Kdybych si dal pauzu, už bych se na hřiště asi nikdy nevrátil, má jasno nestárnoucí Císař

Nejstarší hráč Suchdolu nad Lužnicí, Pavel Císař, stále zápolí v 1. Lize. Jaké to pro něj je se ve 40 letech rovnat s mladými a běhavými soupeři? Má nějaký recept na to, jak se nejlépe udržet ve formě? Jak dlouho ještě bude pomáhat Suchdolu? Chtěl by získat prvoligový titul?

Dokonce jsem se na stará kolena přeškolil na obránce

Pavle, jak dlouho se již věnujete hokejbalu? Co Vás ve Vašich letech stále motivuje?

Hokejbal jsem objevil ve svých 16 letech. Bohužel v té době neměl Suchdol žádné mládežnické týmy, a tak jsem byl poslán do B týmu mezi starší legendy, za které jsem měl běhat hlavně dozadu. To vracení se za hvězdy týmu mi zůstalo dodnes. (smích) Motivací je pro mě vítězství. Jsem ten typ člověka, který chce vyhrát vždy, ať už je to soutěžní zápas nebo jen trénink.

Co obsahuje Vaše příprava na 1. Ligu? Co je důležité pro to, abyste stačil mladým a běhavým hráčům?

Nikdy jsem nebyl vytříbený technik a na kličku většinou potřebuji malé náměstí, takže se zaměřuji spíš na běh a poziční hru. Dokonce jsem se na stará kolena přeškolil na obránce a kromě branky se můžu postavit prakticky na každý post. Nebudu se tu plácat po ramenou, jak stačím mladým klukům… Těm už jsem nestačil před pěti lety. Důležité je pro mě být na zápas dobře fyzicky i mentálně připraven, flámování a diskotéky před zápasem už bohužel nedávám. (smích)

Pavel Císař patří i ve 40 letech mezi výrazné tváře 1. Ligy. V 5 duelech podzimní části si sice připsal jen 1 bod z gól, ale v Suchdolu ho mohou využít jak na obrannou, tak útočnou činnost. Autor fotky: Martin Halíř.

Znáte ženský, ty vás nikdy nenechají zahálet

Jak se připravujete teď během pandemie? Nebo si spíše dávat pauzu od hokejbalu?

Kdybych si dal pauzu, už bych se na hřiště asi nikdy nevrátil. Naštěstí mám psa a přítelkyni. Se psem chodím každý den na procházky a občas i běhat a přítelkyně? Znáte ženský, ty vás nikdy nenechají zahálet. (smích)

Sezóna se nejspíše opět anuluje, to znamená, že budete chtít podstoupit i tu další, předpokládám... Pomýšlíte na prvoligový titul?

Někdo asi nechce, abych skončil, a proto pořád ty sezóny přerušuje. Říkal jsem si už loni, když jsme měli našlápnuto na dobrý výsledek, že když vyhrajeme titul, pověsím rukavice na hřebík. Bohužel to samé jsem si říkal i tuhle sezónu, která byla rozjetá ještě lépe, a tak si říkám, že ten konec kariéry asi odložím na neurčito. Titul z 1. Ligy už mám, ale co vám budu povídat, vždycky se místo na další medaili najde a když by to byla zlatá, nezlobil bych se.

Pavel Císař patří mezi nejstarší, stále aktivní plejery v nejvyšších hokejbalových soutěžích. Autor fotky: Lenka Hrubošová.

Tím, vedle koho nikdo nechce sedět, jsem já

Co byl pro Vás největší hokejbalový zážitek? Můžete prozradit nějaké zajímavosti z kabiny?

To je těžké říct. V hokejbale jsem toho už zažil docela dost. Velice emotivní bylo naše tažení v sezóně 2012/13, kdy jsme v play off 1. NHbL neprohráli ani zápas, a nakonec vyhráli titul, ale největším úspěchem pro mě bylo jiné vítězství. Jde o takovou srdcovku. V roce 2005 jsem s kamarádem a spoluhráčem Mičlem vyhrál titul v Krajské lize a po čase se naše hokejbalové cesty rozešly. Po zhruba 15 letech jsme tuto osvědčenou spolupráci opět dali dohromady a světe div se, zase z toho byl titul v Krajské lize a toho si vážím o trošku víc, než toho prvoligového.

Ctím pravidlo, že co se stane v kabině, to tam má zůstat. Obecně ale už dlouhou dobu vládne v suchdolské kabině dobrá nálada, a to se projevuje i na hřišti. Příchodem nových tváří do týmu se situace trochu obměnila, ale pořád platí, že největším kritikem pouštěné muziky je Afík (Marek Apfelthaler), tím, kdo chodí pozdě je Had (Viktor Hadač) a tím, vedle koho nikdo nechce sedět, jsem já. Asi proto nemám ani po těch letech v kabině svoje stálé místo. (smích)

Téměř celou Vaši kariéru jste působil v 1. Lize, jak se postupem času až k dnešku kvalita soutěže změnila?

Asi Vás trošku překvapím, ale za svoji kariéru jsem si zahrál kromě 1. NHbL dokonce i Krajskou, 2. NHbL a Extraligu. Pokud bych měl ale porovnat národku dřív a nyní, je to opravdu rozdíl. Hlavním faktorem změny je rychlost a tvrdost. Zatímco hra se neustále zrychluje, i díky plastovému povrchu, postupem času se z ní začíná vytrácet tvrdost a osobní souboje. To, co dřív byl normální bodyček, se dnes bere jako nebezpečné hraní tělem a je za to trest. Neodsuzuji to a ani nepodporuji.

Na podzim jste tabulku 1. Ligy ovládli. Který zápas pro Vás byl však nejtěžší a proti kterým soupeřům Vás baví hrát?

Jelikož jsme všechny zápasy vyhráli, zdálo by se, že žádný nebyl těžký, ale pro mě bylo nejtěžší vítezství v Malenovicích 3:2. Bylo hnusně a povrch hře na kráse také moc nepřidal a chvílema mi to připadalo spíš jako přestřelka. Nakonec jsme ale skvěle hrající domácí přetlačili a prodloužili tak sérii výher. Baví mě hrát proti každému soupeři, ale můj nejoblíbenější tým byl TJ Datels Blatná, proti kterému jsem odehrál nespočet zápasů a skoro vždycky vyhrál. (smích)