Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Václav Šůcha předává pokyny svým svěřencům
Václav Šůcha předává pokyny svým svěřencům (autor: archiv Václava Šůchy)

Trenér samouk Václav Šůcha figuruje v top 30 soutěže Díky, trenére!

Datum: 13. 07. 2015
Autor: Filip Červinka
Sdílej přes:

Před pár dny byla zveřejněna nominace třiceti nejlepších mládežnických trenérů napříč všemi ať už amatérskými, tak i profesionálními sporty v tuzemsku, a to v rámci soutěže Díky, trenére! V užší „semifinálové“ nominaci bude reprezentován i hokejbal prostřednictvím Václava Šůchy, jenž vede mladé Buldoky ze Stříbra a v tomto téměř osmitisícovém městě se zasadil o velký rozvoj hokejbalu!

Co pro vás znamená účast v soutěži Díky, trenére, v níž jste se „probojoval“ mezi 30 nejlepších mládežnických trenérů z celkového počtu 1 503 nominovaných koučů napříč všemi sporty v tuzemsku?
Při nejmenším velké překvapení. Určitě jsem se neprobojoval, někdo mě vybral. 

Nominaci museli zaslat vaši svěřenci, což asi svědčí o vaši výborné práci s nimi. Jak moc si tohoto kroku z jejich strany vážíte a je to pro vás zavazující pro další práci?
O soutěži jsme se v klubu trochu bavili a to na základě zveřejněné informace na stránkách hokejbal.cz. Posléze jsme se domluvili, že se přihlásím. Hlavním důvodem spíš byla výzva zapojit se do soutěže a zviditelní hokejbal. Určitě ne TOP 30 nebo nějaká výhra.

Jak jste se dozvěděl o tom, že jste se dostal mezi třicet nejlepších mládežnických trenérů a byl to pro vás v pozitivním slova smyslu šok?
Dost kuriózním způsobem. V takovém pracovním zmatku mi přišla SMS … „Díky trenére, až budete mít čas, zavolejte nám. Jirka Uhlíř“ … Říkal jsem si, že se jedná o nějakého zájemce o hokejbal. Až v následujícím telefonátu mi pochvíli došlo, o co jde. 

Jaký tým mladíků vůbec ve Stříbru vedete a co vaše krédo v trénování mladých hokejbalistů?
Od založení hokejového týmu tj. 2007 se pohybuji kolem ročníků 1999-2002, tzn. mladší dorost, starší žáci. Nejdřív jsme hráli hokej, ale podmínky ve městě a na stadionu neumožňovaly plnohodnotné hokejové zázemí. V roce 2010 nás oslovil Pepa Kadaně s nabídkou se zapojit do soutěže mladších žáků a tak jsme přidali v týmu k hokeji, inline hokeji ještě hokejbal. Ten ovšem u většiny našich hokejistů nebyl (u některých ještě dnes není) moc v oblibě. Krédo? Spíše biblický příběh Davida a Goliáše – to, že i outsideři mohou uspět proti „obrům“!

Výhru neočekávám, chci hlavně zviditelnit hokejbal, má jasno o svých prioritách nadšený kouč

Do užšího semifinálového výběru jste se dostal jako jediný z řad hokejbalových trenérů a nacházíte se mezi konkurencí profesionálních sportů, jakým je například fotbal, lední hokej a volejbal… Ceníte si toho hodně a jak moc těžké je připravovat mladíky v čistě amatérském prostředí?
Příprava a tréninky zaberou hodně času. Především poslední sezóna byla hodně náročná. To jsem mohl zvládnout jen díky podpoře mé manželky a také kolegům ve firmě. Navíc jsem nevedl jen mládežníky, ale na podzim jsem přihlásil ještě do krajské ligy tým mužů, aby byl připraven kontinuální přechod dorostenců do seniorské soutěže. Naštěstí jsem našel od jara nového trenéra, což mi hodně pomohlo.

Nyní přichází na řadu návštěvy odborných komisí, která nemine ani vás osobně. Komisaři zdokumentují, jak pracujete s dětmi. Budete se na to nějak obzvlášť chystat, nebo jste pevný v „kramflecích“?
Připravovat se budeme, ale na sezónu. Začínáme až 17. srpna a první část přípravy bude zaměřená především na kondici. Na konci prázdnin plánujeme, krátké soustředění. V kramflecích si vůbec nejsem jistý, ale ani se nebudu zvlášť připravovat.

Víte, co můžete v případě výhry obdržet za ceny? Odměny by se dočkali i vaši svěřenci v podobě pobytu v jednom z prestižních světových tréninkových center v hodnotě 100 000 korun!
To jsem věděl, ale neočekávám to. Myslím, že je tam nominovaných plno jiných zkušených trenérů mládeže. Mají dlouho letou praxi, školy a mnoho trenérských úspěchů. Já jsem pouze trenér samouk z malého města. 

Co máte vůbec na hokejbalu nejraději?
Určitě to jsou dvě věci. Zaprvé to, že je to nejbližší odnož hokeje. Hokej miluji. Za druhé to, že na rozdíl od hokeje se dá hrát hokejbal i na malých městech jako Stříbro. Velkou radost a to, co mě drží u trénování, jsou samotní hráči, které znáte od první, druhé třídy a dnes to jsou velký kluci, kteří tráví čas na hřišti s hokejkou v ruce, na místo sezení u počítače nebo dělání různých vylomenin.

V červnu jste navíc vedl výběr Plzeňského kraje hráčů do 15 let na Letní olympiádě dětí a mládeže, kde jste však skončili na velmi bolestivé čtvrté příčce. Jak hodnotíte tento jistě povedený hokejbalový turnaj a co rozhodlo o vašem „neúspěchu“?
Byl jsem pouze asistentem trenéra Libora Hrubého. Čtvrté místo je opravdu bolestivé, přesto s odstupem času to jako neúspěch neberu. Chybělo nám trochu pověstného štěstí především v semifinálovém zápase. Pro mě a kluky z Buldoků to bylo o to víc tvrdé, protože podobně málo stačilo i ve finálovém turnaji MČR starších žáků. Plno tyček a gól ne a ne spadnout. To však bohužel ke sportu patří. 

Partneři českého hokejbalu