Bratři v triku: Společně jsme sehraní, má jasno Petr Škrobák. Jsme vyvážená dvojice, kvituje Michal

Když se řekne v českém hokejbalovém prostředí duo Škrobák – Škrobák, všichni ví, o koho se jedná. Zkušená bratrská dvojice řídí hokejbalové zápasy již spoustu let. Jak moc jim chybí pískaní v této době? Jaká utkání si ve své kariéře zatím nejvíce užili? Nechtěli by někdy zkusit jiného parťáka?

Co jednomu chybí, tak druhému zase přebývá

Pánové, jak jste se vůbec dostali ke kariéře rozhodčího a jak dlouho již pískáte hokejbal? Byla to ihned Vaše první volba, nebo jste se nejdříve věnovali sportu obecně?

Petr: K hokejbalu mě přivedl bratr Michal v roce 2004, v té době jsem už pískal hokej. Předtím jsem od malička hrál fotbal a hokej za Zbrojovku Vsetín, a tak jsem k tomuto sportu měl blízko.

Michal: K hokejbalu mě přivedl Tomáš Dočkal, bývalý vynikající hokejbalový rozhodčí. Pamětníci si na něj jistě vzpomenou. Věřím, že by patřil stále mezi ty nejlepší. K hokejbalu mě přivedla má touha sportovat. Jsem aktivní hokejový rozhodčí a hokejbal je ta nejlepší příprava. Člověk musí být neustále ve střehu. U toho běhá, zkrátka naprostá paráda. Navíc si dokáže vyčistit hlavu od všedních věcí a dostane se mezi kamarády, užije si spoustu srandy. Hokejbal pískám od roku 2001. Hokej jsem hrával do juniorských let za HC Vsetín. Hokejbal jsem hrával za HBC Vsetín.

Hodně zápasů řídíte společně, ale nenapadlo Vás někdy vyměnit toho druhého a zkusit řídit zápasy s někým jiným? To by asi nebylo ono, že? (smích)

P: Dost zápasů v sezóně sice řídím s jinými kolegy, ale play off už většinou jedeme s bráchou. Vyměnit bych ho nechtěl, protože společně jsme sehraní.

M: Abych řekl pravdu, tak je mi jedno, s kým pískám. Když je vedle mé osoby zkušený rozhodčí, tak je člověk v utkání uvolněný a zcela jistě si ho více užije. Má ze samotného utkání větší radost a menší stresy. V těchto utkáních totiž víte, že když něco nemůžete vidět, protože jste moc blízko nebo to máte ze špatného úhlu, tak Vám pomůže kolega. Když máte vedle sebe mladíčka, tak se mu snažíte pomoci a vysvětlit mu, jak si zápas užít a nebýt zbytečně ve stresu. Jak se pohybovat, jak komunikovat, aby zápas dopadl tak, že hráči o Vás vůbec nevědí a soustředí se pouze na svůj výkon. S bratrem je to jiné. Každý z nás má své silné stránky a negativní stránky. Myslím si, že to, co jednomu chybí, tak druhému zase přebývá. Proto si myslím, že jsme vyvážená dvojice. S nikým jiným jsem si tak nesedl.

Michal Škrobák (druhý zleva) a Petr Škrobák (úplně vpravo) na mezinárodním turnaji v Plzni. Zdroj fotky: osobní archiv Michala Škrobáka.

Nejtěžší zápasy? Ve kterých nikomu o nic nejde

Zajímalo by nás, zda ještě k hokejbalu navíc děláte rozhodčí pro lední hokej?

P: Kariéru hokejového rozhodčího jsem už ukončil, bylo to z časových a rodinných důvodů.

M: Hokej stále pískám, ale již pouze na úrovni 2. Ligy jako hlavní rozhodčí. V letošním ročníku jsem měl kvůli Covidu-19 pouze jedno utkání. Poté se soutěž zastavila.

Pravidelně posuzujete Extraligu a 1. Ligu. Jak moc těžké je být rozhodčím?A který zápas byl ten, jenž Vám uvízl v paměti až do smrti?

P: Pokud se dodržují předzápasové i pozápasové povinnosti a během jednotlivých utkání se nevymýšlí a píská se to, co se na hřišti děje, tak je to vždycky lehčí než naopak. Dobře si pamatuji zápas na MS ve Švýcarském Zugu, kde hráli domácí s Kanadou a kde na mě celá Bossard aréna 8 800 fanoušků bučela, když jsem vyndával třetího Švýcara po sobě. A nejtěžší pro rozhodčí většinou bývají ty zápasy, ve kterých nikomu o nic nejde.

