K hráčům mějte respekt a úctu, vrátí se vám to, má jasno zkušený rozhodčí Štípek

Práce rozhodčích není zrovna jednoduchá. Jak toto téma vidí ostřílený sudí, Petr Štípek? Tento rozhodčí odřídil mnoho mezinárodních a extraligových zápasů. Jaká to pro něj byla zkušenost? Po delší době se opět vrátil do vyšších soutěží. Jaké rady má připravené pro své nástupce?

Někdy v sezóně 94/95 jsem s tím začal

Petře, jak dlouho jste již rozhodčím? Co Vás vedlo k tomu, že jste se jím stal?

Vzhledem k tomu, že kariéru rozhodčího jsem ukončil na MS v Plzni 2009, tak to bude hodně vzpomínání a za přesnost údajů neručím. (smích) Kdy jsem přesně začal pískat vám asi neřeknu, už je to moc dlouho. Okolo hokejbalu se motám od roku 1984, protože ho hrál můj bratr a trénoval otec. Oba se stali prvními vítězi Extraligy pod ČMSHb. Hrát jsem ho začal asi v roce 1986, to současný ČMSHb ještě neexistoval. Býval jsem někdy v té době s rozhodčími nespokojený a chtěl jsem si to zkusit a být ten nejspravedlivější. Takže někdy v sezóně 94/95 jsem s tím začal. To byl ještě hokejbal čistě zimní sport, hrálo se ve čtyřech a s tenisákem napuštěným vodou.

Co obnáší úkoly rozhodčího? Jak moc těžké je to řídit a posuzovat zápasy?

No, úkolů je mnoho a každý to může vnímat trochu jinak. Pro mě začínají už učením se řádů a pravidel a pokračují fyzickou přípravou. Hlavní úkoly se točí kolem utkání, jeho řízení a plnění dalších nařízení vyplývajících z řádů a propozic jednotlivých soutěží. 

Řízení utkání se pak odvíjí z velké části podle přístupu mužstev a hráčů. Když se mužstva tzv. „řežou“, je utkání mnohem těžší na řízení. Někteří hráči umí být zákeřní a je třeba je trochu více pohlídat. Rovněž nasazení mužstev a rychlost je znát a samozřejmě jak moc se fauluje. Utkání mají různou úroveň a podle toho jsou pak náročnější či lehčí na řízení.

Petr Štípek (vpravo) patří jednoznačně mezi rozhodčí, kteří mají respekt a spoustu zkušeností nejen z Extraligy, ale i světových šampionátů! Autor fotky: Josef Česák st.

MS 2009? Schylovalo se k bitce střídaček, to jsem nikdy nezažil

Pískal jste na mezinárodní úrovni, můžeme se zeptat, kdy a kde to bylo? Co Vám tato zkušenost dala?

A jéje. Tak to si fakt přesně nevzpomenu. Těch utkání byla řada. Vyzdvihl bych MS 2009 v Plzni, po kterém jsem i skončil s pískáním. Zkušenost byla zajímavá, různí rozhodčí a různí hráči. Jednoznačně jsem se ale ujistil, že naši sudí jsou top rozhodčí světa. Protože jsem v době svého působení v Extralize měl celkem slušnou figuru - dělal jsem vyhazovače (smích), měl jsem stále kolem 105 – 110 kg a Kanada přivezla tým rváčů, což podpořilo, že se jim nedařilo, pískal jsem většinu jejich utkání. Na oficiálním CD z mistrovství je jedna fotka s rozhodčím, kde jsem já mezi peroucím se Portugalcem a Kanaďanem. V tomto utkání přišla i chvilka, kdy se schylovalo k bitce střídaček, to jsem nikdy nezažil, zajímavá zkušenost. Celkově ale nijak veliký rozdíl mezi MS a naší Extraligou nevidím. Naši hráči patří k nejlepším na světě, takže play off Extraligy vás bez problému na mezinárodní utkání připraví.

Patřil jste mezi stálice rozhodčích v Extralize, ale poté jste ze scény na chvilku odešel, proč tomu tak bylo?

Hned jako první musím říct, že tam, kam jsem se dostal, jsem byl především díky mému parťákovi Milanovi Šoupovi. Pískal jsem Extraligu řadu let a s různými rozhodčími, ale až s ním všechna chemie sedla a šlo nám to asi dobře.

