakci zavzpomínal na extraligová léta a také odhalil, jak se připravuje v dlouhé sportovní pauze.

Rakovník je „srdcovka“

Martine, jaké myslíte, že jsou šance na dohrání letošního ročníku?

Vzhledem k tomu, jak nám to tady v ČR s koronou jde, tak se domnívám, že když se něco rozjede, tak maximálně Extraliga mužů možná někdy v květnu. Otázka je, jakým způsobem se bude dohrávat a jak časově to je vůbec reálné. Pokud se nepletu, některé týmy tam mají odehraná pouze dvě utkání. Ostatní soutěže se dle mého názoru již dohrávat nebudou.

Ve vaší kariéře jste hlavně spojován s týmem Rakovníka a Kladna. Co je větší „srdcovka“?

Srdcovka je určitě Rakovník. Klub, ve kterém jsem začínal hrát hokejbal ještě v době, kdy v Rakovníku nebylo hokejbalové hřiště a své domácí zápasy jsme jezdili hrát do Štruncových sadů do Plzně. Klub, se kterým jsme se z regionu dostali až do Extraligy. Tam jsme se sice tři sezóny plácali, ale vzhledem k podmínkám a složení kádru to  hodnotím jako velký úspěch.

Martin Tvarůžek se s Rakovníkem před lety zapojil do akce Movember. Zdroj fotky: Rakovnický deník.

Na Kladně nemůže hrát každý

Jak vzpomínáte na svá kladenská léta?

Na Kladně nemůže hrát každý. Pokud chcete hrát na Kladně, musí být hokejbal na prvním místě. Kdo nepřišel na trénink, nehrál. Kdo netahal v kabině za jeden provaz, většinou po sezóně odešel. Já jsem tam hrál v době, kdy jsem žil bezstarostný život středoškoláka, následně vysokoškoláka. Takže hokejbal byl pro mě vždy číslo jedna. Bohužel jsem byl často zraněný a hodně bojoval o místo v sestavě. Ale ty chvíle, kdy na konci sezóny zvednete pohár nad hlavu, to bylo nejvíc a na to se nedá zapomenout. Stejně tak na výborné spoluhráče, ze kterých se stali dobří kamarádi i po působení v klubu.

Uvidíme Vás ještě někdy na extraligových kolbištích?

Tohle je pro mě nejspíš uzavřená kapitola. Svojí extraligovou štaci mám rozdělenou na dobu úspěšnou – kladenskou a na dobu rakovnickou – srdcovou. Vzhledem ke svému věku a pracovnímu a rodinnému vytížení si neumím představit, že bych ještě někam za hokejbalem dojížděl.

Martin Tvarůžek v době, kdy nastupoval v Extralize za Kladno a jeho rakovnický souputník Jan Pospíšil za Habešovnu. Zdroj fotky: soukromý archiv Martina Tvarůžka.

Titul s národním týmem do 18 let

Máte i zkušenosti s mládežnickými reprezentacemi, jak vzpomínáte na tuto dobu?

Vzpomínám hrozně rád. V osmnáctkách jsme vyhráli. V U20 jen díky hloupému systému šampionátu brali bronz. Ale porazili jsme Kanadu, i když jsme po zápase dostali hrozně na budku (smích) (MS dvacítek v Itálii v roce 2006 pozn. red.). Člověk to strašně „žral“. Poznal jsem a dodnes jsem v kontaktu s kluky po celé republice.

Udržujete se nějak v kondici během koronavirové pauzy?

Jsem člověk, který miluje sport. Takže když se nemůže hrát hokejbal, chodím několikrát v týdnu běhat. Cvičím s vlastní vahou nebo skáču přes švihadlo.

Martin Tvarůžek (uprostřed) prošel mládežnickými reprezentačními výběry. Zdroj fotky: soukromý archiv Martina Tvarůžka.