M: Nejsem si jistý, jestli tam bylo 8 800 diváků. (smích) Ze začátku mé kariéry byly zápasy velice těžké. S hráči jsme se poznávali a navzájem jsme zkoušeli, kdo co komu povolí, kde máme své hranice. Podle mého názoru, nejsem ten, který by byl nejlepší. Ale jistě jsem ten, který pískne to, co vidí a snaží se to posuzovat na obě strany stejně. Rovněž si myslím, že hráči můj styl chápou, a proto mě nějak berou a sem tam mi povolí nějaké nedostatky. Nejtěžší utkání jsem zažil v Třinci. Tento zápas byl velice těžký na vedení. Hráči byli frustrovaní a neřešili svou hru. Řešili pouze odplatu a výkony rozhodčích. V tomto utkání bylo rozdáno veliké množství trestů, mezi kterými byly i nějaké tresty do konce utkání. Do dnešního dne to mám v sobě a rovněž si myslím, že si to budou pamatovat i pamětníci předmětného utkání. No a ten nejlepší bylo zahajovací utkání v Zugu. Byl to můj první zápas na MS chlapů. Domácí Švýcaři hráli proti Bermudám. Skončilo to 1:0 pro domácí. Vyprodaná aréna. Ještě teď mi jde mráz po zádech, jaká tam byla atmosféra. Rovněž nesmím zapomenout na MS Pardubicích, tam organizátoři uspořádali fantastické MS. Jen je škoda, že tam nebylo zlato!

Bratři Škrobákovi společně odpískali dramatické finále MS v Pardubicích v roce 2017, kdy Slovensko porazilo Kanadu a oslavilo tak zlatý hattrick! Autor fotky: Daniel Souček.

Tipy novým sudím? Je potřeba být velice psychicky odolný

Pohybujete se často i na mezinárodní úrovni. Jaká pro Vás byla zkušenost, když jste řídili finálové utkání MS 2017 v Pardubicích?

P: MS v Pardubicích byl celkově super turnaj a finále krásný zážitek.

M: Byla to neskutečná pocta. Takové utkání by mohla řídit spousta našich rozhodčích. Opravdu si myslím, že je zde hodně dobrých kluků. My jsme měli to štěstí si jej zapískat a navíc spolu. Utkání byl strašný fičák, ani jsem si ho nestihl užít. Každá třetina uběhla lusknutím prstu. No a pak jen radost Slováků a moje úleva, že to je úspěšně za námi. Dalo mi to hodně. Takové zážitky přeji všem rozhodčím v ČR.

Jak se aktuálně připravujete na rozjezd soutěží? Pokud se tedy rozjedou... Jak svůj čas vyplňujete, když hokejbal stojí?

P: Protože bydlím ve Vsetíně, ale pracuji v Praze, kam pravidelně dojíždím, tak toho volného času na osobní zájmy nebo koníčky moc není. O víkendech preferuji aktivní i pasivní odpočinek. A na aktuální možný rozjezd soutěží se připravuji běžně jako na předsezónní seminář. Dále budou ještě nějaké meetingy, kde nám budou sděleny aktuální informace a povinnosti s ohledem na koronavirus.

M: Na rozjezd se připravuji individuálně. Vše je hodně ztížené okolní situací. Člověk nemůže trávit čas s kamarády na hřišti, a tak chodím pouze běhat nebo na běžky. Sleduji u televize, nebo na vsetínském zimním stadiónu hokej a při tom pro sebe kritizuji rozhodčí. (smích) Neskutečně mě svrbí prsty a slyším, jak je moje píšťalka nervózní v nachystané rozhodcovské tašce. Už abychom se mohli zase s kluky potkat na hřišti!

Co byste vzkázali mladým adeptům, kteří se chtějí připojit do řad rozhodčích? Na co by se měli nejvíce připravit?

P: Znalost pravidel, povinností a fyzická připravenost je základ. Zbytek se dostaví praxí a připravit by se měli na zvýšenou psychickou zátěž na začátku kariéry.

M: Měli by se připravit na to, že to není žádná sranda. Je potřeba být velice psychicky odolný, znalý pravidel, aby tě nic v zápase nezaskočilo. Taky musí být sudí fyzicky připravený, aby byl včas u nějakých šarvátek. Jak tohle budou mít, tak jim to přinese neskutečnou radost a touhu pískat další a další utkání. Mít ze sportu radost. Každopádně se nemusí bát, určitě jim rádi poradíme, pomůžeme.

Rozhodčí musí často řešit emocionální momenty, které prostě k hokejbalu neodmyslitelně patří. Autor fotky: Josef Česák st.