Jde o to, jakou chvilku myslíte. Ta rozhodcovská trvala 10 let, hokejbalová ani ne rok. V roce 1997 jsem si ještě jako hráč přetrhal vazy, a to byl konec hraní. V roce 2009 jsem po MS musel už na třetí operaci kolene. Měl jsem několikrát problém dojít z hotelu na stadion. Naštěstí po nasazení a utáhnutí ortézy jsem při utkáních problémy neměl. Ten rok jsme byli s Milanem potřetí za sebou zvoleni nejlepší rozhodcovskou dvojicí ČR, měl jsem pískat MS, a tak jsem si říkal, že končit se má na vrcholu. Bez hokejbalu to ale nešlo. Dělal jsem delegáta a krátce byl i předsedou KR. Následně jsem se na dva reprezentační cykly upsal U20, nejprve jako kustod a kondiční trenér a později jako vedoucí mužstva. Dvakrát jsme byli stříbrní a měli zlato na dosah, ale… A pak jsem se opět jako kustod a následně vedoucí mužstva ocitl v Pardubicích, tam jsem zažil krásné sezóny plné medailí, korunované doublem vítěze Extraligy a Českého poháru v roce 2016. To už jsem se z rodných Č. Budějovic přestěhoval do Hradce Králové. Chtěl jsem se věnovat pouze rodině, ale Petr Novák a manželka mě ukecali, abych jako vedoucí mužstva působil i v Hradci. A tak jsem se super partou z Hradce ještě dvakrát vyhrál Český pohár a funkcionaření pověsil na hřebík.

Petr Štípek (vlevo) zažil na památném domácím MS v Plzni v roce 2009 pořádně ostrý zápas mezi Kanadou a Portugalsekm. Autor fotky: Zdeněk Vaiz.

Sám se sebou úplně spokojený nejsem, ale prý to není tak špatné

Teď se však vracíte do vyšších soutěží, co Vás k tomu vede? Máte nějakou novou motivaci?

No, moje prokletí je hokejbal. Jsem s ním tři čtvrtiny života, dal mi mnoho dobrého, a dokonce i manželku. Chtěl jsem zkusit, jestli to ještě zvládnu a v létě 2016 si udělal licenci. Jenže jednoho rána v září jsem vstal z postele, vyskočila mi ploténka v krční páteři a s pískáním byl zase konec. V létě 2019 jsme jeli se ženou na MS do Košic a tam mě Jarda Pikula motivoval díky chystanému MS Masters 2020 v mém rodném městě k opětovné účasti na semináři. Takže v září jsem pak zase začal pískat s tím, že když nevyhořím a půjde to, budu pískat dál, neboť rozhodčích je stále málo. A tak zase běhám s píšťalkou. Musím říct, že já sám se sebou úplně spokojený nejsem, ale prý to není tak špatné.

Jak vidíte aktuální situaci ohledně toho, že hokejbalové soutěže stojí? Budete na to mít nějaký větší vliv?

Mrzí mě to jako asi všechny. Člověk je místo sportu zavřený doma a čas běží. Bohužel s pandemií nic nenaděláme. Dál bych to nerozebíral, jinak skončím u politiky a budu sprostý. (smích) Popřál bych alespoň všem pevné zdraví a aby se jim ten hnus vyhnul a nezasahoval jim do života.

Petr Štípek se po letech vrátil mezi rozhodcovskou elitu, musí se vyrovnat s tím, že řídí zápasy Pardubic a Hradce Králové, kde působil v roli vedoucího mužstva a kustoda. Autor fotky: Josef Česák st.

Stále je třeba se učit, a to především z chyb

Máte nějaké rady a tipy pro začínající rozhodčí? Na co by si měli dávat pozor?

Nikdy si nemyslet, že jste nejchytřejší a nejlepší. Buďte sebekritičtí. Stále je třeba se učit, a to především z chyb. Jsme prostě jen lidé a všichni chybujeme. Každému se stane, že utkání pokazí. Stále se na hřišti setkáváte s něčím, co je poprvé. Mnohokrát jsem jel z utkání s papírkem popsaným situací, kterou jsem nějak rozhodl, ale doma si to přesně našel a posoudil znovu tak, jak to mělo být. K hráčům mějte respekt a úctu, příště se vám to vrátí. Nikdy se nepovyšujte, ale taky na sebe nenechávejte verbálně útočit. Pak se s nikým nepárejte a rozdejte, co pravidla velí. Pamatujte, že většina chyb vzniká ze špatného postavení. A hlavně, utkání řiďte v duchu pravidel, musíte používat cit pro hru, a ne pouze řádky v pravidlech.

Hráči i rozhodčí jsou jenom lidé, a na to by všichni měli myslet. Povýšené chování se ale trestá. Autor fotky: Josef Česák st.