Námět galavečera s připomenutím historie našeho krásného sportu považuji za skvělý, těší Petra Fialu

Na galavečeru 30. výročí Českomoravského svazu hokejbalu nemohl chybět mezi mnoha významnými osobnostmi ani dlouholetý bývalý předseda Petr Fiala z Letohradu, který se za svého takřka desetiletého působení podepsal se svými kolegy pod výrazné změny. „Myslím, že to byly revoluční změny," nepochybuje.

Působení Petra Fialy? Přechod od tenisáku k plastovému míčku, k formátu hry 5+1

Českomoravský svaz hokejbalu uspořádal v sobotu 18.1. v Paspově sále v Praze Galavečer k 30. výročí od jeho založení a Vy jste u toho nemohl chybět. Jak jste si akci užil a povedla se organizátorům z pohledu bývalého předsedy?

Rád jsem přijal pozvání na akci k tak významnému výročí svazu. Večer byl velmi povedený a dík patří všem, kteří se na jeho přípravě a organizaci podíleli. Bylo fantastické se potkat s tolika známými tvářemi, kdy jsem někoho i více jak 10 let třeba neviděl. Námět galavečera s připomenutím historie našeho krásného sportu považuji za skvělý.

Prozraďte čtenářům webu hokejbal.cz, v jakém období jste vedl ČMSHb z pozice předsedy a co považujete za největší úspěch ve Vašem volebním období?

Předsedal jsem prakticky třetinu existence svazu, tu druhou, tedy v letech 2000-2010. Předtím jsem byl dva roky místopředsedou, kdy svaz vedl Vít Řezáč. To stěžejní, co se událo za mého předsednictví a samozřejmě by nešlo učinit bez aktivní podpory předsednictva a mých místopředsedů (Josef Kadaně a Vít Řezáč), byla zásadní změna – přechod od tenisáku k plastovému míčku, k formátu hry 5+1. S tím souviselo zvětšování hřišť, instalace časomír na hřiště, ústroj hráčů. Myslím, že to byly revoluční změny, které přinesly stávající image našeho sportu. A zaměřili jsme se i na práci s mládeží, došlo k významnému růstu členské základny.

Dostat se do ještě většího povědomí přenosy atraktivních utkání v České televizi

Hokejbal ušel za 30 let dlouhou cestu. Začínalo se hrát s tenisákem a ve formátu 3 na 3 a 4 na 4. Někde byly k vidění i hřiště s hranatými mantinely. Pamatujete si vůbec první začátky hokejbalu a co Vás k němu přivedlo?

Samozřejmě pamatuji. Kdysi kamarád našel v deníku Sport inzerát, že se v Českých Budějovicích pořádá Mistrovství České republiky v hokejbalu. My jsme „benďák“ hráli na sídlišti Spořilov v Letohradě. Přihlásili jsme se na mistrovství v roce 1988, byl to nezapomenutelný zážitek a vůbec nám nevadilo, že jsme skončili suverénně poslední. O rok později jsme tam byli opět, to už jsme skončili druzí od konce (úsměv). A já se po návratu z Budějic v neděli v noci doma jen otočil a v pondělí ráno jsem vyrazil na nástup základní vojenské služby.

Českomoravský svaz hokejbalu slaví 30. výročí od svého založení. Co byste mu popřál do dalších let? A ubírá se z Vašeho pohledu správným směrem? Nebo jsou mouchy, které by stávající vedení mělo odstranit, či na nich zapracovat? Přeci jenom máte bohaté zkušenosti. 

Co popřát sportu, se kterým jsem strávil vlastně celý život? Samozřejmě jen to nejlepší! Přál bych mu ještě větší mediální zájem. A protože nejsem odtržený od reality, tak i odvahu nasměřovat nějaké svazové peníze do této oblasti, pokusit se jej dostat ještě více do povědomí lidí, a to nejlépe v podobě přenosů atraktivních utkání v České televizi. Vím, že to není lehké, ale kluby, co vím, jsou připraveny spolupracovat. Domnívám se, že to je cesta ke zvýšení atraktivity, popularity, členské základny.

Pravidelně pořádat galavečery? Bylo by to k prospěchu

V rámci Galavečera byla představena zbrusu nová cena Libora Topolánka. Putovní sochu převzal vítěz ceny pro nejužitečnějšího hráče posledního play off Extraligy Tomáš Wróbel. Cena je velmi povedená, souhlasíte? 

Cena Libora Topolánka je určitě pěkná, ale hlavně potřebná a každý její nositel bude hrdý. Libor byl nejen skvělý hráč, ale hlavně skvělý člověk! 

Byl byste rád, kdyby se galavečery pravidelně opakovaly? Dříve byly pevnou součástí po konci každé sezóny, je to tak?

Za mého působení jsme galavečery několik let dělali, střídala se místa konání po celé republice, s organizací pomáhaly i místní kluby, galavečery byly někdy více, někdy třeba i trochu méně povedené. Ale byla to vždy příležitost se potkat, jak sportovci, tak funkcionáři, sponzoři, média, našel se čas popovídat, hodnotit. Každá taková akce ale něco stojí, včetně času s přípravou a úsilím pořadatelů. Pokud by svaz měl sílu galavečer pořádat, bylo by to dle mne k jeho prospěchu, najít partnery, aby to finančně netáhl jen svaz. Je to každopádně také důstojné prostředí k udělování cen ze soutěží a podobně. Tak milí následovníci, vezměte to jako výzvu (úsměv). Přeji nám všem, ať se hokejbalu po všech stránkách daří!

Fotogalerie: