Hokejbal

Oficiální stránky Českomoravského svazu hokejbalu

Člen mezinárodní hokejbalové federace ISBHF

Děti jsou leckdy vystavovány až nepřiměřeně velkému tlaku!
Děti jsou leckdy vystavovány až nepřiměřeně velkému tlaku! (autor: twitter.com - Nancy Alvarez)

Řešení konfliktů a komunikace s rodiči? Dorazte na seminář s Radkou Evjákovou!

Datum: 07. 12. 2017
Autor: Filip Červinka
Sdílej přes:

Napadají vás snad myšlenky, že se budete přes dlouhou zimní přestávku před startem napínavé jarní části nudit? Tak na to rychle zapomeňte především po nových znalostech dychtiví trenéři. Českomoravský svaz hokejbalu totiž ve spolupráci s Mgr. Radkou Evjákovou připravil nesmírně zajímavý seminář na často ožehavé téma nejen v hokejbalových kruzích „Řešení konfliktů a komunikace s rodiči.“ První ze dvou seminářů se uskuteční 28.1.2018 v 9:30 v Praze na Strahově a druhý 10.2.2018 v Pardubicích!

Semináře současně slouží jako možnost obnovení trenérské licence B a C. Oba semináře startují před desátou hodinou dopolední a končí kolem druhé hodiny odpolední. Neváhejte a hlaste se na nesmírně zajímavé semináře, které vás mohou zavést do dosud nepoznaného světa složité komunikace a řešení nepříjemně se vyvíjejících konfliktů!

Na první seminář v Praze se hlaste -> ZDE!

Na druhý seminář v Pardubicích se hlaste -> ZDE!

Českomoravský svaz hokejbalu s Vámi připravil zajímavý seminář na „ultrakontroverzní“ téma Řešení konfliktů a komunikace s rodiči. Ti často bývají při zápasech svých ratolestí druhými trenéry a velkými kritiky. Je to dle vašeho názoru jeden z velkých problémů každého sportu, kdy je na děti vytvářen až nesmyslně velký tlak?
Je to problém nejen ve sportu, ale všude. Rodiče často vytvářejí obrovský tlak na své děti, byť to dělají v dobré víře. Chtějí, aby se jejich děti měly v budoucnu dobře, aby se vyhnuly problémům, které třeba oni museli řešit. Aby byly úspěšné, bohaté, šťastné. Proto kladou velký důraz na výsledky, ať už školní nebo sportovní. Někdy jde samozřejmě také o vlastní nerealizované ambice, které si pak rodič chce realizovat skrz své děti… Nebo o skrytý strach o to, že není dost dobrým rodičem…Těch důvodů může být řada.

Co je tedy důležité, aby se výše zmíněné „nešvary“ odstranily?
Důležité je pochopit, že u většiny rodičů je to výraz jejich rodičovské lásky. Jak říká Radkin Honzák: „Vaši rodiče to s vámi mysleli dobře, ale dělali to blbě.“ To platí i pro rodiče dnešních dětí: I když vy vidíte, že to dělají blbě (podle vás), tak vězte, že oni to fakt myslí dobře. Čím lukrativnější sport, tím je fenomén silnější. Co jsem viděla a slyšela z prostředí tenisu, předčilo mé nejhorší představy. Nicméně podobné příběhy se odehrávají třeba v softbalu, cyklotrialu, nebo jsem je sama zažila v aerobiku jako trenérka, i když tenkrát to byl ještě slabý odvar (cca 15 let zpět). Problém to samozřejmě je, a to velký. Tento stres totiž dopadá nejen na momentální sportovní výkon dětí, ale poznamenává je na celý život, a to ve všech oblastech – ve sportu, v práci, ve vztazích...

Co všechno – zkušenosti, rady, tipy a triky – chcete hokejbalovým trenérům mládeže na dvou seminářích předat?
Naučím je základní principy nenásilné komunikace. Budeme se opírat především o poznatky a techniky z tzv. neurolingvistického programování neboli NLP. Jde o disciplínu, která vznikla v Americe syntézou několika psychoterapeutických směrů, poznatků z lingvistiky a neuropsychologie. NLP studuje fungování lidské mysli a dopad tohoto fungování do komunikace.

Ráda bych vytvořila pomyslné „hřiště“, kde si budeme hrát

Na co dalšího se trenéři mohou těšit?
Seznámím trenéry s několika jednoduchými principy, které pak budeme procvičovat v praktických cvičeních. Jednoduché věci totiž mnohdy není tak snadné aplikovat, jak jistě během semináře zjistíme. Cílem tedy nebude zahrnout trenéry tisícem rad a tipů, ale spíše je naučit používat určité techniky v každé situaci. Každá situace je totiž vždycky nová, a co fungovalo jednou, nemusí fungovat znovu stejně. Nepůjde tedy ani tak o předávání zkušeností, jako o vytvoření příležitosti učit se skrz vlastní zkušenost, která je jako učební materiál nejcennější. Kromě trochy teorie tak budeme hlavně zkoušet, hrát scénky, analyzovat konkrétní situace a učit se pružně reagovat. Pochopitelně to sem tam proložím „veselou historkou z natáčení“ aneb zkušeností z vlastní praxe nebo z praxe klientů – trenérů.

Jaké jsou hlavní zásady efektivní a nenásilné komunikace v kostce?
Kdyby to šlo napsat na dva řádky, tak nemusíme dělat seminář. Když se ale přece jen pokusím vyjmenovat některé hlavní zásady, tak by to byly asi tyto:

- Nejprve se snažit pochopit, až potom mluvit a argumentovat. Tzn. naučit se skutečně naslouchat.

- Zachovat nadhled a chladnou hlavu. Tzn. dokázat pracovat se svými emocemi (to je něco jiného, než je potlačit).

- Být transparentní ve svých záměrech, říct narovinu, o co mi jde. Tzn. nepokoušet se o manipulaci.

Co všechno budete na seminářích řešit, respektive na co se mohou trenéři těšit?
Jak už jsem uvedla výše, mohou se těšit na spoustu praktických cvičení a ukázek, na „role plays“, kde si přehrajeme některé situace z jejich praxe a zkusíme v nich aplikovat nově naučené techniky. Ráda bych vytvořila takové pomyslné „hřiště“, kde si budeme hrát s jednoduchými technikami a na vlastní kůži zkoušet, co to udělá v té a té situaci. Co konkrétně budeme řešit záleží také do jisté míry na trenérech samotných. Jsem otevřená dotazům a rozebrání konkrétních případů, se kterými přijdou trenéři a budou je chtít osvětlit či pomoci vyřešit. Moje semináře jsou obvykle interaktivní a každý má možnost se ptát na co chce a na co potřebuje. Mám takové heslo, které jsem převzala od jednoho vysokoškolského profesora z Francie. Ten říkával studentům: „Čím víc dáte, tím víc dostanete“.

Komunikace je všudypřítomná a je často základním stavebním kamenem úspěchu

Proč by se trenéři měli přihlásit na tento seminář, když například váhají, zdali jim něco zajímavého přinese apod.?
Pokud někdo váhá, doporučuji položit si následující otázku: „Mám chuť učit se něco nového úplně od začátku?“ My dospělí jsme často už líní a netrpěliví a když nám něco hned nejde, řekneme, že je to kravina. To, co se budeme učit, bude pravděpodobně pro všechny nové. Něco, o čem jste možná rámcově slyšeli, ale nikdo vás to neučil prakticky, nevyzýval vás, abyste to zkusili, neřekl vám, JAK to dělat. Navíc je to přesný opak toho, co běžně děláme a považujeme za naši „přirozenost“ (já raději používám slovo „zvyk“). Když to při prvním nezdaru zabalíte, seminář vám nic moc nepřinese. Když do toho ale půjdete, zkusíte to znovu, položíte otázku, dvě, tři…, pak si osvojíte pevný základ pro kvalitní komunikaci nejen s rodiči, ale s kýmkoli. A jak víme, komunikace je všudypřítomná a je často základním stavebním kamenem úspěchu.

V hokejbalu jsem se často setkal s tím, že hráči, kteří v utkání odehrají „málo“ minut, tak jsou jejich trenéři podrobování kritice proč právě jejich syn nehraje tolik, a ti co hrají více minut - střídání, proč zase nehrají více. Koučové jsou pak vsazeni do nepříjemné situace, kdy i rodiče se svými dětmi řeší, jak to ten a ten trenér dělá špatně a posléze ho dostatečně nerespektují. Mluvím z osobní praxe. Jak na to? Je důležitá především komunikace s rodičem, nebo i s dítětem?
To záleží. U malých dětí více pomůže komunikace s rodičem. Dítě má 2 autority, ke kterým vzhlíží, a každá mu říká něco jiného. Je pak zmatené, ale na rodičích závisí jeho fyzická existence, takže vždycky spíš poslechne je. To se mu nemůže vyčítat. Rodiče jej živí a do určitého věku je nemožné se jim vzepřít a dělat si věci po svém.

Co u věkově starších jedinců?
U dospívajících pak pomalu převáží důležitost komunikace s dítětem, resp. tedy s mladistvým. Čím je jedinec starší, tím více důrazu dát na komunikaci přímo s ním. Chce to ale také určitou dávku citu pro individuální případy – někdo je schopen za sebe rozhodovat třeba už ve 12 letech, někdo je na rodiče hodně fixovaný, a ještě třeba i v 18 je jejich názory velmi silně ovlivněn. V každém případě, ať už je komunikace směrem k rodiči, dítěti nebo puberťákovi, záleží na komunikační obratnosti trenéra a jeho přirozené autoritě. A tady bych odkázala výše na předchozí otázku „Jaké jsou hlavní zásady efektivní a nenásilné komunikace“.

Hledáním, jak rodiče uzemnit, může trenér víc ztratit než získat

Jak „uzemnit“ příliš ambiciózního rodiče, jenž je třeba schopen vám během utkání nehezky vynadat, což pak vidí celý tým dětí a stává se z toho velice nepříjemná situace?
Nemyslím si, že „uzemnění“ je to nejlepší řešení. Takovéto situace je velmi náročné ustát. Osobně si ale myslím, že hledáním, jak rodiče uzemnit, může trenér víc ztratit než získat. Půjdete-li do konfrontace a souboje o to, kdo je silnější, můžete taky prohrát. Navíc to je ve většině případů přesně to, co rodič chce. Je to voda na jeho mlýn. Vyzývá vás na souboj a já doporučuju složit zbraň. Bojovat
s někým, kdo nebojuje, totiž není možné.

Jak tedy na to?
Nehledala bych tedy „jak uzemnit rodiče“, ale spíše jak to sama ustát. Čili fokus na sebe, ne na rodiče. Jak reaguji já, ne jak ovlivním chování rodiče. Pokud budete vy sami dost vnitřně silní na to, abyste to ustáli, děti to uvidí a vaši autoritu to spíš posílí, než oslabí. A co to znamená „ustát situaci“? Například zcela klidně rodiči poděkovat za poznámku s tím, že si s ním o tom rádi promluvíte po zápase, a pokračovat ve vaší práci. Ukažte, že si pevně stojíte za kvalitou své práce, a zároveň jste otevřeni kritice, pokud je konstruktivní. Pokud si někdo potřebuje ulevit nebo posílit ego, nedejte mu příležitost a on si příště bude muset najít jinou oběť.

V současné době se hodně řeší, zdali by mladí hráči měli spíše co nejvíce hrát bez tlaku na výsledek, rodiče ale chtějí vidět své potomky radovat se z cenných trofejí a vítězství… Je to dle vašeho názoru špatný nešvar? A jak dětem vysvětlit, že v jejich věku (řekněme 6-12 let) není důležité vyhrávat?
Tady je potřeba říci, že rodiče v tomto nemají pravdu. Děti ve věku 6-12 let ještě nemají vyvinutý mozek natolik, aby chápaly, co je to soutěž - a o tom bude mimo jiné přednáška pro trenéry hokejbalu na školení 9. prosince. To je prostě biologie. Nejde jim to vysvětlit. Jejich mozek to ještě neumí pojmout. Ne proto, že jsou hloupé, ale protože jsou ve vývoji a jejich vývoj ještě není tak daleko. Pro tak malé dítě je jednoduchá rovnice: vyhraješ = seš dobrej, prohraješ = seš nula. A aby mohl někdo vyhrát, musí vždycky někdo prohrát. Čili abychom polovině dětí udělali radost, druhou polovinu musíme traumatizovat. Pro děti v tomto věku je navíc těžké pochopit, proč když dělají všechno, jak nejlépe dovedou, jak jim trenér řekl, tak proč nejsou po zásluze odměněny medailí. Prohra tak může být pro dítě zpráva „děláš to špatně“, což je velmi frustrující. Je to pro ně opravdu nespravedlivé. Reakce dětí na prohry je zcela přiměřená jejich stupni vývoje, nelze se jí divit, ani ji chtít změnit. Amen. 

Jakou změnu byste navrhovala?
Řešení vidím ve změně nastavení těchto dětských turnajů, kde by mělo být oceněno každé dítě, které se snaží, a nejlépe za něco konkrétního, co dělalo správně. Za něco, co může samo ovlivnit a co dopředu ví, že to má dělat. A jsme u nastavování cílů a konstruktivní pochvaly. Děti mají hrát, hrát si, a systematicky se učit a rozvíjet, nejlépe právě tou hrou. Na měření sil mají času dost v momentě, kdy jejich mozek dozraje do fáze, kdy chápe, co je to soutěž. A to je v pubertě čili cca od 12. roku věku dále.

Nepřehlédněte!
Reprezentace - nejbližší akce

Termínový kalendář reprezentace:

ČR muži - leden 2016

ČR muži U20 - 17.-18.12 2016 » Kemp (Plzeň)

ČR muži U18 - 17.-18.12 2016 » Kemp (Plzeň)

ČR ženy  28.-29.1.2017 » Kemp (Plzeň)

MISTROVSTVÍ SVĚTA (Pardubice) 1.-10.6.2017

- kompletní kalendář najdete na cmshb.cz

Soupiskové rozhraní - administrace klubů

Připojte se k hokejbalu



Partneři českého hokejbalu