Tomáš Majer: Borec na černou práci a velký dříč, přesně tyto atributy ho vynesly až na samotný světový vrchol!

Na svůj největší hokejbalový úspěch může vzpomínat disciplinovaný Tomáš Majer z Plzně, jenž obléká dres plzeňských Mečounů. Tento hráč v Kanadě zastával pozici dříče a veškerá černá práce padala na něj, jak se s touto pozicí vypořádal? Kam Tomáše Majera zavanou další hokejbalové kroky?

Z hokejbalového pohledu je samozřejmě nejvýše zlato z MS juniorů

Tomáši, když se řekne rok 2018, tak Vám vždy vyběhne jenom jedna vzpomínka, je to tak? Jak vůbec začala cesta do Kanady?

Z hokejbalového pohledu je samozřejmě nejvýše zlato z MS juniorů. Nerad bych ale říkal, že to je jediná vzpomínka. Hodně se mi vybavuje také stříbrná sezóna s plzeňským starším dorostem, kde jsme měli vynikající partu. Odpověď na druhou otázku je složitější. Na jednu stranu cesta do Kanady začala asi prvním přípravným kempem v reprezentačním cyklu, reálně pak možná únorovým Pilsen Challenge 2018, kde jsme s reprezentací U20 vyhráli. Čelili jsme předním mužským týmům, hlavně to byla poslední velká prověrka pro všechny zúčastněné.

Na soustředěních jste se všichni pilně připravovali, ale až v závěru se rozhodovalo o tom, kdo vlastně poletí, byl jste nervózní z nominace?

Neřekl bych, že jsem byl nervózní. Měl jsem to ulehčené v tom, že jsme v Plzni ještě hráli finále dorostenecké soutěže. Takže jsem se plně soustředil na něj. Soutěž skončila druhý víkend v červnu a hned ten další už bylo v Kladně jedno ze závěrečných soustředění před MS. Tam už nám trenéři řekli, jak se situace má. Z finále jsem si odnesl menší zranění, byl jsem možná nervózní z něj, aby mě nějak více neomezovalo, ale že bych byl nervózní z nominace, to ne.

Tato parta zvládla v roce 2018 v Kanadě dosáhnout na teprve druhý světový titul juniorské reprezentace v historii celého českého hokejbalu! Autor fotky: Filip Červinka.

Na hřišti jsem nebyl moc vidět, ale nijak mě to netrápilo

Cítili jste sami, že máte silný celek? Jak se to z Vašeho pohledu projevilo v základní skupině?

V týmu byla potřebná pohoda, cítili jsme, že máme silný tým. První zápas zmíněnou pohodu ještě znásobil. Dodali jsme si sebevědomí vysokou výhrou nad USA. Jako klíčové ale vidím závěrečné vzedmutí v utkání proti Kanadě. V tom zápase jsme se dvě třetiny trápili, obrovsky nás držel Michal Novák v brance. Před koncem jsme vstřelili dvě branky a nekončili jsme zápas s hlavou v dlaních. To se pak přeneslo do následujícího zápasu se Slovenskem, který skončil opět vysokou výhrou, díky které jsme skupinu nakonec vyhráli. Tam se síla týmu opravdu projevila.

Na hřišti i mimo něj jste byl velmi disciplinovaný, šel jste všem příkladem Vaším chováním, jaká byla Vaše hlavní role v týmu?

Mým hlavním úkolem bylo zodpovědně bránit a nastupovat v oslabení. Na křídlech jsem měl Jakuba Vobrubu a Marcela Malinu, obrovsky šikovné hráče, kterým jsem se snažil hlavně pomoci v soubojích a vybojovat nějaké míčky. Stejně tak jsem zaskočil za obránce, když bylo třeba. Na hřišti jsem nebyl moc vidět, ale nijak mě to netrápilo. Tuto roli jsem přijal za svou. Pokud by tomu tak nebylo, na MS bych asi ani nejel. Mimo nominaci zůstala řada individuálně šikovnějších hráčů, než jsem byl já.

Pamatujete si na nějaké perly z oslav nebo prvních pocitů po zisku titulu? Jaká vzpomínka Vám utkvěla v paměti nejvíce?

První pocity po zisku titulu asi nejdou popsat. Po gólu Matěje Štefky jsem byl úplně mimo. Skákal jsem na střídačce, křičel, „Ty vole, ty vole!“ a na hřiště vběhl se všemi věcmi, zatímco ostatní vše odhazovali. Na záběrech tedy vypadám úplně šíleně. (smích) V hlavě mi utkvělo víc věcí. Namátkou pocit, kdy mi vše docházelo, když jsme stáli na modré čáře nebo telefonáty domů z haly. Z následných oslav byl velkou perlou zpívající trenér Donauschachtl. Také si pamatuji, když se rozkřiklo, že nám někdo v baru krade pohár. Potom, co jsme se seběhli, utrousil na naši adresu nějaké to F word Jag Sandhu, trenér zlatého kanadského týmu U18, který jejich triumf s jejich pohárem slavil ve stejném podniku.

I ve finále celého šampionátu z roku 2018 proti domácí nadupané Kanadě dostával Tomáš Majer dostatek prostoru, který využíval pro poctivou černou práci. Ta mu vynesla historický zisk zlaté medaile z mistrovství světa. Autor fotky: Filip Červinka.

V únoru mám odjet na studijní stáž do zahraničí

Jak to máte s hokejbalem teď? Nastupujete za první tým plzeňských Mečounů, jak se Vám daří?

Letos jsem začal třetí sezónu v mužské Extralize. Z mé strany to ale není úplně ono. Produktivita nulová, často i výkon. Chtěl bych týmu samozřejmě pomoci více. Na jaře to ale prakticky jistě nebude. V únoru mám odjet na studijní stáž do zahraničí. Po letním návratu bych se do kádru rád vrátil. Hokejbal mi samozřejmě chybí a počítám, že chybět dál i bude.

Snažíte se hrát i jiné soutěže? Pomáháte mladým juniorům v rezervním týmu Plzně? Jak se liší 1. Liga od Extraligy?

Cíleně hraní v jiných soutěžích nevyhledávám. Když ale mám jít hrát za B tým, rád nastoupím. Z mého pohledu se 1. Liga liší od Extraligy úplně vším. Mám v ní ovšem odehráno jen několik zápasů za Třemošnou a letos jeden zápas za plzeňské „Béčko“. Nemohu tak přesně porovnat. 1. Ligu ale nechci nijak degradovat. Nastupují v ní hráči, kteří by se v Extralize nijak neztratili. Vnímám ji také jako skvělou příležitost pro juniory srovnat se s mužským hokejbalem.

Výtečné výkony v juniorské kategorii vynesly Tomáši Majerovi stabilní místo v extraligovém A týmu plzeňských Mečounů, které na čas ale musí opustit. Autor fotky: Milan Podpera.